Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

Spojené věci C-428/06 až C-434/06

Unión General de Trabajadores de La Rioja (UGT-Rioja) a další

v.

Juntas Generales del Territorio Histórico de Vizcaya a další

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco)

„Státní podpory – Daňová opatření přijatá regionálním nebo místním územně správním celkem – Selektivní povaha“

Shrnutí rozsudku

1.        Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření

(Článek 87 odst. 1 ES)

2.        Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Opatření přijatá entitou nižší než státní úrovně

(Článek 87 odst. 1 ES)

1.        Pokud jde o přezkum toho, zda má opatření selektivní povahu, je podstatné určení referenčního rámce, přičemž tento rámec nemusí být nezbytně vymezen hranicemi území státu.

K posouzení selektivnosti opatření přijatého entitou nižší než státní úrovně, jehož cílem je stanovit pouze v části území členského státu daňovou sazbu sníženou oproti sazbám platným ve zbývající části uvedeného členského státu, je tak třeba zkoumat, zda bylo uvedené opatření přijato touto entitou při výkonu pravomocí dostatečně autonomních vůči ústřední moci a popřípadě zjistit, zda se použije skutečně na všechny podniky usazené nebo všechny výrobní činnosti provozované na území spadajícím do působnosti této entity.

V situaci, v níž regionální nebo místní orgán při výkonu svých pravomocí dostatečně autonomních ve vztahu k ústřední moci stanoví daňovou sazbu, která je nižší než celostátní daňová sazba a která se použije pouze na podniky přítomné na území spadajícím do jeho působnosti, se rozhodný právní rámec pro posouzení selektivity daňového opatření může omezit na dotyčnou zeměpisnou oblast v případě, kdy entita nižší než státní úrovně, zejména z důvodu svého statusu a pravomocí, hraje základní úlohu při určení politického a hospodářského prostředí, ve kterém působí podniky přítomné na území spadajícím do její působnosti. V tomto ohledu je tato základní úloha důsledkem autonomie, a nikoli její předběžnou podmínkou. Pokud je totiž entita nižší než státní úrovně dostatečně autonomní, tj. pokud disponuje autonomií z institucionálního, procesního a hospodářského hlediska, má základní úlohu při určení politického a hospodářského prostředí, ve kterém podniky působí.

Aby rozhodnutí přijaté za takových okolností mohlo být považováno za přijaté při výkonu dostatečně autonomních pravomocí, je třeba zaprvé, aby toto rozhodnutí bylo přijato regionálním nebo místním orgánem, který má na ústavní úrovni status politicky a správně odlišný od statutu ústřední vlády. Tato autonomie vyžaduje, aby entita nižší než státní úrovně nesla politické a finanční důsledky opatření snižujícího daň. Tak tomu však není, pokud entita neodpovídá za správu rozpočtu, tj. nerozhoduje ani o příjmech, ani o výdajích. Dále musí být toto rozhodnutí přijato, aniž by ústřední vláda mohla přímo zasahovat do jeho obsahu, i když taková procesní autonomie nevylučuje, aby se uskutečnil dohodovací postup s cílem předejít sporům, pokud konečné rozhodnutí přijaté v tomto řízení přijímá entita nižší než státní úrovně, a nikoli ústřední vláda. Konečně nesmí být finanční důsledky snížení celostátní daňové sazby použitelné na podniky přítomné v dané oblasti kompenzovány podporami nebo dotacemi, které jsou deklarované nebo vyplývají pouze z konkrétního přezkumu finančních toků od ostatních regionů nebo ústřední vlády.

(viz body 46–51, 55, 67, 96, 133, 107, 123, 135, 144 a výrok)

2.        Za účelem přezkumu, zda entita nižší než státní úrovně disponuje dostatečnou pravomocí, aby ustanovení zvýhodňující podniky usazené na jejím území, které přijala, bylo možno považovat za obecná pravidla a která tedy nesplňují podmínku selektivnosti, která umožňuje identifikovat státní podpory, je třeba zohlednit ustanovení vnitrostátního práva, která stanoví rozsah pravomocí této entity tak, jak jsou vykládány vnitrostátními soudy a jak tyto soudy zajišťují jejich dodržování, přičemž skutečnost, že tato entita podléhá při výkonu uvedených pravomocí soudnímu přezkumu, tak jak je tomu v každém právním státě, není rozhodná při posouzení jejího stupně autonomie.

(viz body 77–83 a výrok)







ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

11. září 2008(*)

„Státní podpory – Daňová opatření přijatá regionálním nebo místním územně správním celkem – Selektivní povaha“

Ve spojených věcech C-428/06 až C-434/06,

jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podané rozhodnutími Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco (Španělsko) ze dne 20. září 2006 (C-428/06, C-429/06 a C-431/06 až C-434/06) a ze dne 29. září 2006 (C-430/06), došlými Soudnímu dvoru dne 18. října 2006, v řízeních

Unión General de Trabajadores de La Rioja (UGT-Rioja) (C-428/06),

Comunidad Autónoma de La Rioja (C-429/06),

proti

Juntas Generales del Territorio Histórico de Vizcaya,

Diputación Foral de Vizcaya,

Cámara de Comercio, Industria y Navegación de Bilbao,

Confederación Empresarial Vasca (Confebask),

a

Comunidad Autónoma de La Rioja (C-430/06),

Comunidad Autónoma de Castilla y León (C-433/06),

proti

Diputación Foral de Álava,

Juntas Generales de Álava,

Confederación Empresarial Vasca (Confebask),

a

Comunidad Autónoma de La Rioja (C-431/06),

Comunidad Autónoma de Castilla y León (C-432/06),

proti

Diputación Foral de Guipúzcoa,

Juntas Generales de Guipúzcoa,

Confederación Empresarial Vasca (Confebask),

a

Comunidad Autónoma de Castilla y León (C-434/06)

proti

Diputación Foral de Vizcaya,

Juntas Generales del Territorio Histórico de Vizcaya,

Cámara de Comercio, Industria y Navegación de Bilbao,

Confederación Empresarial Vasca (Confebask),

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení A. Rosas (zpravodaj), předseda senátu, J. N. Cunha Rodrigues, J. Klučka, A. Ó Caoimh a A. Arabadžev, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 28. února 2008,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Unión General de Trabajadores de La Rioja (UGT-Rioja), V. Suberviola Gonzálezem, abogado, a C. Cabezón Llachem a J. Granda Lozou, secretarios generales,

–        za Comunidad Autónoma de La Rioja, J. Criado Gámezem a I. Serrano Blancem, abogados,

–        za Comunidad Autónoma de Castilla y León, S. Perandones Peidró a E. Martínez Álvarezem, abogadas,

–        za Juntas Generales del Territorio Histórico de Vizcaya, Diputación Foral de Álava, Diputación Foral de Vizcaya a Cámara de Comercio, Industria y Navegación de Bilbao, I. Sáenz-Cortabarría Fernándezem a M. Morales Isasim, abogados,

–        za Diputación Foral de Guipúzcoa, A. Ibarguchi Oterminem, I. Sáenz-Cortabarría Fernándezem a M. Morales Isasim, abogados,

–        za Confederación Empresarial Vasca (Confebask), M. Araujo Boydem a D. Armesto Macíasem, abogados,

–        za španělskou vládu N. Díaz Abad, jako zmocněnkyní,

–        za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s D. Del Gaizem, avvocato dello Stato,

–        za vládu Spojeného království E. O’Neill a I. Rao, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s D. Andersonem, QC,

–        za Komisi Evropských společenství F. Castillem de la Torre a C. Urraca Caviedesem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 8. května 2008,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 87 odst. 1 ES.

2        Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi Union General de Trabajadores de La Rioja (dále jen „UGT-Rioja“) (C-428/06), Comunidad Autónoma de La Rioja (C-429/06 až C-431/06) a Comunidad Autónoma de Castilla y León (C-432/06 až C-434/06) na straně jedné a Juntas Generales del Territorio Histórico de Vizcaya, Diputaciones Forales de Álava, Vizcaya a Guipúzcoa, které jsou příslušnými orgány Territorios Históricos de Vizcaya, de Álava a de Guipúzcoa (dále jen „orgány Forales“), jakož i Cámara de Comercio, Industria y Navegación de Bilbao a Confederación Empresarial Vasca (dále jen „Confebask“), na straně druhé kvůli daňovým právním předpisům, které přijaly uvedené orgány.

 Vnitrostátní právo

 Španělská Ústava z roku 1978

3        Znění článků 2, 31 odst. 1, 137 až 139 a 143 odst. 1 španělské Ústavy z roku 1978 (dále jen „Ústava“) je následující:

„Článek 2

Ústava se zakládá na nerozlučné jednotě španělského národa, společné a nedělitelné vlasti všech Španělů. Uznává a zaručuje právo na autonomii národností a regionů, ze kterých se skládá a solidaritu mezi nimi.

[…]

Článek 31

1. Všichni přispívají k úhradě veřejných výdajů, podle svých hospodářských schopností a prostřednictvím spravedlivého daňového systému založeného na zásadách rovnosti a progresivity, který nesmí mít v žádném případě povahu konfiskace.

[…]

Hlava VIII – Územní členění státu

Kapitola 1 – Obecné zásady

Článek 137

Státní území je členěno do obcí, provincií a samosprávných společenství, které budou zřízeny. Všechny tyto entity požívají autonomii při sledování svých příslušných zájmů.

Článek 138

1. Stát zaručuje účinné provedení zásady solidarity zakotvené v článku 2 Ústavy tím, že se zasadí o vytvoření přiměřené a spravedlivé hospodářské rovnováhy mezi různými částmi státního území; obzvláště zohlední situaci ostrovů.

2. Rozdíly mezi statuty jednotlivých samosprávných společenství nesmí v žádném případě vést k hospodářským nebo sociálním výsadám.

Článek 139

1. Všichni Španělé mají na celém státním území stejná práva a povinnosti.

2. Žádný orgán nesmí přijmout opatření, která přímo nebo nepřímo omezují volný pohyb a svobodu usazování osob, jakož i volný pohyb zboží na celém španělském státním území.

[…]

Kapitola 3 – Samosprávná společenství

Článek 143

1. Při výkonu práva na autonomii uznaného v článku 2 Ústavy si mohou sousedící provincie se společnými historickými, kulturními a hospodářskými vlastnostmi, ostrovní oblasti a provincie, které historicky tvoří regionální celek, samy vládnout a vytvářet samosprávné společenství v souladu s ustanoveními [hlavy VIII] a příslušnými statuty.“

4        Znění článku 148 Ústavy, který popisuje oblasti, ve kterých samosprávná společenství mohou vykonávat své pravomoci, je následující:

„1. Samosprávná společenství mohou vykonávat pravomoci v následujících oblastech:

[…]

3.      Územní plánování, urbanismus a bydlení.

4.      Veřejné práce, které jsou v zájmu samosprávného společenství na jeho území.

5.      Železniční cesty a pozemní komunikace, jejichž trasy se nacházejí výhradně na území samosprávného společenství a, za stejných podmínek, doprava zajišťovaná těmito prostředky nebo lanovými drahami.

6.      Nouzové přístavy, rekreační přístavy a letiště a obecně přístavy, které nevykonávají obchodní činnosti.

7.      Zemědělství a chov prováděný v souladu s obecným hospodářským plánem.

8.      Lesy a lesní hospodářství.

9.      Správa v oblasti ochrany životního prostředí.

10.      Projekty, výstavba a provoz hydraulických zařízení, kanálů a zavodňovacích systémů, které jsou významné pro samosprávné společenství a minerální a termální vody.

11.      Rybolov ve vnitrozemských vodách, chov mořských živočichů a akvakultura, lov a říční rybolov.

12.      Místní veletrhy a výstavy.

13.      Rozvoj hospodářské činnosti samosprávného společenství v rámci cílů stanovených národní hospodářskou politikou.

14.      Řemeslná výroba

[…]“

5        Článek 149 odst. 1 Ústavy stanoví:

„1. Stát má výlučnou pravomoc v následujících oblastech:

1.      Úprava základních podmínek, které zaručují rovnost všech Španělů při výkonu jejich práv a při plnění ústavních povinností.

[…]

6.      Obchodní, trestní a vězeňské právní předpisy; procesní právní předpisy, aniž by byly dotčeny nezbytné odchylky, které v této oblasti vyplývají ze zvláštností hmotného práva samosprávných společenství.

7.      Pracovněprávní předpisy, aniž by bylo dotčeno jejich použití orgány samosprávných společenství.

[…]

11.      Měnový systém: devizy, výměna a konvertibilita; základy organizace úvěrových ústavů, bank a pojišťoven;

[…]

13.      Základy a koordinace obecného plánování hospodářské činnosti.

14.      Obecné financování a státní dluh.

[…]

17.      Základní právní předpisy a hospodářský systém sociálního zabezpečení, aniž by bylo dotčeno uskutečňování těchto služeb samosprávnými společenstvími.

[…]

24.      Veřejné práce obecného zájmu nebo práce, jejichž provádění se týká více samosprávných společenství.

[…]“

6        Znění článků 156 až 158 Ústavy je následující:

„Článek 156

1. Samosprávná společenství mají při rozvoji a výkonu svých pravomocí finanční autonomii v souladu se zásadami koordinace se státní finanční správou a solidarity všech Španělů.

2. Samosprávná společenství mohou v souladu se zákony a statuty jednat jako zmocněnci nebo spolupracovníci státu při vybírání, správě a vymáhání státních daní.

Článek 157

1. Finanční prostředky samosprávných společenství se skládají z:

a)      daní, které jsou jim zcela nebo částečně přenechány státem; příplatků na státní daně a jiných podílů na příjmech státu;

b)      vlastních daní, poplatků a zvláštních příspěvků;

c)      převodů z vyrovnávacích fondů mezi územími a jiných přídělů ze státního rozpočtu;

d)      výnosů z jejich majetku a soukromoprávních příjmů;

e)      příjmů z úvěrových operací.

2. Samosprávná společenství nemohou v žádném případě přijmout daňová opatření, která se vztahují na majetek mimo jejich území nebo která by mohla omezit volný pohyb zboží nebo služeb.

3. Ley Orgánica může upravit výkon finančních pravomocí uvedených v odstavci 1, normy směřující k vyřešení možných kolizí a možnosti finanční spolupráce mezi samosprávnými společenstvími a státem.

Článek 158

1. V rozpočtu státu mohou být pro samosprávná společenství stanoveny příděly v závislosti na rozsahu služeb a činností státu, které tato společenství převzala, jakož i rozsahu minimálních plnění, ke kterým se zavázala, pokud jde o základní veřejné služby na celém španělském území.

2. Za účelem nápravy hospodářských nerovnováh mezi územími a účinného uskutečnění zásady solidarity se zakládá vyrovnávací fond pro investice, jehož prostředky rozděluje Cortes Generales [Parlament] mezi samosprávná společenství a případně provincie.“

 Statut autonomie

7        V souladu s článkem 2 kapitoly III hlavy VIII (články 143 až 158), jakož i prvním dodatečným ustanovením a druhým přechodným ustanovením Ústavy, je Baskicko samosprávným společenstvím Španělského království. Samosprávné společenství Baskicka je upraveno statutem autonomie Baskicka („Estatuto de Autonomía del País Vasco“), který byl schválen Ley Orgánica de las Cortes Generales (základním zákonem španělského parlamentu) 3/1979 ze dne 18. prosince 1979 (BOE č. 306, ze dne 22. prosince 1979, dále jen „statut autonomie“).

8        Samosprávné společenství Baskicka tvoří tři Territorios Históricos (územně správní celky), které se dále skládají z Municipios (obcí). Politická a institucionální struktura tohoto samosprávného společenství zahrnuje dvě různé úrovně, a to úroveň orgánů společných pro celé Baskicko (autonomní vláda a parlament) a úroveň institucí nebo orgánů, na které se vztahuje zvláštní právo „fueros“, jejichž pravomoci jsou omezeny na Territorios Históricos.

9        Znění článku 37 statutu autonomie je následující:

„1. Orgány Territorios Históricos, na které se vztahuje zvláštní právo ‚fueros‘, jsou upraveny právním režimem, který je vlastní každému z nich.

2. Ustanovení uvedená v tomto statutu nemění povahu zvláštního režimu fueros nebo pravomocí stanovených režimy vlastními každému Territorio Histórico.

3. V každém případě mají Territorios Históricos výlučnou pravomoc na svých územích v následujících oblastech:

a)      organizace, systém a fungování vlastních orgánů;

b)      vypracování a schválení svých rozpočtů;

c)      vymezení územních hranic vyšší než obecní úrovně, které nepřesahují hranice provincie;

d)      režim majetku náležejícího provinciím a obcím bez ohledu na to, zda spadá do veřejné oblasti nebo vlastnictví, nebo zda se jedná o vlastní nebo obecní majetek;

e)      obecní volební systém;

f)      všechny další pravomoci upřesněné v tomto statutu nebo pravomoci, které na ně byly převedeny.

4. Zákonodárná a výkonná moc jim náleží na jejich území rovněž v oblastech stanovených baskickým parlamentem.“

10      Článek 40 statutu autonomie stanoví, že pro příslušný výkon a financování výkonu svých pravomocí Baskicko „disponuje vlastními autonomními finančními prostředky“.

11      Znění článku 41 uvedeného statutu je následující:

„1. Daňové vztahy mezi státem a Baskickem jsou upraveny prostřednictvím tradičního ‚forálního‘ systému hospodářské dohody (‚Concierto Económico‘) nebo úmluv (‚Convenios‘).“

2. Úprava systému dohody respektuje a je v souladu s následujícími zásadami a pravidly:

a)      Příslušné orgány Territorios Históricos mohou na svém území zachovávat, zavést a upravovat daňový režim, přičemž zohlední obecnou daňovou strukturu státu, právní normy stanovené příslušnou hospodářskou dohodou o koordinaci, daňové harmonizaci a spolupráci se státem a právní normy přijaté baskickým parlamentem, jež sledují stejný účel v rámci samosprávného společenství. Dohoda je schválena zákonem.

b)      Ukládání, správa, vypořádání, vymáhání a kontrola všech daní, s výjimkou cel a daní, které jsou v současnosti vybírány prostřednictvím daňových monopolů, přísluší na území každého Territorio Histórico příslušné Diputación Foral, aniž by byla dotčena spolupráce se státem a jeho kontroly.

c)      Příslušné orgány Territorios Históricos přijmou relevantní rozhodnutí za účelem použití, na svém území, daňových pravidel výjimečné a konjukturální povahy, která se stát rozhodl používat na společném státním území. Doba jejich platnosti odpovídá době platnosti státních pravidel.

d)      Plnění Baskicka státu sestává z celkového příspěvku, který tvoří příslušné částečné příspěvky jeho Territorios Históricos, poskytované jako podíl na všech nákladech státu, které nepřebírá samosprávné společenství.

e)      Ke stanovení částečných příspěvků Territorio Histórico, které dohromady tvoří uvedený celkový příspěvek, se zavádí smíšená Komise, která se skládá jednak ze zástupce každé Diputación Foral, jakož i odpovídajícího počtu zástupců baskické vlády, a jednak z odpovídajícího počtu zástupců státní správy. Tímto způsobem stanovený příspěvek se schvaluje zákonem v pravidelných intervalech stanovených v hospodářské dohodě, aniž je dotčena jeho každoroční aktualizace prostřednictvím řízení, které je rovněž stanoveno v hospodářské dohodě.

f)      Systém dohody se použije v souladu se zásadou solidarity, na kterou se odkazuje v článcích 138 a 156 Ústavy.“

 Hospodářská dohoda

12      Hospodářská dohoda mezi samosprávným společenstvím Baskicka a Španělským královstvím byla schválena zákonem 12/2002 (Ley 12/2002 por la que se aprueba el Concierto Económico con la Comunidad Autónoma del País Vasco), ze dne 23. května 2002 (BOE č. 124, ze dne 24. května 2002, dále jen „hospodářská dohoda“).

13      Znění článků 2 až 4 hospodářské dohody je následující:

„Článek 2 Obecné zásady

Zaprvé – Daňový systém, který zavedou Territorios Históricos, musí dodržovat následující zásady:

1º      Dodržování solidarity v rozsahu stanoveném v Ústavě a ve Statutu autonomie.

2º      Dodržování obecné daňové struktury státu.

3º      Koordinace, daňová harmonizace a spolupráce se státem podle ustanovení této hospodářské dohody.

4º      Koordinace, daňová harmonizace a vzájemná spolupráce mezi orgány Territorios Históricos podle předpisů, které za tímto účelem vydá Baskický parlament.

5º      Podřízení se mezinárodním smlouvám nebo dohodám, které Španělské království podepsalo a ratifikovalo nebo ke kterým přistoupilo.

Zejména musí dodržovat ustanovení mezinárodních úmluv podepsaných Španělským královstvím za účelem zamezení dvojího zdanění, jakož i normy Evropské unie o daňové harmonizaci, přičemž musí provádět úhrady, které vyplývají z těchto úmluv a právních úprav.

Zadruhé – Předpisy této dohody se vykládají podle ustanovení Ley General Tributaria (obecný daňový zákon) o výkladu daňových norem.

Článek 3. Daňová harmonizace

Territorios Históricos při vytváření daňové právní úpravy:

a)      se přizpůsobí Ley General Tributaria, co se týče terminologie a pojmů, aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení této Hospodářské dohody;

b)      zachovají celkové skutečné daňové zatížení, které odpovídá zatížení na zbývajícím státním území;

c)      dodržují a zajišťují volný pohyb a svobodu usazování osob, jakož i volný pohyb zboží, kapitálu a služeb na celém španělském území, aniž by docházelo k diskriminačním účinkům, omezení možností hospodářské soutěže podniků nebo narušení při přidělování prostředků;

d)      používají stejné členění pro průmyslové, těžební, obchodní činnosti, činnosti v oblasti služeb, odborné, zemědělské, umělecké činnosti, činnosti v oblasti rybolovu a chovu, jaké platí pro společné území, aniž je dotčeno případné vypracování podrobnějšího členění těchto činností.

Článek 4. Zásada spolupráce

Zaprvé – Příslušné orgány Territorios Históricos sdělí státní správě návrhy daňových právních předpisů v přiměřené době před nabytím jejich účinnosti.

Stejným způsobem sdělí státní správa těmto orgánům odpovídající návrhy.

Zadruhé – Stát vytvoří mechanismy, které umožní účast orgánů Baskicka na mezinárodních dohodách, které budou mít vliv na použití této hospodářské dohody.

Zatřetí – Stát a Territorios Históricos si při vykonávání svých úkolů v oblasti správy, kontroly a ukládání svých daní budou okamžitě a ve vhodné formě vyměňovat data a informace, které považují za nezbytné k vylepšení ukládání těchto daní.

Obzvláště si obě správy:

a)      vyměňují prostřednictvím svých středisek zpracování dat všechny informace, které potřebují. Za tímto účelem budou zavedeny nezbytné technické prostředky pro vzájemnou komunikaci. Každoročně se vypracuje společný a koordinovaný plán zpracování dat v oblasti daní;

b)      kontrolní služby připravují společné kontrolní plány pro vybrané koordinované cíle, oblasti a řízení, jakož i pro osoby povinné k dani, které změnily své bydliště, podniky, které podléhají daňové transparentnosti a společnosti, které podléhají korporační dani podle uskutečněného obratu.“

14      Články 48 až 60 hospodářské dohody upravují finanční vztahy mezi státem a Baskickem. Články 48 až 50 zní následovně:

„Článek 48. Obecné zásady

Pro finanční vztahy mezi státem a Baskickem platní následující zásady:

Zaprvé – daňová a finanční autonomie orgánů Baskicka při rozvoji a výkonu jeho pravomocí.

Zadruhé – dodržení solidarity v rozsahu stanoveném v Ústavě a Statutu autonomie.

Zatřetí – koordinace a spolupráce se státem v oblasti rozpočtové stability.

Začtvrté – přispívání Baskicka na náklady státu, které nepřebírá samosprávné společenství, ve formě stanovené touto hospodářskou dohodou.

Zapáté – oprávnění finančního dozoru, které stát kdykoliv vykonává v oblasti územně správních celků, mají příslušné orgány Baskicka, aniž by to znamenalo nižší úroveň nezávislosti baskických územně správních celků, než jaká přísluší takovým celkům podle společného systému.

Článek 49. Finanční příspěvek

Příspěvek Baskicka ve prospěch státu sestává z celkového příspěvku, který tvoří příslušné příspěvky jeho Territorios Históricos, jako přispění na všechny náklady státu, které nepřebírá samosprávné společenství Baskicka.

Článek 50. Časová platnost a aktualizace finančního příspěvku

Zaprvé – Každých pět let je zákonem, který je po předchozím schválení smíšeným výborem pro hospodářskou dohodu přijat Cortes Generales, stanovena metoda pro výpočet finančního příspěvku, která platí pro následující pětileté období podle obecných zásad obsažených v této Dohodě, jakož i pro schválení finančního příspěvku pro první rok pětiletého období.

Zadruhé – V každém roce následujícím po prvním roce, aktualizuje smíšený výbor pro hospodářskou dohodu finanční příspěvek, přičemž použije metodu schválenou v zákoně, na nějž odkazuje předchozí pododstavec.

Zatřetí – Zásady, které tvoří metodu k určení finančního příspěvku obsaženou v této dohodě, mohou být změněny zákonem o finančním příspěvku, pokud to okolnosti, které vyvstanou při jejím použití a zkušenosti přitom získané, učiní žádoucí.“

15      Hospodářská dohoda upravuje účast dvou paritně složených výborů. Podle čl. 61 prvního pododstavce této dohody se smíšený výbor skládá jednak ze zástupce vlády jednotlivých Territorios Historicós, jakož i stejného počtu zástupců baskické vlády, a jednak stejného počtu zástupců státní správy.

16      Článek 62 hospodářské dohody stanoví, že úlohou uvedeného smíšeného výboru je zejména dohodnout se na změnách této dohody, na závazcích týkajících se spolupráce a koordinace v oblasti rozpočtové stability, jakož i na metodě výpočtu finančního příspěvku za každé pětileté období a uzavírat dohody, které jsou v daňové a finanční oblasti pro použití a řádné provádění ustanovení uvedené dohody kdykoli nezbytné.

17      Článek 63 hospodářské dohody stanoví vytvoření výboru pro koordinaci a hodnocení právních předpisů (Comisión de Coordinación y Evaluación Normativa), který je složen ze čtyř zástupců státní správy a čtyř zástupců samosprávného společenství Baskicka. Posledně uvedení jsou jmenováni baskickou vládou, přičemž tři z nich na návrh jednotlivých Diputaciones Forales.

18      Mezi pravomoci, které výboru pro koordinaci a hodnocení právních předpisů svěřuje článek 64 hospodářské dohody, patří zaprvé pravomoc posoudit soulad daňových právních předpisů s uvedenou dohodou, a to před zveřejněním těchto právních předpisů. Článek 64 písm. a) této dohody výslovně uvádí, že za tímto účelem, „pokud při výměně návrhů právních předpisů upravené v čl. 4 odst. 1 této hospodářské dohody jsou předloženy připomínky týkající se návrhů, které jsou v uvedených předpisech obsaženy, každý zastoupený orgán a správa může, písemně a s odůvodněním, požádat o svolání tohoto výboru. Tento výbor se sejde nejpozději do patnácti dnů od podání žádosti o svolání, provede analýzu souladu navrhovaných právních předpisů s hospodářskou dohodou a bude usilovat před zveřejněním příslušných ustanovení o dosažení dohody mezi orgány a správami, co se týče případných neshod ohledně obsahu daňových právních předpisů.“

  Zákon z roku 2002 o finančním příspěvku za roky 2002–2006

19      Zákonem 12/2002 ze dne 23. května 2002 byla přijata metoda výpočtu finančního příspěvku Baskicka pro roky 2002–2006 (BOE č. 124, s. 18636, dále jen „zákon z roku 2002 o finančním příspěvku“). Články 3 až 7 tohoto zákona stanoví:

„Článek 3. Určení finančního příspěvku pro základní rok

Čistý finanční příspěvek pro základní rok pětiletého období 2002–2006 se stanoví prostřednictvím koeficientu započtení na celkovou částku nákladů, které nepřebírá samosprávné společenství a prostřednictvím odpovídajících oprav a vyrovnávacích plateb v rozsahu stanoveném v následujících článcích.

Článek 4. Státní náklady, které nepřebírá samosprávné společenství

Zaprvé – Státní náklady, které nepřebírá samosprávné společenství, jsou náklady, které odpovídají pravomocem, jejichž výkon toto společenství skutečně nepřevzalo.

Zadruhé – Za účelem určení celkové částky těchto nákladů se od celkových nákladů státního rozpočtu odečtou všechny rozpočtové prostředky, které na státní úrovni odpovídají pravomocem, jež samosprávné společenství převzalo, od okamžiku účinnosti převodu stanoveného v odpovídajících královských nařízeních.

[…]

Článek 5. Úpravy

Zaprvé – Bez ohledu na ustanovení v článcích 14 a 15 níže, se číselné údaje vyplývající ze započtení, na které odkazuje čl. 4 čtvrtý pododstavec, upravují ke zdokonalení odhadu příjmů z přímých daní, které jsou přičitatelné Baskicku a zbývajícímu státnímu území podle článku 55 hospodářské dohody.

[…]

Článek 6. Vyrovnání

Zaprvé – Z finančního příspěvku připadajícího na každé Territorio Histórico se odpočítávají následující položky:

a)      započitatelná část nedohodnutých daní;

b)      započitatelná část rozpočtových příjmů, které nemají povahu daní;

c)      započitatelná část schodku vykazovaného obecným státním rozpočtem.

[…]

Článek 7. Koeficient započtení

Koeficient započtení, na který odkazují výše uvedené články 4 a 6 a který je stanoven v závislosti na příjmech Territorios Históricos ve vztahu k příjmům státu, činí pro probíhající pětileté období 6,24 procent %“.

20      Podle přílohy I zákona z roku 2002 o finančním příspěvku, který stanoví prozatímní finanční příspěvek samosprávného společenství Baskicka za základní rok 2002, činí částka, kterou mají Territorios Históricos uhradit, 1 034 626 080 eur.

 Dotčená daňová právní úprava v původním řízení

21      Ve věcech C-428/06, C-429/06 a C-434/06 se žaloby na neplatnost podané v původním řízení týkají Norma Foral des Juntas Generales de Vizcaya 7/2005 ze dne 23. června 2005 (dále jen „Norma Foral 7/2005“), jehož článek 2 mění Norma Foral 3/1996 ze dne 26. června 1996 o korporační dani (dále jen „Norma Foral 3/1996“). První dvě žaloby směřují ke zrušení bodů 4, 6 a 7 uvedeného článku 2, zatímco třetí žaloba směřuje ke zrušení pouze bodů 4 a 6 tohoto článku.

22      Článek 2 bod 4 Norma Foral 7/2005 mění článek 29 Norma Foral 3/1996 a stanoví sazbu korporační daně „obecně na 32,5%“. Předkládající soud uvádí, že podle státních obecných právních předpisů, a to čl. 28 odst. 1 konsolidovaného znění zákona o korporační dani, schváleného královským nařízením 4/2004 ze dne 5. března 2004, je obvyklá sazba korporační daně ve výši 35 %.

23      Článek 2 bod 6 Norma Foral 7/2005 mění článek 37 Norma Foral č. 3/1996 a stanoví daňový odpočet ve výši 10 % částky investic do nového hmotného investičního majetku, které jsou určeny pro hospodářský rozvoj podniku. Bod 7 tohoto článku 2 mění článek 39 Norma Foral 3/1996 a stanoví daňový odpočet ve výši 10 % částek, které pocházejí z účetního výsledku za finanční rok a které mohou být určeny jako „rezerva na investice do výroby nebo rezerva na činnosti směřující k zachování nebo zlepšení životního prostředí nebo k úsporám energie.“ Předkládající soud upřesňuje, že ve španělském zákoně o korporační dani takové možnosti odpočtu neexistují.

24      Ve věcech C-430/06 a C-433/06 se žaloby na neplatnost podané v původním řízení týkají Decreto Foral Normativo de Urgencia Fiscal 2/2005 del Consejo de Diputados de Álava ze dne 24. května 2005, který byl schválen dohodou Juntas Generales de Álava ze dne 13. června 2005, jehož jediný článek mění ve svých bodech 4 a 5 články 29 a 37 Norma Foral 24/1996 ze dne 5. července 1996 o korporační dani. Obsah napadené právní normy v uvedených žalobách odpovídá obsahu dotčené právní normy v žalobě v původním řízení, která vedla k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C-434/06.

25      Ve věcech C-431/06 a C-432/06 je předmětem žalob na neplatnost podaných v původním řízení Decreto Foral 32/2005 de la Diputación foral de Guipúzcoa ze dne 24. května 2005, jehož jediný článek ve svých bodech 3 a 4 mění články 29 a 37 Norma Foral 7/1996 ze dne 4. července 1996 o korporační dani. Obsah napadené právní normy v uvedených žalobách odpovídá obsahu dotčené právní normy v žalobě v původním řízení, která vedla k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C-434/06.

 Spory v původním řízení a předběžné otázky

26      Zdá se, že napadená ustanovení ve věcech v původním řízení byla přijata Diputaciones Forales poté, co Tribunal Supremo rozsudkem vydaným dne 9. prosince 2004 konstatoval v řízení o kasačním opravném prostředku č. 7893/1999 absolutní neplatnost několika podobných ustanovení, která přijaly stejné orgány z důvodu, že jelikož tato opatření mohou představovat státní podpory, měla být podle čl. 88 odst. 3 ES oznámena Komisi Evropských společenství. Žalované v původním řízení nicméně ve svých písemných vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru uvádějí, že jelikož Tribunal Supremo rozhodl, aniž by Soudnímu dvoru předložil předběžnou otázku a rovněž z dalších důvodů, byl proti tomuto rozsudku podán k Tribunal Constitucional „recurso de amparo“ .

27      V rámci žalob na neplatnost v původním řízení se předkládající soud táže, zda daňová opatření s obecnou působností, která nepřiznávají výhody určitým podnikům nebo určitému odvětví výroby, musí být považována za „selektivní“ a podléhat ustanovení článků 87 ES a 88 ES pouze na základě skutečnosti, že se dotýkají výhradně území, které spadá do působnosti entity nižší než státní úrovně, která je autonomní v daňové oblasti.

28      Předkládající soud v tomto ohledu uvádí rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2006, Portugalsko v. Komise (C-88/03, Sb. rozh. s. I-7115), který se týká daňových opatření přijatých autonomním regionem Azory a odkazuje na tři podmínky institucionální, procesní a hospodářské autonomie, které Soudní dvůr upřesnil v bodě 67 uvedeného rozsudku.

29      V rámci přezkumu, zda Baskicko a jeho Territorios Históricos splňují tyto tři podmínky, předkládající soud uvádí, že nemá pochybnosti ohledně existence institucionální autonomie.

30      Naproti tomu se táže, zda formální postup vypracování daňové právní úpravy v Baskicku splňuje kritérium procesní autonomie. Tento postup sice nepodléhá přímému zásahu ústřední vlády, zahrnuje však určité nedonucovací, smírčí, reciproční a paritní mechanismy, které mají zaručit, aby byla po oznámení navrhované právní úpravy přezkoumána její slučitelnost s hospodářskou dohodou přijatou smluvními stranami, aby byl zajištěn soulad právní úpravy přijaté těmito smluvními stranami s předpisy na úrovni zákona, které byly dohodnuty mezi ústřední a regionální správou. Krom toho z hlediska cílů sledovaných autonomní daňovou právní úpravou a povinnosti baskické správy případně „vzít při stanovování daňové sazby v úvahu zájem státu“, stanoví hospodářská dohoda v článku 3 určité negativní omezení týkající se skutečného celkového daňového zatížení, volného pohybu a svobody usazování, jakož i zákazu diskriminace. Tato omezení mohou vést k soudnímu přezkumu a posteriori konkrétních platných daňových ustanovení, který má ověřit, zda jsou slučitelná s výše uvedenými pravidly či pokyny.

31      Co se týče kritéria hospodářské autonomie, předkládající soud se táže, zda i když je entita z daňového hlediska odpovědná, má Baskicko dostatečné pravomoci, aby splnilo toto kritérium. Tento soud v tomto ohledu uvádí, že i když je úroveň pravomocí Baskicka vysoká ve srovnání s jinými formami regionální autonomie v evropském kontextu, je nicméně omezena výlučnými pravomocemi státu v oblastech, které mají na Baskicko hospodářský vliv, jako jsou měnový systém, základy a koordinace obecného plánování hospodářské činnosti, hospodářský systém sociálního zabezpečení, veřejné práce obecného zájmu, jakož i další oblasti uvedené v článku 149 Ústavy. Z tohoto důvodu je třeba existenci odlišného hospodářského rámce v Baskicku relativizovat a nahlížet na ni v souvislosti s určitými základními požadavky na jednotu trhu či jednotu hospodářského systému, které podle judikatury Tribunal Constitucional (viz zejména rozsudky 96/1984 ze dne 19. října 1984 a 96/2002 ze dne 25. dubna 2002) představují významná omezení systému španělských samosprávných společenství.

32      S ohledem na tyto skutečnosti Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku, která je formulována totožně ve věcech C-428/06, C-429/06 a C-434/06:

„Má být čl. 87 odst. 1 ES vykládán v tom smyslu, že daňová opatření přijatá Juntas Generales du Territorio Histórico de Vizcaya, kterými se mění čl. 29 odst. 1 písm. a) a články 37 a 39 právní úpravy týkající se korporační daně, musejí být považována za selektivní, a že tedy představují ve smyslu výše uvedeného ustanovení státní podpory, které musejí být oznámeny Komisi podle čl. 88 odst. 3 ES, protože s platností pro území této autonomní entity nižší než státní úrovně stanoví daňovou sazbu nižší, než je obecná daňová sazba stanovená zákony španělského státu, a upravují daňové odpočty neexistující ve státní daňové právní úpravě?“

33      Ve věcech C-430/06 až C-433/06 je předběžná otázka totožná s otázkou uvedenou v předchozím bodě, týká se však Normas Forales platných na územích Álava a Guipúzcoa.

34      Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 30. listopadu 2006 byly věci C-428/06 až C- 434/06 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i rozsudku.

 K přípustnosti žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce

 Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

35      Comunidad Autónoma de La Rioja tvrdí, že žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nejsou přípustné, jelikož odpověď na položenou otázku není nezbytná pro to, aby předkládající soud mohl ve věci rozhodnout. Usnesením ze dne 14. listopadu 2005, potvrzeným pozdějším usnesením ze dne 17. března 2006, která byla obě přijata v rámci incidenčního řízení týkajícího se výkonu rozsudku vyhlášeného Tribunal Supremo dne 9. prosince 2004 (výkon rozhodnutí č. 3753/96-1), Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco již totiž zrušil některá ustanovení napadená v původním řízení, a to článek 29 různých pozměněných Normas Forales o korporační dani a pozměněný článek 39 Norma Forale 3/1996, když měl za to, že tato usnesení jsou v rozporu s uvedeným rozsudkem a že byla přijata s cílem zamezit výkonu tohoto rozsudku. Pokud jde o dvě výše uvedená ustanovení, jsou v současnosti předmětem kasačních opravných prostředků.

36      Dopisem ze dne 23. ledna 2008 oznámila však Comunidad Autónoma de La Rioja Soudnímu dvoru, že bere zpět svůj návrh směřující k tomu, aby žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce byly prohlášeny za nepřípustné.

37      UGT-Rioja rovněž tvrdí, že uvedené žádosti jsou nepřípustné, jelikož neexistuje sebemenší pochybnost, že dotčená daňová opatření v původním řízení představují státní podpory. Odkazuje v tomto ohledu na rozsudek Tribunal Supremo a na některá rozhodnutí Komise, která se týkají daňových ustanovení přijatých Territorios Históricos a která jsou obdobná jako uvedená opatření.

38      Confebask rovněž uvádí, že žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nejsou nezbytné, jelikož výše uvedený rozsudek Portugalsko v. Komise je velmi jasný a neexistuje pochybnost, že dotčená daňová opatření nepředstavují státní podpory.

 Závěry Soudního dvora

39      Ze znění a systematiky článku 234 ES vyplývá, že řízení o předběžné otázce předpokládá, že před vnitrostátními soudy skutečně probíhá spor, v jehož rámci mají vnitrostátní soudy vydat rozhodnutí, které může zohlednit rozsudek Soudního dvora vydaný v rámci řízení o předběžné otázce (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 15. června 1995, Zabala Erasun a další, C-422/93 až C-424/93, Recueil, s. I-1567, bod 28; ze dne 12. března 1998, Djabali, C-314/96, Recueil, s. I-1149, bod 18 a ze dne 20. ledna 2005, García Blanco, C-225/02, Sb. rozh. s. I- 523, bod 27).

40      Jelikož existence sporu v původním řízení je podmínkou příslušnosti Soudního dvora, může posledně uvedený tuto podmínku ověřit bez návrhu. Z toho vyplývá, že zpětvzetí návrhu na prohlášení nepřípustnosti předběžné otázky, které učinilo Comunidad Autónoma de La Rioja, nemá na toto posouzení vliv.

41      V projednávaném případě nevyplývá z žádné skutečnosti sdělené Soudnímu dvoru, že by spory v původním řízení v důsledku zrušení některých ustanovení napadených v původním řízení již byly bezpředmětné ani že by odpověď na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce již nebyly nezbytné pro předkládající soud, aby rozhodl ve věcech, které mu byly předloženy.

42      Co se týče tvrzení, že odpověď na předběžnou otázku je jasná, je třeba připomenout, že pokud lze odpověď na předběžnou otázku jasně vyvodit z judikatury nebo pokud o této otázce nelze rozumně pochybovat, pak jednak soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky, není povinen za určitých okolností položit předběžnou otázku (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 6. října 1982, Cilfit a další, 283/81, Recueil, s. 3415, body 14 a 16 až 20), a jednak Soudní dvůr může rozhodnout usnesením s odůvodněním podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu.

43      Tyto okolnosti však nijak nezakazují vnitrostátnímu soudu, aby položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Cilfit a další, bod 15), a nevedou k tomu, že by Soudní dvůr nebyl příslušný rozhodnout o takové otázce.

44      V každém případě je třeba konstatovat, že podle UGT-Rioja je nepochybné, že daňová opatření dotčená v původním řízení představují státní podpory, zatímco podle Confeback je nepochybné, že tato opatření nepředstavují takové státní podpory. Tato vzájemně si odporující posouzení uvedených daňových opatření s ohledem na ustanovení Smlouvy o ES prokazují dostatečně, že je nezbytné odpovědět na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

 K předběžné otázce

45      Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 87 odst. 1 ES musí být vykládán v tom smyslu, že taková daňová opatření, jako jsou opatření dotčená v původním řízení, která byla přijata entitami nižší než státní úrovně, musí být považována za selektivní, a tedy za státní podpory podle uvedeného ustanovení pouze kvůli tomu, že se nepoužijí na celém území dotčeného členského státu.

46      Jak Soudní dvůr uvedl v bodě 56 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise, za účelem posouzení selektivity opatření je třeba přezkoumat, zda v rámci daného právního režimu uvedené opatření zvýhodňuje určité podniky vůči jiným podnikům, které se nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci.

47      V tomto ohledu nemusí být referenční rámec nezbytně vymezen hranicemi území dotyčného členského státu, takže zvýhodňující opatření platné pouze v jedné části vnitrostátního území není pouze z tohoto jediného důvodu selektivní ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES (výše uvedený rozsudek Portugalsko v. Komise, bod 57).

48      Není možno vyloučit, že entita nižší než státní úrovně má právně a ve skutečnosti takový status, který ji činí ve vztahu k ústřední vládě členského státu autonomní natolik, aby to byla tato entita, a nikoliv ústřední vláda, kdo hraje prostřednictvím opatření, která přijímá, základní úlohu při určení politického a hospodářského prostředí, ve kterém podniky působí (výše uvedený rozsudek Portugalsko v. Komise, bod 58).

49      Soudní dvůr zmínil v bodě 65 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise situaci, v níž regionální nebo místní orgán při výkonu svých pravomocí dostatečně autonomních vůči ústřední moci stanoví daňovou sazbu, která je nižší než celostátní daňová sazba a která se použije pouze na podniky přítomné na území spadajícím do jeho působnosti.

50      V této posledně uvedené situaci by se rozhodný právní rámec pro posouzení selektivity daňového opatření mohl omezit na dotyčnou zeměpisnou oblast v případě, kdy entita nižší než státní úrovně, zejména z důvodu svého statusu a pravomocí, hraje základní úlohu při určení politického a hospodářského prostředí, ve kterém působí podniky přítomné na území spadajícím do její působnosti (výše uvedený rozsudek Portugalsko v. Komise, bod 66).

51      Aby rozhodnutí přijaté regionálním nebo místním orgánem mohlo být považováno za přijaté při výkonu dostatečně autonomních pravomocí tohoto orgánu, je třeba zaprvé, aby posledně uvedený měl tento orgán na ústavní úrovni status politicky a správně odlišný od statusu ústřední vlády. Dále musí být toto rozhodnutí přijato, aniž by ústřední vláda mohla přímo zasahovat do jeho obsahu. Konečně nesmí být finanční důsledky snížení celostátní daňové sazby použitelné na podniky přítomné v dané oblasti kompenzovány podporami nebo dotacemi od ostatních regionů nebo ústřední vlády (výše uvedený rozsudek Portugalsko v. Komise, bod 67). Tyto tři podmínky jsou společně považovány za kritéria institucionální, procesní, jakož i hospodářské a finanční autonomie.

52      Soudní dvůr dospěl v bodě 68 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise k závěru, že politická a daňová autonomie ve vztahu k ústřední vládě, která je dostatečná, pokud jde o uplatnění pravidel Společenství v oblasti státních podpor, nejen předpokládá, že entita nižší než státní úrovně má pravomoc přijmout na území, které spadá do její působnosti, opatření snížení daňové sazby nezávisle na jakémkoliv uvážení souvisejícím s působením státu, ale že rovněž nese politické a finanční důsledky takového opatření.

 K neexistenci předběžné podmínky

53      Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nestanoví body 58 a 66 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise žádnou předběžnou podmínku pro použití tří kritérií upřesněných v bodě 67 stejného rozsudku.

54      Samotné znění bodu 58 uvedeného rozsudku v tomto ohledu neumožňuje žádné pochybnosti. Soudní dvůr v něm totiž uvádí, že není vyloučeno, aby byla entita nižší než státní úrovně dostatečně autonomní ve vztahu k ústřední vládě členského státu na to, aby tato entita hrála základní úlohu při určení politického a hospodářského prostředí, ve kterém podniky působí.

55      Jinými slovy, pokud je entita nižší než státní úrovně dostatečně autonomní, tj. pokud disponuje autonomií z institucionálního, procesního a hospodářského hlediska, má základní úlohu při určení politického a hospodářského prostředí, ve kterém podniky působí. Tato základní úloha je důsledkem autonomie, a nikoli její předběžnou podmínkou.

56      Bod 66 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise rovněž uvádí tuto myšlenku o důsledku, jelikož Soudní dvůr v něm uvádí případ, kdy entita nižší než státní úrovně, „zejména z důvodu svého statusu a pravomocí“, hraje základní úlohu při určení politického a hospodářského prostředí, ve kterém působí podniky přítomné na území spadajícím do její působnosti.

57      Tento bod 66 dostatečně objasňuje bod 67 uvedeného rozsudku, který popisuje kritéria, která musí splnit rozhodnutí, aby bylo považováno za rozhodnutí přijaté při výkonu dostatečně autonomních pravomocí, tj. za takových okolností, jako jsou okolnosti uvedené v tomto bodě 66.

58      Tento výklad zásady stanovené Soudním dvorem v bodech 54 až 68 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise, je potvrzen kontrolním přezkumem, který provedl Soudní dvůr ve stejném rozsudku. V tomto ohledu je třeba uvést, že posledně uvedený přezkoumal v bodě 70 stejného rozsudku kritéria institucionální autonomie a procesní autonomie a v bodech 71 až 76 uvedeného rozsudku kritérium hospodářské autonomie.

59      Jak uvedla generální advokátka v bodě 70 svého stanoviska, z přezkumu provedeného Soudním dvorem však žádným způsobem nevyplývá, že posledně uvedený zkoumal, zda předběžná podmínka, jejíž existence se dovolává Komise, byla splněna.

60      Z toho vyplývá, že jediné podmínky, které musí být splněny, aby území spadající do působnosti entity nižší než státní úrovně bylo rozhodným rámcem pro posouzení, zda rozhodnutí přijaté touto entitou je selektivní, jsou podmínky institucionální autonomie, procesní autonomie, jakož i hospodářské a finanční autonomie tak, jak jsou upřesněny v bodě 67 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise.

 K entitě nižší než státní úrovně, kterou je třeba zohlednit

 Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

61      Za účelem ověření, zda dotčená opatření ve věcech v původním řízení byla přijata „dostatečně autonomní“ entitou nižší než státní úrovně, je třeba nejprve určit, která entita musí být zohledněna.

62      Pokud se předběžná otázka položená ve věcech C-428/06 až 434/06 týká daňových opatření přijatých určitým Territorio Histórico, je nutno uvést, že předkládající soud ve svém odůvodnění, které objasňuje důvod, proč je nezbytné odpovědět na takovou otázku, uvádí totiž jak samosprávné společenství Baskicka, tak Territorios Históricos.

63      Comunidad Autónoma de La Rioja, Comunidad Autónoma de Castilla y León, jakož i Komise před Soudním dvorem tvrdí, že mají být zohledněny pouze Territorios Históricos, jelikož právě tyto entity přijaly opatření dotčená v původním řízení. V tomto ohledu zdůrazňují omezenou pravomoc těchto entit, nesamostatnost posledně uvedených, a tedy selektivní povahu napadených Normas Forales.

64      Stejně tak jako předkládající soud, odkazují Diputaciones Forales a španělská vláda pro určení té stejné entity nižší než státní úrovně, jak na Territorios Históricos, tak i na samosprávné společenství Baskicka podle toho, zda uvádějí orgán příslušný v daňové oblasti nebo v jiných oblastech.

 Odpověď Soudního dvora

65      Jak vyplývá z popisu vnitrostátní právní úpravy uvedené v tomto rozsudku, institucionální systém Španělského království je obzvláště komplexní. Krom toho Soudní dvůr není příslušný k výkladu vnitrostátního práva. Výklad čl. 87 odst. 1 ES však vyžaduje určení entity nižší než státní úrovně, která musí být zohledněna při posouzení selektivní povahy daňového opatření.

66      Samosprávné společenství Baskicka se skládá ze tří provincií Álava, Vizcaya a Guipúzcoa. Hranice těchto provincií se překrývají s hranicemi Territorios Históricos, tj. entitami, které mají historická původní práva, nazvaná „fueros“, která jim umožňují uložit a vybírat daně. Naproti tomu řadu dalších pravomocí, zejména v hospodářské oblasti, vykonává samosprávné společenství.

67      Jeví se jako celkem nepochybné, že Territorios Históricos jako takové nemají dostatečnou autonomii ve smyslu kritérií uvedených v bodech 67 a 68 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise. Existence politické a daňové autonomie totiž vyžaduje, aby entita nižší než státní úrovně nesla politické a finanční důsledky opatření snižujícího daň. Tak tomu však není, pokud entita neodpovídá za správu rozpočtu, tj. nerozhoduje ani o příjmech, ani o výdajích. Zdá se, že právě v takové situaci se nacházejí Territorios Históricos, které mají pravomoc pouze v daňové oblasti, zatímco ostatní pravomoci náleží samosprávnému společenství Baskicka.

68      Pro posouzení kritérií autonomie entity nižší než státní úrovně, se však nezdá jako nezbytné zohlednit pouze Territorios Históricos, nebo naopak pouze samosprávné společenství Baskicka.

69      Z vysvětlení předložených Soudnímu dvoru totiž vyplývá, že právě z historických důvodů jsou pravomoci vykonávané na zeměpisném území, které odpovídá současně jak Territorios Históricos, tak i samosprávnému společenství Baskicka, organizovány tak, že se rozlišuje mezi pravomocí v daňové oblasti, která je svěřena Territorios Históricos a pravomocemi v hospodářské oblasti, které jsou svěřeny samosprávnému společenství.

70      Za účelem zamezení vzniku nekoherentních situací vyžaduje toto rozdělení pravomocí úzkou spolupráci mezi jednotlivými entitami.

71      Statut autonomie tak upravuje pravomoci samosprávného společenství Baskicka, avšak rovněž upřesňuje ve svém čl. 41 odst. 2 základní zásady, které musí dodržovat Diputaciones Forales a které jsou blíže upřesněny v hospodářské dohodě.

72      Tato hospodářská dohoda, schválená zákonem, byla uzavřena mezi samosprávným společenstvím Baskicka a španělským státem. Neupravuje však pouze pravomoci samosprávného společenství, ale obsahuje i řadu ustanovení týkajících se Territorios Históricos, které mají pravomoci v řadě daňových otázek.

73      Řádné plnění hospodářské dohody kontroluje smíšený výbor. Podle článku 61 prvního pododstavce této dohody je tento výbor složen jednak ze zástupců jednotlivých regionálních vlád, jakož i ze stejného počtu zástupců baskické vlády, a jednak stejného počtu zástupců státní správy.

74      Stejně tak složení výboru pro koordinaci a hodnocení právních předpisů potvrzuje úzkou spolupráci mezi Territorios Históricos a samosprávným společenstvím Baskicka. Podle článku 63 hospodářské dohody je totiž tento výbor složen ze čtyř zástupců státní správy a čtyř zástupců samosprávného společenství jmenovaných baskickou vládou, přičemž tři z posledně uvedených jsou jmenováni na návrh jednotlivých Diputaciones Forales.

75      Za účelem posouzení, zda entita nižší než státní úrovně, která sestává jak z těchto Territorios Históricos, tak z tohoto společenství, disponuje dostatečnou autonomií pro to, aby představovala referenční rámec, ve vztahu k němuž je třeba posoudit selektivitu opatření přijatého jedním z těchto Territorios Históricos, je tedy třeba odkázat současně jak na Territorios Históricos, tak i na samosprávné společenství Baskicka.

 K relevanci soudního přezkumu

76      Před přezkumem, zda jsou tři kritéria autonomie uvedená v bodě 67 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise ve věcech v původním řízení splněna, je nutno rovněž upřesnit, z jakého důvodu je třeba zohlednit kontrolu vykonávanou vnitrostátními soudy. Někteří účastníci původního řízení, kteří předložili vyjádření, totiž uvádějí, že Normas Forales jsou správními normami a podléhají přezkumu legality správními soudy, což by mělo vliv na procesní autonomii Territorios Históricos. Jiní účastníci řízení se naproti tomu domnívají, že tento přezkum není pro posouzení kritérií autonomie rozhodný.

77      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci článku 234 ES, je Soudní dvůr příslušný nikoli k použití práva Společenství, avšak pouze k jeho výkladu nebo k posouzení jeho platnosti.

78      Není tedy třeba se tázat, zda dotčené Normas Forales ve věcech v původním řízení představují státní podpory podle čl. 87 odst. 1 ES, ale je třeba provést výklad tohoto ustanovení za účelem ověření, zda takové právní normy, jako jsou Normas Forales, které přijaly Territorios Históricos v mezích svých pravomocí, mohou být kvalifikovány jako obecně použitelné předpisy ve smyslu pojmu „státní podpora“ tak, jak vyplývá z tohoto ustanovení, nebo zda tyto normy mají selektivní povahu.

79      Zdá se, že meze pravomocí Territorios Históricos jsou stanoveny Ústavou a dalšími ustanoveními, jako jsou statut autonomie a hospodářská dohoda. V tomto ohledu je nutno zohlednit tato ustanovení tak, jak je vykládají vnitrostátní soudy a jak tyto soudy zajišťují jejich dodržování. Pro ověření existence autonomie totiž není rozhodný přezkum soudu, nýbrž parametr, který tento soud používá při výkonu svého přezkumu.

80      Přezkum legality má zajistit dodržování předem stanovených mezí pravomocí různých mocí, orgánů nebo entit státu, nikoli však tyto meze stanovit. Jak uvedla španělská vláda na jednání, existence soudního přezkumu je inherentní existenci právního státu.

81      I když je judikatura soudů členského státu důležitá pro zjištění mezí pravomocí entity nižší než státní úrovně, je tomu tak z důvodu, že soudní výklad tvoří nedílnou součást norem, které vymezují tyto pravomoci. Soudní rozhodnutí se však omezuje na výklad normy, která stanoví meze pravomocí takové entity, avšak nedotýká se v zásadě výkonu těchto pravomocí v rámci těchto mezí.

82      Z toho vyplývá, že právě použitelné normy tak, jak jsou vykládány vnitrostátními soudy, stanoví meze pravomocí entity nižší než státní úrovně a musí být zohledněny k posouzení otázky, zda posledně uvedená disponuje dostatečnou autonomií.

83      V důsledku toho nelze právoplatně dospět k závěru, že entita nižší než státní úrovně nedisponuje autonomií pouze z toho důvodu, že soudní přezkum se vztahuje na akty přijaté posledně uvedenou.

 Ke třem kritériím autonomie

 Ke kritériu institucionální autonomie

–       Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

84      Diputaciones Forales, Confebask, jakož i vláda Spojeného království souhlasí s přezkumem předkládajícího soudu, pokud jde o institucionální autonomii. Stejně tak má španělská vláda za to, že první podmínka je splněna.

85      Comunidad Autónoma de Castilla y León tvrdí, že Territorios Históricos nedisponují úplnou institucionální autonomií, jelikož musí přispívat na náklady španělského státu. Comunidad Autónoma de La Rioja připomíná, že je třeba rozlišovat mezi Diputaciones Forales, které přijaly dotčená daňová opatření v původním řízení a samosprávným společenstvím Baskicka. Posledně uvedené musí, jako ostatní samosprávná společenství, vykonávat pravomoci, které mu jsou svěřeny státem v rámci cílů celostátní hospodářské politiky nebo obecného hospodářského systému definovaného tímto státem, zatímco tyto Diputaciones Forales nedisponují pravomocemi v hospodářské oblasti. Aniž by tedy byla zpochybněna existence institucionální autonomie, poukazuje Komise rovněž na omezené pravomoci, kterými disponují Diputaciones Forales, které v podstatě jednají jako výběrčí daní pro jiné správní celky.

–       Odpověď Soudního dvora

86      V rozsahu, v němž to bylo nezbytné, byly připomenuty různé uplatněné názory. Jak již bylo uvedeno v bodě 75 tohoto rozsudku, je však třeba zohlednit entitu nižší než státní úrovně, která se skládá současně jak z Territorios Históricos, tak samosprávného společenství Baskicka.

87      V tomto ohledu vyplývá z přezkumu Ústavy, statutu autonomie a hospodářské dohody, že takové entity nižší než státní úrovně, jako jsou Territorios Históricos a samosprávné společenství Baskicka, jelikož mají status politicky a správně odlišný od statusu ústřední vlády, splňují kritérium institucionální autonomie.

 Ke kritériu procesní autonomie

–       Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

88      Comunidad Autónoma de La Rioja a Comunidad Autónoma de Castilla y León, jakož i Komise zdůrazňují, že Diputaciones Forales jsou při výkonu svých pravomocí omezeny jak ve vztahu k ústřednímu státu, tak k samosprávnému společenství Baskicka a rovněž mezi sebou navzájem. V tomto ohledu existuje v souladu se zásadou spolupráce se státem předběžná kontrola. Comunidad Autónoma de Castilla y León zdůrazňuje úlohu výboru pro koordinaci a hodnocení právních předpisů, který je upraven články 63 a 64 hospodářské dohody.

89      Tito účastníci původního řízení rovněž uvádějí, že Diputaciones Forales musí respektovat řadu ústavních nebo dalších zásad, a to pod kontrolou správních soudů. Tyto zásady jsou významnými hmotněprávními omezeními pravomocí těchto orgánů. Tak je tomu v případě zásady solidarity, zakotvené v článku 138 Ústavy, zásady daňové harmonizace, jejíž požadavky jsou uvedeny v článku 3 hospodářské dohody, jakož i zásady rovnosti, vyjádřené zejména v článku 31 Ústavy a zásady jednotného trhu.

90      Diputaciones Forales a Confebask uvádějí, že stát do přijímání Normas Forales nezasahuje. Existuje mechanismus vzájemného oznamování, ten má však pouze informativní povahu. I kdyby výbor pro koordinaci a hodnocení právních předpisů vydal zamítavé rozhodnutí, nebylo by to na překážku nabytí účinnosti přijatých Normas Forales, které mohou být napadeny pouze u vnitrostátních soudů.

91      Vláda Spojeného království, jakož i italská vláda mají za to, že dohodovací opatření nejsou neslučitelná s uznáním procesní autonomie. Podle ní je rozhodná skutečnost, že přijetí regionálního daňového opatření nevyžaduje souhlas státu a že tento stát nemá pravomoc vetovat toto opatření nebo zrušit příslušné rozhodnutí regionálních orgánů.

92      Confebask vyvozuje z formulačních rozdílů mezi stanoviskem generálního advokáta Geelhoeda ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Portugalsko v. Komise, a zněním tohoto rozsudku argument, že při posouzení kritéria procesní autonomie nezáleží na tom, že místní orgán musí zohlednit zájmy státu. V bodě 54 uvedeného stanoviska je totiž uvedeno, že „rozhodnutí musí být přijato místním orgánem v řízení, při kterém ústřední vláda nemá pravomoc přímo ovlivnit stanovení daňové sazby a místní orgán nemá povinnost vzít při stanovování daňové sazby v úvahu zájem státu“. Naproti tomu v bodě 67 rozsudku Soudní dvůr nepřevzal poslední část výše uvedené věty, jelikož pouze uvádí, že opatření musí být přijato „aniž by ústřední vláda mohla přímo zasahovat do jeho obsahu“.

93      Komise na rozdíl od Confebask tvrdí, že zohlednění zájmů státu je důležité. Podle tohoto orgánu není podmínka procesní autonomie splněna, pokud entita nižší než státní úrovně má procesní povinnost konzultovat ústřední vládu nebo hmotněprávní povinnost zohlednit účinky svých rozhodnutí na celém území, například za účelem dodržování zásady rovnosti, solidarity nebo rovnoměrného daňového zatížení.

94      Komise se opírá v tomto ohledu o poslední větu bodu 68 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise, podle které entita nižší než státní úrovně musí disponovat daňovou pravomocí „nezávisle na jakémkoliv uvážení souvisejícím s působením státu“, tj. upřesnění, v jehož světle musí být vykládána druhá podmínka uvedená v bodě 67 uvedeného rozsudku, a to podmínka, podle které rozhodnutí přijaté orgánem nižší než státní úrovně musí být přijato „aniž by ústřední vláda mohla přímo zasahovat do jeho obsahu“.

–       Odpověď Soudního dvora

95      Jak vyplývá z bodu 67 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise, musí být rozhodnutí orgánu nižší než státní úrovně, aby bylo vydáno při výkonu dostatečně autonomních pravomocí, přijato, aniž by ústřední vláda mohla přímo zasahovat do jeho obsahu.

96      Taková procesní autonomie nevylučuje, aby se uskutečnil dohodovací postup s cílem předejít sporům, pokud konečné rozhodnutí přijaté v tomto řízení přijímá entita nižší než státní úrovně, a nikoli ústřední vláda.

97      V tomto ohledu z čl. 4 odst. 1 hospodářské dohody vyplývá, že Diputaciones Forales oznámí státní správě návrhy Normas Forales v daňové oblasti a že tato správa postupuje stejně vůči těmto orgánům.

98      Podle článku 64 této dohody může výbor pro koordinaci a hodnocení právních předpisů, jehož polovinu tvoří zástupci státní správy a další polovinu zástupci samosprávného společenství Baskicka, přezkoumat návrhy Normas Forales a pokusit se prostřednictvím jednání odstranit případné odchylky od daňové právní úpravy použitelné na zbývající části španělského území.

99      Jak správně uvádí generální advokátka v bodě 87 svého stanoviska, z hospodářské dohody nevyplývá, že by v případě chybějící dohody v rámci uvedeného výboru mohla ústřední vláda uložit povinnost přijmout normu s určitým obsahem.

100    Krom toho je třeba uvést, že výbor pro koordinaci a hodnocení právních předpisů může přezkoumat nikoli pouze návrhy Normas Forales, ale i návrhy předložené státní správou. Tato možnost dostatečně dokazuje, že uvedený výbor je pouze poradním a smírčím orgánem, a nikoli mechanismem, kterým by ústřední vláda vynucovala vlastní rozhodnutí v případě, že by existovala kolize mezi návrhem Normas Forales a daňovou právní úpravou španělského státu.

101    Co se týče různých zásad uplatněných Comunidad Autónoma de La Rioja, Comunidad Autónoma de Castilla y León, jakož i Komisí, nezdá se, že se dotýkají rozhodovací pravomoci Territorios Históricos, avšak že spíše definují meze této pravomoci.

102    Zdá se tak, že zásada solidarity, definovaná v článku 138 Ústavy, podle které „stát zaručuje účinné provedení zásady solidarity zakotvené v článku 2 Ústavy tím, že se zasadí o vytvoření přiměřené a spravedlivé hospodářské rovnováhy mezi různými částmi státního území; obzvláště zohlední situaci ostrovů […]“ se nedotýká procesní autonomie Territorios Históricos.

103    Uložení povinnosti entitě nižší než státní úrovně, aby při přijímání daňové normy zohlednila hospodářskou rovnováhu mezi jednotlivými částmi celostátního území, totiž definuje meze pravomocí této entity, i když pojmy použité pro definování těchto mezí, jako je pojem „hospodářská rovnováha“, jsou případně upřesněny v rámci výkladu vyplývajícího ze soudního přezkumu.

104    Jak již bylo uvedeno v bodě 81 tohoto rozsudku, skutečnost, že předem stanovené meze musí být při přijetí rozhodnutí dodrženy, nicméně v zásadě neznamená, že je dotčena rozhodovací autonomie entity, která přijímá toto rozhodnutí.

105    Zásada daňové harmonizace uvedená v článku 3 hospodářské dohody ukládá zejména povinnost zachovat „celkové skutečné daňové zatížení, které odpovídá zatížení na zbývajícím státním území“, a povinnost dodržovat a zajišťovat „volný pohyb a svobodu usazování osob, jakož i volný pohyb zboží, kapitálu a služeb na celém španělském území, aniž by docházelo k diskriminačním účinkům, omezení možností hospodářské soutěže podniků nebo narušení při přidělování prostředků“.

106    I když se sice jeví, že z této zásady vyplývá, že Territorios Históricos nemají rozsáhlou pravomoc, co se týče celkového daňového zatížení, které může být stanoveno na základě Normas Forales, jelikož toto daňové zatížení musí odpovídat zatížení existujícímu na zbývajícím území španělského státu, je však nesporné, že celkové daňové zatížení je pouze jeden z prvků, který je třeba zohlednit při přijetí daňové normy. Pokud tedy Territorios Históricos respektují tuto zásadu, mohou přijmout daňové předpisy, které se v mnoha směrech liší od předpisů, které jsou použitelné na zbývajícím území uvedeného státu.

107    Každopádně, jak vyplývá z bodu 67 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise, není základním kritériem pro posouzení existence procesní autonomie rozsah pravomoci přiznané entitě nižší než státní úrovně, avšak možnost této entity přijmout na základě této pravomoci rozhodnutí nezávisle, tj. aniž by ústřední vláda mohla přímo zasahovat do jeho obsahu.

108    Z toho vyplývá, že povinnost entity nižší než státní úrovně zohlednit zájem státu za účelem dodržování mezí pravomocí, které jsou svěřeny této entitě, nepředstavuje v zásadě skutečnost, která narušuje procesní autonomii této entity, když přijímá rozhodnutí v mezích těchto pravomocí.

109    Ve věcech v původním řízení je třeba konstatovat, že jak vyplývá z použitelných vnitrostátních ustanovení, a zejména z článků 63 a 64 hospodářské dohody, nezdá se, že by ústřední vláda mohla přímo zasahovat do procesu přijetí Norma Forale s cílem zajistit dodržování takových zásad, jako je zásada solidarity, daňové harmonizace nebo dalších zásad, jak je uplatnili žalobci v původním řízení.

110    Nicméně, i když je Soudní dvůr příslušný k výkladu práva Společenství, je vnitrostátní soud příslušný k určení použitelného vnitrostátního práva a jeho výkladu, jakož i k použití práva Společenství ve sporech, které mu byly předloženy. Předkládajícímu soudu tedy přísluší, aby na základě přezkoumaných skutečností a všech dalších skutečností, které považuje za rozhodné, ověřil, zda je druhé kritérium uvedené v bodě 67 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise, a to kritérium procesní autonomie, ve věcech v původním řízení splněno.

 Ke kritériu hospodářské a finanční autonomie

–       Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

111    Co se týče tohoto kritéria, z vyjádření předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že jejich autoři odkazují na body 67 a 68 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise. Soudní dvůr v něm jednak rozhodl, že finanční důsledky snížení celostátní daňové sazby použitelné na podniky v dané oblasti nesmí být kompenzovány podporami nebo dotacemi od ostatních regionů nebo ústřední vlády, a jednak, že hospodářská autonomie existuje pouze tehdy, pokud entita nižší než státní úrovně nese politické a finanční důsledky opatření, které snižuje daně. Některá vyjádření předložená Soudnímu dvoru se týkají stanovení finančního příspěvku a důsledků, které je třeba z toho vyvodit, pokud jde o hospodářskou a finanční autonomii samosprávného společenství Baskicka, jakož i Territorios Históricos.

112    Comunidad Autónoma de La Rioja a Comunidad Autónoma de Castilla y León uvádí, že Territorios Históricos nedisponují hospodářskou autonomií, zejména z důvodu různých zásad stanovených Ústavou a hospodářskou dohodou.

113    Diputaciones Forales naproti tomu uvádí, že daňový systém Territorios Históricos je založen na dvou pilířích, kterými je jednak daňová autonomie, jakož i odpovědnost, a jednak zásada jednostranného rizika.

114    Po přezkoumání odůvodnění předkládacího rozhodnutí Confebask uvádí, že podle vnitrostátní judikatury kritérium hospodářské autonomie vyžaduje hospodářské rozlišení v daňové oblasti mezi autonomním územím a zbývající částí španělského státu, takže případná zásada jednoty trhu by mohla zpochybnit existenci skutečné autonomie. Confebask však zdůrazňuje, že výše uvedený rozsudek Portugalsko v. Komise v žádném případě nevyžaduje existenci takové skutečnosti, jako je „odlišný hospodářský rámec“, tj. skutečnosti, která neexistuje dokonce ani mezi členskými státy Evropského společenství, které představuje rozsáhle integrovanou hospodářskou a sociální jednotku. Jedinou rozhodnou skutečností je to, že nižší daňové zatížení použitelné v určité oblasti nesmí být financováno převodem od ústřední vlády, což znamená, že politická a hospodářská rizika rozhodnutí, která přijme entita nižší než státní úrovně v daňové oblasti, nese posledně uvedená, přičemž takový požadavek se ve španělském právu nazývá „zásada daňové odpovědnosti“. Tak je tomu v případě Territorios Históricos, jelikož daňová odpovědnost je součástí systému hospodářské dohody.

115    Španělská vláda přezkoumává systém finančního příspěvku a uvádí, že i když existují různé finanční toky mezi španělským státem a samosprávným společenstvím Baskicka, existuje rovněž čistý příspěvek posledně uvedeného ve prospěch španělského ministerstva financí, který je určen k financování záležitostí, které zabezpečuje stát, a nikoli Baskicko. Trvá na skutečnosti, že daňové změny přijaté příslušnými orgány Territorios Históricos nemění ani finanční toky mezi státem a Baskickem, ani rozsah služeb poskytovaných státem. Z toho vyvozuje, že jak z politického, tak i hospodářského hlediska nesou Territorios Históricos důsledky svých rozhodnutí v daňové oblasti.

116    Italská vláda uvádí, že skutečnost, že španělský stát má výlučnou pravomoc v oblastech, jako je měnový systém, základy a koordinace obecného plánování hospodářské činnosti, hospodářský systém sociálního zabezpečení, jakož i veřejné práce obecného zájmu, nezpochybňuje existenci dostatečné úrovně hospodářské a finanční autonomie.

117    Vláda Spojeného království se domnívá, že se skutečnost, že španělský stát si ponechává určitou kontrolu nad obecným hospodářským rámcem a existence finančního příspěvku na náklady nesené tímto státem, nejeví jako neslučitelná s kritériem hospodářské a finanční autonomie v rozsahu, v němž daňová sazba neovlivňuje výši tohoto finančního příspěvku.

118    Komise zaprvé uvádí, že pokud se jedná o přezkum, zda daňové opatření představuje státní podporu, či nikoli, není třeba zohledňovat sledovaný účinek, tj. založení podniku, a tedy zvýšení daňových příjmů, které by mohlo vyvolat snížení daní, jelikož takový účinek nemůže být stanoven a priori. V každém případě otázka, zda opatření má povahu státní podpory, musí být posouzena v konkrétním případě na úrovni podniku, který je příjemcem v daném okamžiku. Zadruhé uvádí, že přezkum hospodářské autonomie daného území s sebou nese analýzu všech mechanismů finančních převodů a mechanismů solidarity, i když se jako takové nejeví (např. mechanismus jediného fondu sociálního zabezpečení, záruka státem minimální úrovně veřejné služby atd.). Komise zatřetí zdůrazňuje, že za účelem posouzení, zda daňové opatření je třeba považovat za státní podporou, musí být zohledněny nikoli cíle státních zásahů, ale účinky tohoto opatření. V tomto kontextu připomíná, že skutečnost, že určitému území byly přiznány rozsáhlé pravomoci v daňové oblasti a že rozhoduje o svých příjmech, neznamená nezbytně, že má základní úlohu při vymezení hospodářského prostředí.

119    Komise v tomto ohledu zdůrazňuje význam ústavní zásady solidarity, která představuje meze finanční autonomie Territorios Históricos a má zaručit minimální úroveň služeb na celém španělském území.

120    Komise přezkoumává obzvláště vyrovnávací fond mezi územími upravený v čl. 158 odst. 2 Ústavy. Samotná existence tohoto fondu podle ní naznačuje, že Territorios Históricos nenesou finanční důsledky rozhodnutí o snížení daňové sazby nebo zvýšení povolených odpočtů. Co se týče finančního příspěvku, z přezkumu mechanismu tohoto příspěvku vyvozuje, že je vypočten podle příjmu Territorios Históricos ve vztahu k příjmu státu, a že v důsledku toho představuje mechanismus solidarity. Krom toho existují další finanční převody, jako jsou úpravy a vyrovnání týkající se přímých a nepřímých daní, které představují rovněž mechanismy solidarity, jelikož určitá vyrovnání jsou vypočtena podle uvedeného relativního příjmu.

121    Co se týče sociálního zabezpečení, Komise uplatňuje zprávu ministerstva práce a sociálních věcí týkající se let 1999–2005. V oblasti důchodů vykázal systém např. v roce 2005 v samosprávném společenství Baskicka deficit ve výši 311 milionů eur. Komise z toho vyvozuje, že dávky sociálního zabezpečení jsou financovány ostatními samosprávnými společenstvími. Jelikož financování deficitů spadá do pravomocí, které nenáleží samosprávnému společenství, přispívá na něj samosprávné společenství Baskicka finančním příspěvkem. Jelikož je tento finanční příspěvek vypočten na základě relativního příjmu tohoto společenství, systém založený pro krytí deficitu sociálního zabezpečení tedy představuje mechanismus solidarity.

122    S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěla Komise k závěru, že Territorios Históricos nenesou všechny finanční důsledky opatření snížení daňové sazby nebo zvýšení povolených odpočtů. V důsledku toho třetí podmínka uvedená v bodě 67 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise údajně není splněna.

–       Odpověď Soudního dvora

123    Jak vyplývá z bodu 67 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise, spočívá podmínka pro to, aby entita nižší než státní úrovně měla hospodářskou a finanční autonomii, v tom, že finanční důsledky snížení daňové sazby použitelné na podniky nacházející se v určité oblasti nejsou vyrovnány podporami nebo dotacemi od ostatních regionů nebo ústřední vlády.

124    Finanční převody mezi španělským státem a samosprávným společenstvím Baskicka jsou upraveny hospodářskou dohodou a zákonem z roku 2002 o finančním příspěvku. Je tedy třeba nejprve přezkoumat tato ustanovení za účelem posouzení, zda mohou mít vliv na vyrovnání španělským státem finančních důsledků daňového opatření, které přijaly Diputaciones Forales.

125    Metoda výpočtu finančního příspěvku je obzvláště komplexní. První etapa tohoto výpočtu spočívá ve stanovení částek nákladů, které nese stát na celém území Španělského království, pokud jde o pravomoci, které nenáleží samosprávnému společenství Baskicka. Na tuto částku se použije koeficient započtení, který musí odrážet v zásadě relativní význam baskického hospodářství v celém Španělském království. Konečně je třeba provést různé úpravy, jejichž cílem je zdokonalit určení příjmů, které obdržely jednotlivé entity z různých daní.

126    Z vyjádření předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že výše daňových příjmů Territorios Históricos nemá vliv na první etapu výpočtu, která spočívá výhradně v posouzení různých nákladů, které nese španělský stát. Pokud jde o úpravy, Norma Forale, která zavádí zdanění výhodnější pro osoby povinné k dani spadající do působnosti této normy, může ovlivnit úpravy pouze nepřímo.

127    Jedním ze základních údajů výpočtu finančního příspěvku je koeficient započtení, v současnosti stanovený na 6,24 %. V tomto ohledu z jednání před Soudním dvorem vyplývá, že tento koeficient je sice určen na základě hospodářských údajů, avšak je stanoven během v podstatě politických jednání mezi španělským státem a samosprávným společenstvím Baskicka. Rozhodnutí o snížení daňové sazby tedy nemá nezbytně vliv na výši tohoto koeficientu.

128    Na jednání Komise zpochybnila současný koeficient započtení, když měla za to, že je podhodnocen, a že v důsledku toho Territorios Históricos přispívají méně na náklady státu, než by měly. Je však třeba opětovně připomenout, že Soudní dvůr je příslušný pouze k výkladu čl. 87 odst. 1 ES, a nikoli k rozhodnutí ve věcech v původním řízení, zda koeficient započtení stanovený podle zákona z roku 2002 o finančním příspěvku byl vypočten správně z hospodářského hlediska, nebo zda byl podhodnocen.

129    Je však třeba uvést, že podhodnocení uvedeného koeficientu může být pouze indicií neexistence hospodářské autonomie Territorios Históricos. Musí přitom existovat vyrovnání, tj. příčinná souvislost mezi daňovým opatřením přijatým Diputaciones Forales a částkami, které hradí španělský stát.

130    Jak již bylo uvedeno před Soudním dvorem, koeficient započtení je stanoven na základě hospodářských údajů během politických jednání, kterých se účastní španělský stát a v jejichž rámci tento stát hájí národní zájmy, jakož i zájem ostatních regionů Španělského království. Přísluší předkládajícímu soudu, aby určil, zda takový postup stanovení uvedeného koeficientu má umožnit ústřední vládě, aby vyrovnala náklady na dotaci nebo daňové opatření ve prospěch podniků, které přijaly Territorios Históricos.

131    Stejně tak přísluší tomuto soudu, aby přezkoumal účinky tohoto postupu a ověřil, zda kvůli přijaté metodě a zohledněným hospodářským údajům, může stanovení koeficientu započtení a obecněji výpočet finančního příspěvku vést k tomu, že španělský stát vyrovná účinky daňového opatření přijatého Diputaciones Forales.

132    Ve svých písemných vyjádřeních Komise rovněž tvrdí, že existuje řada dalších finančních převodů, které vyrovnávají taková daňová opatření snížení daní, jako jsou opatření vyplývající z existence jediného fondu sociálního zabezpečení, ze zajištění minimální úrovně veřejné služby státem nebo z existence vyrovnávacího fondu mezi územími. Krom toho byly na jednání uvedeny významné částky převodů a podpor veřejným orgánům samosprávného společenství Baskicka, které nejsou zohledněny ve výpočtu finančního příspěvku.

133    V tomto ohledu může být finanční vyrovnání sice deklarované a určité, avšak může být současně rovněž skryté a vyplynout pouze z konkrétního přezkumu finančních toků, které existují mezi dotčenou entitou nižší než státní úrovně, členským státem, k němuž náleží, a ostatními regiony tohoto státu.

134    Tento přezkum totiž může naznačit, že rozhodnutí o snížení daně, které přijala entita nižší než státní úrovně, vede k významnějším finančním převodům v její prospěch, a to kvůli způsobům výpočtu použitým ke stanovení částek, které je třeba převést.

135    Jak již v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 109 svého stanoviska a v rozporu s tím, co zjevně tvrdí Komise, pouhá skutečnost, že z celkového posouzení finančních vztahů mezi ústředním státem a jeho entitami nižší než státní úrovně vyplývá, že existují finanční převody od uvedeného státu ve prospěch posledně uvedených, nemůže nicméně jako taková postačovat k prokázání, že tyto entity nenesou finanční důsledky daňových opatření, které přijímají, a tedy že nemají finanční autonomii, jelikož takové převody mohou být vysvětleny důvody, které vůbec nesouvisí s uvedenými daňovými opatřeními.

136    Ve věcech v původním řízení je nesporné, že pravomoci Territorios Históricos jsou omezeny zejména různými zásadami uplatněnými před Soudním dvorem a obzvláště zásadou daňové harmonizace.

137    S ohledem na tato omezení je nutno přezkoumat, zda Normas Forales přijaté Territorios Históricos mohou zahrnovat skrytá vyrovnání v takových odvětvích, jako jsou sociální zabezpečení nebo zajištění minimální úrovně veřejné služby španělským státem nebo dokonce v oblasti fungování vyrovnávacího fondu mezi územími, jak tvrdí zejména Komise. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že posledně uvedená konkrétně nepodložila svá tvrzení.

138    Konečně, pokud jde o argument Komise, který předložila na jednání, podle kterého se sporná daňová opatření nepoužijí na všechny podniky, které mají sídlo na Territorios Históricos, nebo na všechny zde existující odvětví výroby, postačí konstatovat, že nemůže ovlivnit předchozí analýzu, jelikož je nesporné, že –v souladu s tím, jak rozhodl Soudní dvůr v bodě 62 výše uvedeného rozsudku Portugalsko v. Komise – uvedená opatření se použijí na všechny podniky nebo na všechny odvětví výroby, které v souladu s pravidlem rozdělení daňové pravomoci stanoveným dotčeným členským státem a touto entitou nižší než státní úrovně, spadají do působnosti posledně uvedené.

139    V každém případě Soudnímu dvoru nepřísluší rozhodovat, zda Normas Forales dotčené ve věcech v původním řízení představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Takové rozhodování by totiž znamenalo, že by Soudní dvůr vymezoval, vykládal a používal rozhodné vnitrostátní právo, jakož i přezkoumával skutkový stav, tedy prováděl úkoly, které spadají do pravomoci předkládajícího soudu, zatímco Soudnímu dvoru přísluší pouze vyložit pojem „státní podpora“ ve smyslu tohoto ustanovení, aby uvedenému soudu poskytl kritéria, která mu umožní rozhodnout o sporech, které mu byly předloženy.

140    Je tedy nutno dospět k závěru, že na základě přezkoumaných skutečností a všech dalších skutečností, které předkládající soud považuje za rozhodné, přísluší posledně uvedenému, aby ověřil, zda Territorios Históricos nesou politické a finanční důsledky daňového opatření přijatého v mezích pravomocí, které jim byly svěřeny.

 Závěr ohledně tří kritérií uvedených v bodě 51 tohoto rozsudku

141    Stanovit, zda Normas Forales, které přijaly Territorios Históricos, představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, vyžaduje posoudit, zda tyto Territorios Históricos a samosprávné společenství Baskicka disponují dostatečnou institucionální, procesní a hospodářskou autonomií k tomu, aby norma přijatá těmito orgány v mezích pravomocí, které jim byly svěřeny, byla považována za normu obecně platnou v rámci této entity nižší než státní úrovně, která nemá selektivní povahu ve smyslu pojmu „státní podpora“ uvedeného v čl. 87 odst. 1 ES.

142    Toto posouzení může být provedeno teprve po předběžném přezkumu, který umožňuje se ujistit, že Territorios Históricos a samosprávné společenství Baskicka dodržují meze svých pravomocí, jelikož pravidla týkající se zejména finančních převodů byla vypracována podle těchto pravomocí, jak byly definovány.

143    Konstatování porušení mezí těchto pravomocí by totiž mohlo zpochybnit výsledek analýzy provedené na základě čl. 87 odst. 1 ES, jelikož referenční rámec pro posouzení selektivní povahy normy obecně platné v entitě nižší než státní úrovně již nezbytně netvoří Territorios Históricos a samosprávné společenství Baskicka, ale může se případně vztahovat na celé španělské území.

144    S ohledem na všechny tyto skutečnosti, je nutno na předloženou otázku odpovědět tak, že čl. 87 odst. 1 ES musí být vykládán v tom smyslu, že pro posouzení selektivní povahy opatření je nutno zohlednit institucionální, procesní a hospodářskou autonomii, kterou má orgán, jenž přijímá toto opatření. Přísluší předkládajícímu soudu, který je jediný příslušný k určení použitelného vnitrostátního práva a jeho výkladu, jakož i k použití práva Společenství na spory, které mu byly předloženy, aby ověřil, zda Territorios Históricos a samosprávné společenství Baskicka mají takovou autonomii, což by znamenalo, že normy přijaté v mezích pravomocí, které byly těmto entitám nižší než státní úrovně svěřeny Ústavou a dalšími ustanoveními španělského práva, nemají selektivní povahu ve smyslu pojmu „státní podpora“, jak jej stanoví čl. 87 odst. 1 ES.

 K nákladům řízení

145    Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 87 odst. 1 ES musí být vykládán v tom smyslu, že pro posouzení selektivní povahy opatření je nutno zohlednit institucionální, procesní a hospodářskou autonomii, kterou má orgán, jenž přijímá toto opatření. Přísluší předkládajícímu soudu, který je jediný příslušný k určení použitelného vnitrostátního práva a jeho výkladu, jakož i k použití práva Společenství na spory, které mu byly předloženy, aby ověřil, zda Territorios Históricos a samosprávné společenství Baskicka mají takovou autonomii, což by znamenalo, že normy přijaté v mezích pravomocí, které byly těmto entitám nižší než státní úrovně svěřeny španělskou Ústavou z roku 1978 a dalšími ustanoveními španělského práva, nemají selektivní povahu ve smyslu pojmu „státní podpora“, jak jej stanoví čl. 87 odst. 1 ES.

Podpisy.

* Jednací jazyk: španělština.