-

1)

Je praxe správce daně, která spočívá v tom, že z vědomého jednání fyzické osoby, která má právní vztah s právnickou osobou jednající jakožto zmocněnec, která je nezávislá na osobě povinné k dani jednající jakožto zmocnitel a která je nadána vlastní právní subjektivitou, přičemž tato fyzická osoba nemá žádné právní vazby s osobou povinnou k dani, správce daně automaticky a bez jakéhokoli ověření vyvodí závěr ve smyslu vědomého jednání osoby povinné k dani, přičemž nebere v potaz ujednání obsažená ve smlouvě uzavřené mezi zmocnitelem a zmocněncem ani zahraniční právo, jímž se upravuje právní vztah obchodního zastoupení, slučitelná s unijním právem, konkrétně s čl. 9 odst. 1 a s článkem 10 směrnice o DPH (1), jakož i se zásadou daňové neutrality?

2)

Musí být článek 167, čl. 168 písm. a) a čl. 178 písm. a) směrnice o DPH vykládány v tom smyslu, že pokud správce daně zjistí existenci kruhového fakturačního řetězce, postačuje tato skutečnost, jakožto objektivní okolnost, sama o sobě k prokázání daňového podvodu, nebo musí v takovém případě správce daně rovněž uvést, který člen nebo kteří členové řetězce se dopustili daňového podvodu a jaký byl jejich modus operandi?

3)

Musí být výše uvedené články směrnice o DPH ve světle požadavků proporcionality a odůvodněnosti vykládány v tom smyslu, že ani v případě, že správce daně dospěl na základě konkrétních okolností daného případu k závěru, že měla osoba povinná k dani postupovat obezřetněji, nelze na této osobě povinné k dani vyžadovat, aby ověřila okolnosti, jež byl správce daně schopen odhalit až na základě přibližně pět let trvající kontroly, která si žádala mnohá vedlejší ověření s využitím nástrojů práva veřejného, takže ochrana obchodního tajemství osob povinných k dani nebyla překážkou tohoto ověření? Pokud by byla vyžadována větší obezřetnost, postačí k prokázání řádné péče to, že osoba povinná k dani rozšířila v souvislosti s možnými obchodními partnery kontrolu, kterou provádí, rovněž na okolnosti překračující rámec okolností vymezený v rozsudku Mahagében, takže má vnitřní pravidla pro dodávky za účelem prověření těchto obchodních partnerů, nepřijímá platby v hotovosti, zahrnuje do uzavíraných smluv ujednání o možných rizicích a ověřuje během transakce i další okolnosti?

4)

Musí být výše uvedené články směrnice o DPH vykládány v tom smyslu, že zjistí-li správce daně, že se osoba povinná k dani aktivně podílela na daňovém podvodu, je v tomto ohledu postačující, že důkazy, jež správce daně odhalil, svědčí o tom, že pokud by osoba povinná k dani postupovala s řádnou péčí, mohla si uvědomit, že se podílí na daňovém podvodu, nikoli však již o tom, že si byla vědoma své účasti na daňovém podvodu vzhledem k tomu, že se na něm aktivně podílela? Pokud se prokáže aktivní podíl na daňovém podvodu, tj. vědomá účast, je správce daně povinen prokázat podvodné jednání osoby povinné k dani, jež má podobu jednání ve shodě s členy, kteří jsou v řetězci před ní, nebo postačuje, bude-li vycházet z objektivních důkazů vzájemné známosti mezi členy řetězce?

5)

Je praxe správce daně, která spočívá v tom, že správce daně odůvodní své rozhodnutí domnělým porušením právních předpisů v oblasti bezpečnosti potravinového řetězce, jež nemají žádný dopad na to, zda osoba povinná k dani plní své daňové povinnosti, ani na oběh jejích faktur, které právní předpisy v oblasti daní ve vztahu k osobě povinné k dani nestanoví, a jež nemají žádný vliv na skutečnou existenci transakcí kontrolovaných správcem daně ani na vědomí osoby povinné k dani posuzované v daňovém řízení, slučitelná s výše uvedenými články směrnice o DPH, jakož i s právem na spravedlivý proces, které představuje obecnou zásadu zakotvenou v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, a se zásadou právní jistoty?

V případě kladné odpovědi na předchozí předběžnou otázku:

6)

Je praxe správce daně, která spočívá v tom, že bez účasti úředního orgánu, který má věcnou a územní pravomoc v oblasti bezpečnosti potravinového řetězce, provádí správce daně v rámci svého rozhodnutí určitá posouzení osoby povinné k dani, jež spadají do pravomoci zmíněného úředního orgánu, přičemž z porušení právních předpisů zjištěných v souvislosti s bezpečností potravinového řetězce – tj. s otázkou, která nespadá do jeho pravomoci – vyvozuje pro osobu povinnou k dani důsledky v oblasti daní, aniž je osobě povinné k dani umožněno, aby zmíněné konstatování týkající se porušení právních předpisů v oblasti bezpečnosti potravinového řetězce napadla v řízení, které nesouvisí s daňovým řízením a v němž jsou dodrženy základní záruky a práva účastníků řízení, slučitelná s výše uvedenými články směrnice o DPH, jakož i s právem na spravedlivý proces, které představuje obecnou zásadu zakotvenou v článku 47 Listiny, a se zásadou právní jistoty?