9.7.2011 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 204/15 |
Žaloba podaná dne 20. dubna 2011 — Evropská komise v. Polská republika
(Věc C-193/11)
2011/C 204/28
Jednací jazyk: polština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: L. Lozano Palacios a K. Herrmann, zmocněnkyně)
Žalovaná: Polská republika
Návrhová žádání žalobkyně
— |
určit, že Polská republika tím, že podle čl. 119 odst. 3 Ustawa z dnia 11. marca 2004 r. o podatku od towarów i usług (zákon ze dne 11. března 2004 o dani ze zboží a služeb; dále jen „polský zákon od DPH“) uplatňuje zvláštní režim DPH pro cestovní kanceláře na prodej služeb v oblasti cestovního ruchu osobám, které nejsou cestujícími, nesplnila povinnosti, které pro ní vyplývají z článků 306 až 310 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1); |
— |
uložit Polské republice náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Podle názoru Komise Polská republika porušuje v současnosti platná ustanovení článků 306 až 310 směrnice 2006/112/ES tím, že na základě čl. 119 odst. 3 polského zákona o DPH uplatňuje zvláštní režim DPH pro cestovní kanceláře také v případech, ve kterých pořizovatel služeb v oblasti cestovního ruchu není cestujícím.
Na podporu svého názoru Komise tvrdí, že články 306 až 310 směrnice 2006/112/ES odpovídají znění dřívějšího článku 26 Šesté směrnice o DPH. Pět ze šesti tehdy úředních jazykových znění (totiž všechna znění s výjimkou anglického) bylo zcela soudržných a v celém textu článku 26 důsledně používalo výraz „cestující“. Použití pojmu „pořizovatel“ se nachází pouze ojediněle v některých jazykových zněních článku 306 směrnice 2006/112/ES, která se opírají o anglické znění. Také v těchto případech je však v dalších ustanoveních týkajících se zvláštního režimu (články 307 až 310) užíván výraz „cestující“, což naznačuje nesprávné použití pojmu „nabywca“ („pořizovatel“) v článku 306.
I v případě, že by bylo přijato tvrzení, že cíle zvláštního režimu DPH pro cestovní kanceláře, tj. usnadnění vyúčtování, by mohlo být lépe dosaženo výkladem, který vychází z pořizovatele, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že je nepřípustné opírat použití tohoto zvláštního režimu výlučně o teleologický výklad, který je v rozporu s jednoznačným rozhodnutím zákonodárce Unie, které vyplývá ze znění v současnosti platných ustanovení.
(1) Úř. věst. L 347, s. 1.