15.8.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 209/29 |
Žaloba podaná dne 3. června 2008 – Komise Evropských Společenství v. Finská republika
(Věc C-246/08)
(2008/C 209/43)
Jednací jazyk: finština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Komise Evropských Společenství (zástupci: P. Aalto, D. Triantafyllou, zmocněnci)
Žalovaná: Finská republika
Návrhová žádání žalobkyně
— |
určit, že Finská republika tím, že na právní poradenství poskytované státními právními poradnami (tam zaměstnanými veřejnými právními poradci) podle předpisů o právní pomoci za částečnou náhradu rovněž nevybírá žádnou daň z přidané hodnoty, zatímco odpovídající služby poskytované soukromými právními poradci podléhají dani z přidané hodnoty, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 odst. 1, jakož i čl. 4 odst. 1, 2 a 5 šesté směrnice o DPH 77/388/EHS (1); |
— |
uložit Finské republice náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Ve Finsku si údajně příjemce právní pomoci může na svou podporu v soudním řízení zvolit mezi veřejným a soukromým právním poradcem. V tom případě jsou služby veřejného právního poradce poskytnuté za částečnou náhradu údajně osvobozeny od daně z přidané hodnoty, zatímco za služby soukromého právního poradce poskytnuté za částečnou náhradu je vybírána daň z přidané hodnoty. Podle názoru Komise se jedná o případ nerovného zacházení u týchž služeb v oblasti daně z přidané hodnoty, které má dopad na vlastní zdroje Společenství.
Služby státních právních poraden v soudních řízeních údajně nespadají do působnosti čl. 4 odst. 5 prvního pododstavce šesté směrnice o DPH. Tyto služby by bezpochyby nepodléhaly dani z přidané hodnoty, kdyby nebyly poskytnuty za náhradu. Jestliže však příjemce právní pomoci za tuto pomoc platí náhradu, nemohou služby státních právních poraden údajně být považovány za služby osvobozené od daně z přidané hodnoty.
Podle čl. 4 odst. 5 druhého pododstavce směrnice o dani z přidané hodnoty se veřejnoprávní subjekty údajně považují za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi svých úřadů, vedlo-li by jejich nepodléhání dani k výraznému narušení hospodářské soutěže. I kdyby se vycházelo z toho, že státní právní poradny tuto činnost vykonávají jako úřady, vedlo by jejich nepodléhání dani v uvedených případech údajně k výraznému narušení hospodářské soutěže. Z tohoto důvodu je třeba je považovat za osoby povinné k dani.
(1) Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23.