ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
26. května 2016 (*)
„Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty – Směrnice 2006/112/ES – Osvobození od daně – Článek 135 odst. 1 písm. d) – Činnosti týkající se plateb a převodů – Pojem – Nákup vstupenek do kina po telefonu nebo přes internet – Platba debetní nebo kreditní kartou – Služby zvané ‚zpracování platby kartou‘ “
Ve věci C‑607/14,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím First-tier Tribunal (Tax Chamber) [soud prvního stupně (daňový senát), Spojené království] ze dne 22. prosince 2014, došlým Soudnímu dvoru dne 29. prosince 2014, v řízení
Bookit Ltd
proti
Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení M. Ilešič, předseda senátu, C. Toader, A. Rosas, A. Prechal a E. Jarašiūnas (zpravodaj), soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. prosince 2015,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Bookit Ltd N. Gardnerem a S. Mardell, solicitors, jakož i Z. Yang, barrister, a A. Hitchmoughem, QC,
– za vládu Spojeného království M. Holtem, jako zmocněncem, ve spolupráci s K. Bealem, QC,
– za řeckou vládu S. Charitaki a A. Magrippi, jako zmocněnkyněmi,
– za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, A. Cunha a R. Campos Lairesem, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi L. Lozano Palacios a R. Lyalem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1, dále jen „směrnice o DPH“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Bookit Ltd a Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs (daňová a celní správa Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, dále jen „daňová správa“) ohledně odmítnutí osvobodit od daně z přidané hodnoty (DPH) některé služby poskytované společností Bookit.
Právní rámec
Unijní právo
3 Podle čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH je předmětem DPH „poskytnutí služby za úplatu uskutečněné v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková“.
4 Článek 135 odst. 1 písm. b) až g) této směrnice stanoví v podstatě v totožném znění osvobození od daně, jež byla dříve stanovena v čl. 13 části B písm. d) bodech 1 až 6 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. 1977, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23).
5 Článek 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH zní:
„Členské státy osvobodí od daně tato plnění:
[...]
d) činnosti včetně sjednávání týkající se vkladových a běžných účtů, plateb, převodů, pohledávek, šeků a dalších převoditelných cenných papírů, s výjimkou vymáhání pohledávek [...]“
Právo Spojeného království
6 Článek 31 Value Added Tax Act 1994 (zákon o dani z přidané hodnoty z roku 1994, dále jen „zákon z roku 1994“) v odstavci 1 stanoví, že „[d]odání zboží nebo poskytování služeb je osvobozeno od daně, pokud odpovídá popisu, jenž je v současnosti uveden v příloze č. 9“.
7 Příloha č. 9 uvádí několik skupin zboží a služeb, na které se vztahuje osvobození od DPH. Skupina 5 této přílohy se týká finanční oblasti. Stanoví osvobození od daně pro následující služby:
„[...]
1. Vydání, převod nebo přijetí peněz, peněz zajištěných cennými papíry, nebo jakékoli poukázky či příkazu k úhradě, jakož i jakékoli operace s nimi související.
[...]
5. Poskytování zprostředkovatelských služeb týkajících se transakcí uvedených v bodech 1, 2, 3, 4 nebo 6 (bez ohledu na to, zda tyto transakce nakonec byly uzavřeny) osobou, která je v postavení zprostředkovatele.
[...]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
8 Bookit je společnost, jejímž jediným vlastníkem je skupina Odeon Cinemas Holdings Limited (dále jen „Odeon“), která vlastní a provozuje řetězec kin ve Spojeném království. Podnikatelskou činností společnosti Bookit je zpracovávání plateb prováděných debetními a kreditními kartami (dále jen „zpracování platby kartou“) pro zákazníky skupiny Odeon. Spravuje též centrum pro telefonické dotazy na účet skupiny Odeon. Celkový příjem společnosti Bookit plyne z plnění souvisejících se skupinou Odeon a od návštěvníků těchto kin.
9 Rozhodnutím ze dne 24. prosince 2009 dospěla daňová správa k závěru, že plnění poskytovaná společností Bookit za úplatu, jež je zákazníkům kupujícím vstupenky do kin Odeon prezentována jako poplatky za službu zpracování platby kartou, nejsou plněními osvobozenými od daně podle skupiny 5 přílohy č. 9 zákona z roku 1994. Společnost Bookit podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k First-tier Tribunal (Tax Chamber) [soud prvního stupně (daňový senát), Spojené království].
10 Tento soud uvedl, že k prodeji vstupenek do kin Odeon dochází buď na pokladnách a v automatech na vstupenky v kinech, nebo telefonicky prostřednictvím centra pro telefonické dotazy, či přes internet.
11 Prodej na pokladnách provádějí zaměstnanci skupiny Odeon. V souvislosti s tímto prodejem, jakož i prodejem v automatech na vstupenky v kinech poskytuje společnost Bookit skupině Odeon služby zpracování plateb kartou, avšak za tyto služby není skupině Odeon ani zákazníkům účtován žádný poplatek. Prodeje po telefonu a přes internet provádí společnost Bookit, jednající jako zprostředkovatel skupiny Odeon. U těchto prodejů vede nákup vstupenek zaplacených debetní nebo kreditní kartou k tomu, že zákazník zaplatí cenu vstupenky spolu s výše uvedeným poplatkem za službu zpracování platby kartou. Během rozhodných období se tento poplatek pohyboval v rozmezí od 0,65 do 0,75 libry šterlinků (GBP) (přibližně 0,82 a 0,95 eura) za každou transakci.
12 Předkládající soud uvádí, že po celé rozhodné období byly platby debetní nebo kreditní kartou, jež společnost Bookit obdržela od zákazníků kupujících vstupenky do kin Odeon, zpracovávány její zúčtovací bankou na základě smlouvy o poskytování služeb. Tato smlouva stanovila, že zúčtovací banka připíše na účet společnosti Bookit celkovou částku odpovídající transakcím, k nimž jí byly předloženy údaje ohledně předmětných karetních platebních transakcí. Rovněž stanovila, že společnost Bookit nebo případně Odeon jsou před každým prodejem povinny získat od své zúčtovací banky autorizační kód – vydaný bankou držitele karty, tzv. „vydávající bankou“, jenž v zásadě potvrzuje platnost karty a existenci volných finančních prostředků – a dále zajistit, že tento kód je zahrnut do souboru zvaného „soubor pro vypořádání“, který obsahuje údaje o karetních platebních transakcích, jenž musí být na konci každého dne přeposlán uvedené zúčtovací bance za účelem uzavření plateb.
13 Skupina Odeon a společnost Bookit rovněž uzavřely samostatnou smlouvu o poskytování služeb se společností DataCash Limited, na základě které poskytovala společnost DataCash „standardní služby platby bankovní kartou“. Tyto služby zahrnovaly získání autorizačních kódů jménem a na účet společnosti Bookit na základě nezbytných žádostí o autorizaci podaných k zúčtovací bance a obdržení příslušných odpovědí, jakož i uchovávání autorizací v dávkovém souboru, jenž umožňuje zjistit, zda prodej uskutečnila skupina Odeon v kinech, nebo společnost Bookit na dálku, za účelem vypořádání se zúčtovací bankou.
14 Předkládající soud uvádí, že nákup vstupenky do kina po telefonu nebo přes internet zahrnuje v praxi následující etapy. Nejprve zákazník poskytne společnosti Bookit potřebné údaje o debetní nebo kreditní kartě, kterou hodlá použít, jako jsou jméno a adresa držitele karty, číslo karty a kryptogram na její zadní straně, a společnost Bookit tyto údaje zašle prostřednictvím společnosti DataCash zúčtovací bance. Zúčtovací banka předá uvedené údaje vydávající bance, která v případě akceptace těchto údajů uvolní peněžní prostředky a zúčtovací bance předá autorizační kód. Zúčtovací banka předá prostřednictvím společnosti DataCash uvedený kód společnosti Bookit, která po jeho obdržení prozkoumá, zda požadované vstupenky do kina jsou stále volné. Je-li tomu tak, vstupenky jsou přiděleny zákazníkovi a transakce je pro něj uzavřena, přičemž zákazník obdrží od skupiny Odeon potvrzení o rezervaci, v němž se uvádí, že částky odpovídající ceně rezervovaných vstupenek, jakož i rezervační poplatek připadající společnosti Bookit byly nebo budou z karty odečteny.
15 Následně v rámci procesu „na konci dne“ prováděného každým kinem předá společnost Bookit společnosti DataCash informace o platbách, které shromáždila, v podobě souborů pro vypořádání, které pro každou transakci obsahují údaje o platbě kartou, včetně autorizačního kódu vydávající banky, a společnost DataCash poté zašle zúčtovací bance dávkový soubor zahrnující veškeré transakce uzavřené během daného dne, za účelem jejich předání jednotlivým vydávajícím bankám, čímž dojde k aktivaci platby ze strany vydávajících bank zúčtovací bance. Zúčtovací banka poté připíše příslušné finanční částky na bankovní účet společnosti Bookit. Společnost Bookit nakonec převede výnosy z prodeje vstupenek skupině Odeon a ponechá si poplatky za služby zpracování platby kartou.
16 Předkládající soud uvádí, že úloha společnosti Bookit tak zahrnuje službu zprostředkovatele pro skupinu Odeon při prodeji vstupenek a také službu poskytovanou kupujícím při nákupu těchto vstupenek spočívající ve zpracování platby kartou, která zahrnuje získání údajů o kartě od zákazníka, předání těchto údajů zúčtovací bance, získání autorizačního kódu od posledně zmíněné banky a přeposlání údajů o kartě, včetně autorizačního kódu, zúčtovací bance v rámci procesu vypořádání.
17 Předkládající soud dodává, že zaprvé bez souborů pro vypořádání by zúčtovací banka nemohla vědět, že transakce byly uzavřeny. Zadruhé by společnost Bookit nemohla zpracovávat platby kartou bez využití služeb zúčtovací banky, neboť nemůže poskytovat údaje o kartách přímo vydávajícím bankám s cílem získat autorizační kódy. Zatřetí společnost Bookit potřebuje rovněž služby společnosti DataCash, aby údaje o kartách mohly být naformátovány do podoby, která je podporována platebním systémem. Tento soud uvádí, že není však sporu o tom, že vstup společnosti DataCash nemá vliv na povahu služby poskytované společností Bookit. Začtvrté poukazuje předkládající soud na to, že vztahy mezi skupinou Odeon, společností Bookit a jejich zákazníky jsou popsány na internetových stránkách skupiny Odeon, a je názoru, že po celé rozhodné období tito zákazníci věděli, že se společností Bookit uzavírají samostatnou smlouvu týkající se poskytování služby zpracování platby kartou, jejíž protihodnotou je zaplacení příslušného poplatku.
18 Společnost Bookit u předkládajícího soudu tvrdí, že služba zpracování platby kartou, kterou tato společnost poskytuje kupujícím při nákupu vstupenek do kin Odeon, představuje plnění osvobozené od daně podle bodu 1 skupiny 5 přílohy č. 9 zákona z roku 1994 a podle čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH, neboť předání údajů o kartách, včetně autorizačních kódů, zúčtovací bance, má za účinek to, že na účet společnosti Bookit vedený u této banky jsou převáděny finanční prostředky.
19 Daňová správa naproti tomu tvrdí, že společnost Bookit neprovádí v žádném okamžiku převod finančních prostředků pro zákazníky skupiny Odeon ve smyslu judikatury Soudního dvora, neboť tento převod provádí zúčtovací banka společně s vydávajícími bankami. Služby poskytované společností Bookit tudíž podléhají běžné sazbě DPH.
20 Předkládající soud uvádí, že stejně jako jiné soudy ve Spojeném království považuje i on za obtížné určit, na jaký druh činnosti se vztahuje osvobození od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH.
21 Za těchto podmínek se First-tier Tribunal (Tax Chamber) [soud prvního stupně (daňový senát)] rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Jaké relevantní zásady se musí s ohledem na osvobození od DPH v čl. 135 odst. 1 písm. d) [směrnice o DPH], tak jak byl vyložen Soudním dvorem v rozsudku ze dne 5. června 1997, SDC (C‑2/95, EU:C:1997:278), uplatnit při určování, zda „služba zpracování platby [kartou]“ (jako je služba poskytovaná v projednávaném případě) má za „účinek převod finančních prostředků a vyvolává změny právní a finanční situace“ ve smyslu bodu 66 uvedeného rozsudku?
2) Jaké faktory v zásadě odlišují a) službu, která spočívá v poskytování finančních údajů, bez níž by platba nemohla proběhnout, která ale nepodléhá osvobození od daně [jako v rozsudku ze dne 28. července 2011, Nordea Pankki Suomi (C‑350/10, EU:C:2011:532)], od b) služby zpracování údajů, jež má prakticky za účinek převod finančních prostředků, a kterou proto Soudní dvůr označil za službu, jež může podléhat osvobození od daně [jako v rozsudku ze dne 5. června 1997, SDC (C‑2/95, EU:C:1997:278) v bodě 66]?
3) Konkrétně v souvislosti se službami zpracování platby [kartou]:
a) vztahuje se osvobození od daně na takové služby, jejichž výsledkem je převod finančních prostředků, ale jejichž součástí není odepsání určité částky z jednoho účtu a připsání odpovídající částky na jiný účet?
b) závisí nárok na osvobození od daně na tom, zda poskytovatel služeb sám získává autorizační kódy přímo od vydávající banky, nebo zda tyto kódy získává prostřednictvím své zúčtovací banky?“
K předběžným otázkám
Úvodní poznámky
22 Předkládající soud vychází ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z předpokladu, že služba zpracování platby kartou, kterou poskytuje společnost Bookit při nákupu vstupenky prostřednictvím společnosti Bookit osobou, jež si přeje navštívit kino Odeon, za kterou tato osoba zaplatí debetní nebo kreditní kartou, představuje oddělené a samostatné plnění ve vztahu k prodeji této vstupenky.
23 Soudní dvůr však již judikoval, že dodatečný poplatek, který poskytovatel služeb účtuje svým zákazníkům v případě, že zákazníci za tyto služby platí kreditní kartou, debetní kartou, šekem nebo v hotovosti na přepážce banky nebo na přepážce zástupce zmocněného k přijímání plateb na účet tohoto poskytovatele služeb, nepředstavuje protiplnění za plnění oddělené a samostatné ve vztahu k hlavnímu plnění, za které byla tato platba provedena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Everything Everywhere, C‑276/09, EU:C:2010:730, bod 32).
24 Soudní dvůr měl v této souvislosti předně za to, že poskytnutí ze strany poskytovatele hlavního plnění infrastruktury zákazníkům, která jim umožňuje platit cenu za uvedené plnění kreditní kartou, není samo o sobě pro tyto zákazníky konečným cílem a že údajné poskytování služeb, kterých by uvedení zákazníci nemohli využít nezávisle na využití hlavního plnění, nepředstavuje z jejich pohledu nic, co by bylo nezávislé na této službě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Everything Everywhere, C‑276/09, EU:C:2010:730, bod 27).
25 Soudní dvůr dále dodal, že přijetí platby, jakož i její zpracování jsou vnitřně spjaty s každým poskytnutím služeb za úhradu a takovému plnění je vlastní, že poskytovatel služeb žádá o to, aby mu bylo zaplaceno, a vyvíjí nezbytné úsilí, aby zákazník mohl provést účinnou platbu jako protiplnění za poskytnuté plnění, neboť lze mít za to, že každý způsob platby za poskytnutí služeb v zásadě znamená, že poskytovatel učiní určité kroky, aby zpracoval platbu, i když rozsah těchto kroků se může v závislosti na způsobu platby lišit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Everything Everywhere, C‑276/09, EU:C:2010:730, bod 28).
26 Soudní dvůr konečně uvedl, že okolnost, že oddělená cena za údajnou finanční službu je označena ve smluvní dokumentaci a samostatně specifikována ve fakturách vystavovaných zákazníkům, není v tomto směru rozhodující, neboť skutečnost, že je fakturována jediná cena nebo že byly smluvně dohodnuty oddělené ceny, nemá rozhodující význam pro účely určení, zda existují dvě nebo více oddělených plnění nebo jediné hospodářské plnění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Everything Everywhere, C‑276/09, EU:C:2010:730, bod 29 a citovaná judikatura).
27 Podle ustálené judikatury Soudního dvora je na vnitrostátním soudu, aby posoudil, zda lze ze skutečností, které mu jsou předloženy, vyvodit s ohledem na hospodářskou a obchodní realitu předmětných plnění závěr o existenci jediného plnění, nehledě na smluvní strukturu plnění (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. února 2008, Part Service, C‑425/06, EU:C:2008:108, bod 54, a ze dne 20. června 2013, Newey, C‑653/11, EU:C:2013:409, body 42 až 45), přičemž vezme v úvahu všechny okolnosti, za kterých došlo k dotčenému plnění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Everything Everywhere, C‑276/09, EU:C:2010:730, bod 26 a citovaná judikatura).
28 S ohledem na uvedené poznatky je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda ve věci v původním řízení má být služba zpracování platby kartou poskytovaná společností Bookit považována pro účely uplatnění DPH za vedlejší plnění ve vztahu k prodeji předmětných vstupenek do kina nebo za vedlejší plnění ve vztahu k některému jinému hlavnímu plnění poskytovanému společností Bookit kupujícím při nákupu těchto vstupenek, kterým může být rezervace nebo nákup vstupenek do kina předem a na dálku, a tedy jako tvořící s tímto hlavním plněním jediné plnění, takže by tato služba měla sdílet s uvedeným hlavním plněním stejný daňový režim (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. února 1999, CPP, C‑349/96, EU:C:1999:93, bod 32, a ze dne 16. dubna 2015, Wojskowa Agencja Mieszkaniowa w Warszawie, C‑42/14, EU:C:2015:229, bod 31).
29 S touto výhradou je třeba, aby Soudní dvůr v projednávané věci podal výklad unijního práva, o nějž žádá předkládající soud.
K otázkám
30 Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je to, zda musí být čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH vykládán v tom smyslu, že se v něm stanovené osvobození od DPH vztahuje na takovou službu zvanou „zpracování platby kartou“, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, již poskytuje osoba povinná k dani, kterou je poskytovatel této služby, v případě, kdy určitá osoba zakoupí prostřednictvím tohoto poskytovatele vstupenku do kina, kterou uvedený poskytovatel prodává jménem a na účet jiného subjektu a za kterou tato osoba zaplatí debetní nebo kreditní kartou.
31 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že tato služba zpracování platby kartou se skládá předně ze získání údajů o debetní nebo kreditní kartě, kterou kupující hodlá použít, poskytovatelem této služby od kupujícího a z předání těchto údajů uvedeným poskytovatelem jeho zúčtovací bance, jež je předá vydávající bance. Dále se skládá z toho, že jakmile vydávající banka po obdržení uvedených údajů potvrdí zúčtovací bance, prostřednictvím předání autorizačního kódu zúčtovací bance, platnost karty a existenci potřebných volných finančních prostředků, tento poskytovatel obdrží prostřednictvím své zúčtovací banky uvedený kód, který jej opravňuje k uskutečnění prodeje. Konečně se skládá z toho, že uvedený poskytovatel přepošle své zúčtovací bance na konci dne soubor pro vypořádání, jenž shrnuje veškeré prodeje, k nimž během daného dne skutečně došlo, a zahrnuje příslušné údaje o použitých platebních kartách, včetně autorizačních kódů, za účelem jeho přeposlání zúčtovací bankou jednotlivým vydávajícím bankám, které pak provedou platby nebo převody této zúčtovací bance, jež převede předmětné finanční prostředky na účet uvedeného poskytovatele služeb.
32 Je třeba předeslat, že čl. 135 odst. 1 písm. b) až g) směrnice o DPH přebírá beze změny jejich podstaty osvobození od daně, jež byla dříve stanovena v čl. 13 části B písm. d) bodech 1 až 6 šesté směrnice 77/388. Judikatura týkající se posledně zmíněných ustanovení je tedy i nadále relevantní pro výklad obdobných ustanovení směrnice o DPH.
33 Podle ustálené judikatury Soudního dvora představují osvobození od daně uvedená v čl. 135 odst. 1 směrnice o DPH autonomní pojmy unijního práva, jejichž účelem je zabránit rozdílům v používání režimu DPH mezi jednotlivými členskými státy (viz rozsudky ze dne 10. března 2011, Skandinaviska Enskilda Banken, C‑540/09, EU:C:2011:137, bod 19 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 22. října 2015, Hedqvist, C‑264/14, EU:C:2015:718, bod 33 a citovaná judikatura).
34 Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že výrazy použité pro označení uvedených osvobození od daně je třeba vykládat striktně vzhledem k tomu, že tato osvobození představují odchylky od obecné zásady, podle níž je DPH vybírána za každé úplatné poskytnutí služeb uskutečněné osobou povinnou k dani (viz zejména rozsudky ze dne 28. července 2011, Nordea Pankki Suomi, C‑350/10, EU:C:2011:532, bod 23, a ze dne 22. října 2015, Hedqvist, C‑264/14, EU:C:2015:718, bod 34 a citovaná judikatura).
35 V tomto kontextu je třeba připomenout, že čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH stanoví, že členské státy osvobodí od daně „činnosti včetně sjednávání týkající se vkladových a běžných účtů, plateb, převodů, pohledávek, šeků a dalších převoditelných cenných papírů, s výjimkou vymáhání pohledávek“.
36 Plnění osvobozená od daně na základě uvedeného ustanovení jsou tedy vymezena v závislosti na povaze poskytovaných služeb, a nikoliv v závislosti na poskytovateli nebo příjemci služby. Osvobození od daně tedy nepodléhá podmínce, aby plnění byla uskutečňována určitým typem zařízení nebo právnické osoby, jakmile dotčená plnění spadají do oblasti finančních činností (viz rozsudek ze dne 28. října 2010, Axa UK, C‑175/09, EU:C:2010:646, bod 26 a citovaná judikatura).
37 V projednávaném případě je nesporné, že ve věci v původním řízení může být relevantní pouze osvobození od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH ve prospěch „činnost[í] [...] týkající[ch] se [...] plateb [a] převodů“.
38 Soudní dvůr již v tomto ohledu judikoval, že převod je operace spočívající v provedení příkazu k převodu určité peněžní částky z jednoho bankovního účtu na jiný. Vyznačuje se zejména tím, že je spojen se změnou právní a finanční situace mezi osobou zadávající příkaz a příjemcem a dále mezi těmito stranami a jejich příslušnými bankami, jakož i v některých případech mezi bankami. Kromě toho operací, která vede k této změně, je pouze převod prostředků mezi účty, a to nezávisle na jeho důvodu. Vzhledem tedy k tomu, že převod je pouze prostředkem k převedení finančních prostředků, jsou funkční aspekty rozhodující pro určení, zda daná transakce představuje převod ve smyslu čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. června 1997, SDC, C‑2/95, EU:C:1997:278, bod 53, a ze dne 28. července 2011, Nordea Pankki Suomi, C‑350/10, EU:C:2011:532, bod 25).
39 Kromě toho znění čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH v zásadě nebrání tomu, aby byl převod rozdělen na samostatné operace, které poté představují „činnosti týkající se“ převodů ve smyslu tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 1997, SDC, C‑2/95, EU:C:1997:278, bod 64). Jakkoli nelze vyloučit, že by se předmětné osvobození od daně mohlo vztahovat na služby, které nejsou inherentně převody, nic to nemění na tom, že se toto osvobození vztahuje pouze na činnosti, které tvoří samostatný celek, posuzovaný globálně, a jejich účinkem je plnit specifické a zásadní funkce těchto převodů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 1997, SDC, C‑2/95, EU:C:1997:278, body 66 až 68).
40 Z výše uvedeného vyplývá, že aby mohly být považovány za činnost týkající se převodů ve smyslu čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH, musí předmětné služby tvořit samostatný celek, posuzovaný globálně, jehož účinkem je plnit specifické a zásadní funkce převodu, a tudíž převádět finanční prostředky a vyvolávat změny právní a finanční situace. V tomto ohledu je třeba službu osvobozenou od daně ve smyslu směrnice o DPH odlišovat od pouhého materiálního či technického plnění. Za tímto účelem je třeba posoudit především rozsah odpovědnosti poskytovatele služeb, a zejména otázku, zda je tato odpovědnost omezena na technické aspekty, či se vztahuje na specifické a podstatné prvky činností (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. června 1997, SDC, C‑2/95, EU:C:1997:278, bod 66, a ze dne 28. července 2011, Nordea Pankki Suomi, C‑350/10, EU:C:2011:532, bod 24).
41 Je rovněž třeba zdůraznit, že jelikož funkční aspekty jsou rozhodující pro určení, zda se daná činnost týká převodu ve smyslu čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH, kritérium umožňující odlišit činnost, jejímž účinkem je převedení finančních prostředků a změny právní a finanční situace ve smyslu judikatury citované v bodech 38 až 40 tohoto rozsudku, na kterou se vztahuje předmětné osvobození od daně, od činnosti, která takovéto účinky nemá, a tudíž se na ni uvedené osvobození nevztahuje, spočívá v tom, zda daná činnost skutečně či potenciálně převádí vlastnictví předmětných finančních prostředků nebo zda jejím účinkem je plnit specifické a zásadní funkce tohoto převodu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. července 2011, Nordea Pankki Suomi, C‑350/10, EU:C:2011:532, bod 33).
42 V tomto ohledu je třeba uvést, že ačkoli skutečnost, že dotyčný poskytovatel služeb přímo sám zatíží nebo kredituje daný účet, nebo zasáhne prostřednictvím záznamů na účtech téhož majitele, v zásadě dovoluje považovat tuto podmínku za splněnou a dovodit, že dotyčná služba je osvobozena od daně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. března 2014, ATP PensionService, C‑464/12, EU:C:2014:139, body 80, 81 a 85), pouhá skutečnost, že tato služba přímo nezahrnuje takovýto úkol, však nemůže bez dalšího vyloučit, že se na ni může vztahovat předmětné osvobození od daně, neboť výklad připomenutý v bodě 38 tohoto rozsudku nepředjímá podrobnosti provedení převodů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. března 2014, ATP PensionService, C‑464/12, EU:C:2014:139, bod 80).
43 Kromě toho se podle ustálené judikatury Soudního dvora vztahuje analýza použitelná pro činnosti týkající se převodů i na činnosti týkající se plateb (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. června 1997, SDC, C‑2/95, EU:C:1997:278, bod 50, a ze dne 28. července 2011, Nordea Pankki Suomi, C‑350/10, EU:C:2011:532, bod 26).
44 V projednávané věci je třeba poukázat na to, že jak vyplývá z popisu uvedeného v bodě 31 tohoto rozsudku, taková služba zpracování platby kartou, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, vede k provedení platby nebo převodu a na tuto službu lze nahlížet jako na nezbytnou k tomuto provedení, neboť jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, právě předání souboru pro vypořádání na konci dne poskytovatelem této služby jeho zúčtovací bance aktivuje proces platby nebo převodu předmětných částek ze strany vydávajících bank ve prospěch uvedené zúčtovací banky a v poslední řadě na účet tohoto poskytovatele a za skutečně provedené se považují pouze platby nebo převody, ohledně kterých jsou potřebné informace uvedeny ve zmíněném souboru.
45 Zaprvé je však třeba uvést, že jelikož čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH musí být vykládán striktně, pouhá skutečnost, že daná služba je nezbytná pro uskutečnění plnění osvobozeného od daně, neumožňuje dospět k závěru o osvobození této služby od daně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. června 1997, SDC, C‑2/95, EU:C:1997:278, bod 65, a ze dne 28. července 2011, Nordea Pankki Suomi, C‑350/10, EU:C:2011:532, bod 31).
46 Zadruhé získání údajů o platební kartě, kterou kupující hodlá použít, poskytovatelem této služby od kupujícího, předání těchto údajů uvedeným poskytovatelem jeho zúčtovací bance, obdržení autorizačního kódu vydaného vydávající bankou uvedeným poskytovatelem, a dokonce ani přeposlání souboru pro vypořádání, který zahrnuje mimo jiné autorizační kódy vztahující se k uskutečněným prodejům, na konci dne uvedeným poskytovatelem jeho zúčtovací bance nelze samostatně nebo souhrnně považovat za plnící specifickou a zásadní funkci činnosti týkající se platby nebo převodu ve smyslu čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH.
47 Je nesporné, že s ohledem na tento popis poskytovatel takovéto služby sám přímo nezatěžuje ani nekredituje předmětné účty, ani do nich nezasahuje prostřednictvím záznamů na účtech, a dokonce ani nedává příkaz k takovému zatížení či kreditování, neboť je to kupující, který ke koupi použije platební kartu, kdo rozhoduje o tom, zda jeho účet bude zatížen ve prospěch účtu jiné osoby.
48 Navíc, jak na jednání uvedla Evropská komise, soubory pro vypořádání předložené obchodníkem poskytujícím služby jeho zúčtovací bance nejsou ničím jiným než žádostí o obdržení platby v elektronické podobě. Přeposlání tohoto souboru na konci dne má tedy za cíl pouze informovat daný platební systém o tom, že předem povolený prodej byl opravdu uskutečněn. Na toto přeposlání tudíž nelze nahlížet tak, že provádí předmětnou platbu nebo převod nebo že jeho účinkem je plnit specifické a zásadní funkce. Skutečnost, že se takovýto soubor omezuje na převzetí údajů a kódů vztahujících se ke skutečně realizovaným prodejům, a tedy prodejům, u nichž byla dostupnost vstupenky požadované zákazníkem potvrzena, nemá v tomto směru žádný vliv, neboť tato skutečnost je vlastní samotné povaze takovéhoto souboru.
49 Je rovněž třeba zdůraznit, že jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, autorizační kód – jenž si poskytovatel ostatně pouze vyžádá, obdrží jej a přepošle, a nad jehož vydáním tedy nemá žádnou kontrolu – který je obsažen v tomto souboru, představuje pouze autorizaci k provedení prodeje, kterou dotyčná vydávající banka udělí prostřednictvím zúčtovací banky poskytovateli. Nejedná se tedy ani o specifickou a zásadní funkci převodu vlastnictví předmětných finančních prostředků. Skutečnost, že poskytovatel této služby získá uvedený kód přímo od vydávající banky, nebo prostřednictvím své zúčtovací banky, nemá tedy vliv na určení, zda se na takovou službu zpracování platby kartou, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, vztahuje předmětné osvobození od daně.
50 Zatřetí z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že by poskytovatel takovéto služby nesl odpovědnost ohledně změn právní a finanční situace, které jsou příznačné pro činnost převodu nebo platby osvobozenou od daně ve smyslu čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH, a tudíž ohledně specifických a zásadních funkcí procesu převodu finančních prostředků z vydávající banky na zúčtovací banku a následně ze zúčtovací banky na účet tohoto poskytovatele. Konkrétně, může-li se poskytovatel služby zpracování platby kartou zavázat – jak to společnost Bookit uvedla ve svém písemném vyjádření – vůči kupujícímu a případně vůči subjektu, na jehož účet prodej uskutečňuje, k řádné realizaci tohoto prodeje a s ním související služby zpracovávání platby kartou, a tudíž k uspokojivému poskytnutí této služby, uvedená odpovědnost neznamená, že zmíněný poskytovatel na sebe bere odpovědnost za změny právní a finanční situace, které jsou příznačné pro platbu nebo převod osvobozené od daně.
51 Ze všech výše uvedených poznatků vyplývá, že poskytovatel takové služby zpracování platby kartou, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, nepřispívá specificky a zásadně ke změnám právní a finanční situace, které naplňují převod vlastnictví předmětných finančních prostředků a podle judikatury Soudního dvora charakterizují činnost týkající se plateb nebo převodů, jež je podle čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH osvobozena od daně, ale omezuje se na využití technických a administrativních prostředků, které mu umožňují získat informace a tyto informace předat své zúčtovací bance, jakož i týmž postupem obdržet informace, jež mu umožní uskutečnit prodej a obdržet tomu odpovídající finanční prostředky.
52 V této souvislosti je nutno připomenout, že automatická povaha takovéto služby, a zejména skutečnost, že předání souboru pro vypořádání vede k automatické aktivaci dotyčných plateb nebo převodů, nemůže změnit povahu poskytované služby, a na uplatnění předmětného osvobození od daně nemá tedy žádný vliv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 1997, SDC, C‑2/95, EU:C:1997:278, bod 37).
53 Na takovou službu zpracování platby kartou, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení a která tedy v podstatě tkví ve výměně informací mezi obchodníkem a jeho zúčtovací bankou za účelem obdržení platby za zboží nebo službu nabízené k prodeji, se nevztahuje osvobození od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH ve prospěch činností týkajících se plateb a převodů.
54 Na takovouto službu nelze navíc nahlížet tak, že svojí povahou představuje finanční činnost ve smyslu čl. 135 odst. 1 písm. b) až g) směrnice o DPH, ledaže by se mělo za to, že každý obchodník, který podnikne nezbytné kroky k obdržení platby debetní nebo kreditní kartou, provádí finanční činnost ve smyslu těchto ustanovení, což by tento pojem zbavilo smyslu a bylo by v rozporu s požadavkem striktního výkladu osvobození od DPH.
55 Dále je třeba podotknout, že kdyby se osvobození od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH uplatnilo na takovou službu zpracování platby kartou, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, bylo by to v rozporu s cíli sledovanými osvobozením finančních činností od daně, kterými jsou zhojení obtíží spojených s určením daňového základu, jakož i částky odpočitatelné DPH a předcházení zvýšení ceny spotřebitelských úvěrů (rozsudek ze dne 19. dubna 2007, Velvet & Steel Immobilien, C‑455/05, EU:C:2007:232, bod 24, a usnesení ze dne 14. května 2008, Tiercé Ladbroke a Derby, C‑231/07 a C‑232/07, nezveřejněné, EU:C:2007:332, bod 24).
56 Při podrobení takové služby zpracování platby kartou, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, DPH totiž takové obtíže nevyvstávají. Konkrétně základ daně, který odpovídá protihodnotě obdržené za tuto službu, tj. poplatku účtovanému za uvedenou službu kupujícímu při nákupu vstupenky, může být snadno určen a taková operace nezahrnuje úvěr poskytovaný kupujícímu poskytovatelem této služby. Takováto služba není tedy předurčena k tomu, aby se na ni vztahovalo osvobození od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH.
57 Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH musí být vykládán v tom smyslu, že se osvobození od DPH, které je v něm stanoveno pro činnosti týkající se plateb a převodů, nevztahuje na takovou službu zvanou „zpracování platby debetní nebo kreditní kartou“, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení a již poskytuje osoba povinná k dani, kterou je poskytovatel této služby, v případě, kdy určitá osoba zakoupí prostřednictvím tohoto poskytovatele vstupenku do kina, kterou uvedený poskytovatel prodává jménem a na účet jiného subjektu a za kterou tato osoba zaplatí debetní nebo kreditní kartou.
K nákladům řízení
58 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát), rozhodl takto:
Článek 135 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že se osvobození od daně z přidané hodnoty, které je v něm stanoveno pro činnosti týkající se plateb a převodů, nevztahuje na takovou službu zvanou „zpracování platby debetní nebo kreditní kartou“, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení a již poskytuje osoba povinná k dani, kterou je poskytovatel této služby, v případě, kdy určitá osoba zakoupí prostřednictvím tohoto poskytovatele vstupenku do kina, kterou uvedený poskytovatel prodává jménem a na účet jiného subjektu a za kterou tato osoba zaplatí debetní nebo kreditní kartou.
Podpisy.
*Jednací jazyk: angličtina.