EU tax law WEB Komise v. Španelsko - C-154/08

5.7.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/17

—

určit, že tím, že mělo Španělské království za to, že služby poskytované „registradores de la propiedad“, jakožto správci jmenovanými oficina liquidatora de distrito hipotecario (výběrčí kancelář hypotekární služby), určité Comunidad Autónoma (autonomní oblast) nepodléhají DPH, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 2 a čl. 4 odst. 1 a 2 šesté směrnice o DPH (1);

—

uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

1.

„Registradores de la propiedad“ jsou osoby samostatně výdělečně činné jmenované španělským státem a pověřené správou „Registros de Propiedad“ (katastr nemovitostí). Svou činnost provádějí na svůj účet, mohou si podle svého uvážení organizovat práci, vybírat zaměstnance a pobírat honoráře, které představují jejich příjmy. Některé Comunidades Autónomas jim svěřily různé úkoly týkající se výpočtu některých daní a poplatků. „Registradores de la propiedad“ pobírají určitý procentní podíl z vybraných daní.

2.

Pokud jde o DPH, měla španělská správa tradičně za to, že v rámci provádění těchto úkolů pro Comunidades Autónomas musejí být „registradores de la Propiedad“ považováni za zaměstnavatele nebo za osoby samostatně výdělečně činné poskytující služby podléhající DPH. Argumenty, které používala španělská správa v tomto ohledu, byly v zásadě založeny na rozsudcích Soudního dvora ze dne 26. března 1987 (C-235/85, Komise v. Nizozemsko  (2)) a ze dne 25. července 1991 (C-202/90, Ayuntamiento de Sevilla  (3)).

3.

Ve svém rozsudku ze dne 12. července 2003 měl Nejvyšší soud Španělska za to, že pokud jde o specifické činnosti, které jim svěřují Comunidades Autónomas při výpočtu a vybírání určitých daní a poplatků, jsou „registradores de la propiedad“ pouze úředníky a jsou součástí veřejné správy. Na základě tohoto rozsudku vydaného v rámci kasačního opravného prostředku „v zájmu zákona“ španělská správa prohlásila, že tyto služby nepodléhají DPH.

4.

Naopak Komise má za to, že tyto služby prováděné „registradores de la propiedad“ pro Comunidades Autónomas musejí podléhat DPH v souladu s obecným pravidlem stanoveným v článku 2 šesté směrnice. Toto tvrzení vychází ze skutečnosti, že „registradores-liquidadores“ jednají jako osoby samostatně výdělečné činné, které samostatně a nezávisle spravují své lidské a materiální zdroje za účelem poskytnutí služeb, jak vyžaduje čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice, a že se v tomto případě nenacházejí ve vztahu podřízenosti a závislosti, který je zásadní k tomu, aby se mohlo mít za to, že dotčené služby byly provedeny úředníkem správního orgánu, jehož je tento úředník součástí, a že v tomto případě nepodléhají DPH. „Registrador-liquidador“ není správním orgánem Comunidad Autónoma ani začleněným či vnitřním prvkem Comunidad Autónoma, ale nezávislou a odlišnou osobou, se kterou Comunidad Autónoma uzavřela smlouvu o poskytování služeb za úplatu.

5.

Komise má rovněž za to, že podmínky vyžadované judikaturou k prokázání odpovědnosti Španělského království vyplývající z jeho výkladu práva Společenství, který není slučitelný s duchem ani účelem judikatury Soudního dvora, jsou splněny. Zaprvé postavení Nejvyššího soudu jakožto nejvyššího soudního orgánu, s výhradou ustanovení v oblasti ústavních záruk. Zadruhé relevance a dopad rozhodnutí, které je v zásadě v rozporu s výkladem Soudního dvora a který vzhledem ke svému závaznému charakteru způsobil úplný obrat v judikatuře nižších soudů a v praxi španělské správy. Zatřetí způsobení nepříznivých účinků v oblasti DPH, které mohou ovlivnit vlastní zdroje Společenství. Proto se španělská správa nemůže dovolávat rozsudku Nejvyššího soudu k odůvodnění nesplnění povinnosti vyplývající z práva Společenství.