Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

References to this case

Share

Highlight in text

Go

13.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 63/42

Žaloba podaná dne 22. ledna 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

(Věc C-39/10)

2010/C 63/66

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Lyal a K. Saaremäel-Stoilov)

Žalovaná: Estonská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Estonská republika tím, že ve svých právních aktech nestanovila, že osvobození od daně z příjmu se přiznává takovým nerezidentům, jejichž celkové příjmy jsou tak nízké, že by byli od daně z příjmu osvobozeni, pokud by byli daňovými poplatníky — rezidenty, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 45 Smlouvy o fungování Evropské unie a z článku 28 Dohody o Evropském hospodářském prostoru;

—

uložit Estonské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise obdržela stížnost státního příslušníka Estonské republiky usazeného ve Finské republice týkající se zdanění důchodu, který pobírá z Estonska daní z příjmu. Tento státní příslušník uvedl, že Estonská republika ve vztahu k jeho důchodu neuplatnila ani běžnou nezdanitelnou částku stanovenou pro rezidenty, ani doplňkovou nezdanitelnou částku stanovenou pro důchodce — rezidenty.

Stěžovatel pobírá polovinu svých příjmů ve formě důchodu z Estonské republiky a druhou polovinu jako důchod z Finské republiky. Jeho příjmy jsou velmi nízké a pokud by pobíral všechny své příjmy z téhož členského státu, byly by zdaněny v menší míře nebo by nebyly zdaněny vůbec.

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že přímé zdanění sice spadá do pravomoci členských států, ale že členské státy musí tuto pravomoc vykonávat v souladu s právem Evropské unie a musí zabránit diskriminaci z důvodu státní příslušnosti.

Pokud je daňovému poplatníkovi — nerezidentovi, který využil svobody volného pohybu pracovníků, odepřeno osvobození od daně, které je umožněno daňovému poplatníku — rezidentovi, představuje to nerovné zacházení s nerezidenty a rezidenty a současně omezení přeshraničního volného pohybu.

Může být — a do jaké míry — toto nerovné zacházení z důvodu odlišného bydliště považováno za přiměřené a odůvodněné?

V situaci, ve které jsou celosvětově dosažené celkové příjmy poplatníka daně tak nízké, že stát zdroje příjmů by je nezdanil vůbec nebo by je zdanil v menší míře, pokud by se jednalo o rezidenta, musí členské státy podle názoru Komise při výběru daně z příjmu od nerezidentů zohlednit jejich osobní a rodinné okolnosti do té míry, aby bylo zajištěno jejich rovné zacházení s poplatníky daně — rezidenty.

Pokud členský stát v právních aktech stanovil hranici, při jejím nedosažení se vychází z toho, že daňový poplatník nemá prostředky k financování veřejných výdajů, potom neexistuje žádný důvod, aby v případě daňových poplatníků, jejichž příjmy nedosahují stanovenou hranici rozlišoval podle jejich bydliště.

Komise má za to, že předpisy o dani z příjmu fyzických a právnických osob Estonské republiky, které vylučují, aby osvobození od daně z příjmu bylo přiznáno takovým nerezidentům, kteří polovinu svých příjmů pobírají z Estonska a druhou polovinu z jiného členského státu a jejichž celkové příjmy jsou tak nízké, že by se na ně uplatnilo osvobození od daně, pokud by byly daňovými poplatníky — rezidenty, jsou v rozporu s článkem 45 Smlouvy o fungování Evropské unie a článkem 28 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.