Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

References to this case

Share

Highlight in text

Go

14.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/26


Žaloba podaná dne 1. června 2010 — Evropská komise v. Maďarská republika

(Věc C-274/10)

()

2010/C 221/42

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: D. Triantafyllou a B. D. Simon, zmocněnci)

Žalovaná: Maďarská republika

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Maďarská republika tím, že osobám povinným k dani, jejichž daňové přiznání za určité zdaňovací období vykazuje „nadměrný odpočet“ ve smyslu článku 183 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1), ukládá povinnost převést uvedený nadměrný odpočet nebo jeho část do následujícího zdaňovacího období, pokud nezaplatili dodavateli celou částku za odpovídající nabytí, a tím, že z důvodu této povinnosti mohou být některé osoby povinné k dani, jejichž daňové přiznání vykazuje „nadměrný odpočet“ pravidelně, povinny převést tento nadměrný odpočet do následujícího zdaňovacího období více než jedenkrát, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z výše uvedené směrnice;

uložit Maďarské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba se týká ustanovení maďarské daňové právní úpravy, podle kterého na konci zdaňovacího období mohou osoby povinné k dani požadovat vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) pouze v rozsahu, v němž je tento nadměrný odpočet vyšší než DPH z plnění, která ještě skutečně nezaplatily. V důsledku napadené maďarské právní úpravy tedy osoba povinná k dani nemůže požadovat vrácení části nadměrného odpočtu, která odpovídá částce DPH z dosud nezaplacených nabytí, ale musí ji převést do následujícího zdaňovacího období. V případě, že je výše přiznaného nadměrného odpočtu DPH na konci zdaňovacího období nižší než DPH z nezaplacených nabytí nebo se jí rovná, musí osoba povinná k dani převést celý nadměrný odpočet DPH do následujícího zdaňovacího období. Stejně je třeba postupovat na konci následujícího zdaňovacího období: právní úprava tento postup nijak časově neomezuje, takže může dojít k tomu, že osoba povinná k dani bude muset převádět nadměrný odpočet DPH donekonečna.

Komise nezpochybňuje, že článek 13 směrnice 2006/112 (dále jen „směrnice“) ponechává členským státům možnost volby mezi převodem nebo vrácením nadměrného odpočtu DPH. Nicméně členské státy mohou vykonávat svou rozhodovací pravomoc pouze při dodržování zásad společného systému DPH jako celku a zejména zásady daňové neutrality. Vzhledem k tomu, že článek 183 směrnice, který členským státům umožňuje, aby jednou převedly nadměrný odpočet DPH do následujícího zdaňovacího období, je ustanovením, které brání plné účinnosti zásady daňové neutrality, musí být vykládán restriktivně a nemůže sloužit jako základ přijetí vnitrostátních pravidel, která by byla v rozporu se zásadou daňové neutrality nebo s cílem mechanismu odpočtů.

Z hlediska zásady daňové neutrality je cílem mechanismu odpočtů to, aby byl podnikatel zcela zbaven zátěže DPH, kterou má zaplatit nebo zaplatil v rámci své podnikatelské činnosti. Tato zásada vylučuje, aby členské státy podmínily vrácení nadměrného odpočtu DPH požadavky, které znamenají zatížení osoby povinné k dani a ovlivňují její finanční situaci, platební schopnost nebo podnikatelská rozhodnutí. Zadržení nadměrného odpočtu DPH, stanovené spornou maďarskou právní úpravou, má pro osobu povinnou k dani takové negativní důsledky ze dvou důvodů.

Jednak proto, že nadměrný odpočet DPH ve vztahu ke splatné DPH je třeba považovat za pohledávku osoby povinné k dani a zpoždění se zaplacením uvedené pohledávky snižuje možnosti zisku a platební schopnost osoby povinné k dani a věřitele, a tím zvyšuje podnikatelské riziko. Osoba povinná k dani musí zaplatit DPH odpovídající dodání zboží a poskytnutí služeb, které nabízí, i když nebyly zaplaceny, zatímco DPH z jí určených dodání zboží a poskytnutí služeb jí může být vrácena pouze pokud za ně skutečně zaplatila.

Krom toho, zadržení nadměrného odpočtu DPH představuje zátěž nejen pro osobu povinnou k dani, která je v postavení věřitele, ale i pro další osobu povinnou k dani, která se podílela na zdanitelném plnění, a to pro prodávajícího. Snížením platební schopnosti zákazníka se totiž zvyšuje riziko prodávajícího, že neobdrží, anebo obdrží, ale se značným zpožděním, protiplnění za dodané zboží nebo poskytnuté služby, ačkoliv prodávající je bez ohledu na tuto okolnost povinen DPH z těchto dodání zboží nebo poskytnutí služeb odvést.

Podle názoru Komise nelze skutečnost, že právní úprava ukládá osobě povinné k dani určité břemeno, kompenzovat uložením dalšího břemene. Rovnováhy, kterou sleduje právní úprava, lze dosáhnout pouze tehdy, pokud jako protiváha břemene, které nese osoba povinná k dani, jež je v postavení dlužníka, tj. jako protiváha povinnosti odvést daň, je dána možnost, že osobě povinné k dani, která je v postavení věřitele, je vrácena DPH, která byla odvedena, když byla tato osoba v postavení dlužníka.

Konečně vzhledem k tomu, že článek 183 směrnice umožňuje převést nadměrný odpočet „do následujícího období“ pouze jednou, napadená maďarská právní úprava porušuje uvedený článek v tom, že nestanovila, že nadměrný odpočet je osobě povinné k dani vrácen nejpozději na konci druhého zdaňovacího období. Maďarská právní úprava, která snížením platební schopnosti zákazníka v zásadě snižuje pravděpodobnost, že dojde k vrácení, ani nezaručuje, že osoba povinná k dani jednou nadměrný odpočet získá. Jestliže totiž osoba povinná k dani ukončí činnost aniž by zaplatila za veškerá nabytí z důvodu platební neschopnosti, neexistuje žádná možnost, jak dosáhnout vrácení DPH z nezaplacených plnění a ta zůstane nakonec státu.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům má Komise za to, že maďarský zákonodárce tím, že přijal právní úpravu týkající se podmínek vrácení nadměrného odpočtu DPH, která porušuje zásadu daňové neutrality a umožňuje opakované převody nadměrného odpočtu, překročil diskreční pravomoc, která mu byla přiznána, a porušil článek 183 směrnice.


(1)  Úř. věst. L 347, s. 1.