19.3.2011 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 89/6 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (Chancery Division) (Spojené království) dne 14. prosince 2010 — Littlewoods Retail Ltd a další v. Her Majesty's Commissioners of Revenue and Customs
(Věc C-591/10)
2011/C 89/12
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
High Court of Justice (Chancery Division)
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Littlewoods Retail Ltd a další
Žalovaný: Her Majesty's Commissioners of Revenue and Customs (Daňový a celní úřad)
Předběžné otázky
1) |
Jestliže osoba povinná k dani zaplatila přeplatek DPH, který byl vybrán členským státem v rozporu s požadavky právních předpisů EU týkajících se DPH, je nápravné opatření stanovené členským státem v souladu s právem EU, pokud toto opatření stanoví pouze a) vrácení přeplatku, který představuje hlavní částku, a b) zaplacení jednoduchých úroků z této částky v souladu s vnitrostátními předpisy, jako je článek 78 zákona z roku 1994 o dani z přidané hodnoty (Value Added Tax Act 1994)? |
2) |
Pokud ne, vyžaduje právo EU, aby nápravné opatření členského státu stanovilo a) vrácení přeplatku, který představuje hlavní částku, a b) zaplacení složených úroků jakožto ohodnocení užitné hodnoty přeplatku, kterou získal členský stát nebo, ztráty užitné hodnoty peněz na straně osoby povinné k dani? |
3) |
Pokud jsou odpovědi na otázky 1 a 2 záporné, co musí zahrnovat nápravné opatření, jehož stanovení členským státem vyžaduje právo EU, kromě vrácení přeplatku, který představuje hlavní částku, ve vztahu k užitné hodnotě přeplatku nebo úroků? |
4) |
Pokud je odpověď na otázku 1 záporná, vyžaduje zásada efektivity stanovená právem EU, aby členský stát nepoužil omezení, stanovená vnitrostátním právem (jako jsou články 78 a 80 zákona z roku 1994 o dani z přidané hodnoty), jakýchkoliv vnitrostátních nároků nebo právních prostředků, které by jinak měla k dispozici osoba povinná k dani k vymáhání nároku podle práva EU stanoveného v odpovědi Soudního dvora na první tři otázky, nebo stačí, že vnitrostátní soud nepoužije taková omezení pouze ve vztahu k jednomu z takových vnitrostátních nároků nebo prostředků? Jakých dalších zásad se má držet vnitrostátní soud při uplatňování tohoto nároku stanoveného právem EU, aby to bylo v souladu se zásadou efektivity stanovenou právem EU? |