Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

20. června 2013(*)

„Šestá směrnice o DPH – Článek 4 odst. 1 a 2 – Pojem ‚hospodářské činnosti‘ – Odpočet daně odvedené na vstupu – Provoz fotovoltaického zařízení umístěného na střeše obytného domu – Dodávání elektřiny do sítě – Odměna – Nižší výroba elektřiny než její spotřeba“

Ve věci C-219/12,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) ze dne 29. března 2012, došlým Soudnímu dvoru dne 9. května 2012, v řízení

Finanzamt Freistadt Rohrbach Urfahr

proti

Unabhängiger Finanzsenat Außenstelle Linz,

za přítomnosti:

Thomase Fuchse,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, G. Arestis, J.-C. Bonichot, A. Arabadžev (zpravodaj) a J. L. da Cruz Vilaça, soudci,

generální advokátka: E. Sharpston,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,

–        za německou vládu T. Henzem a K. Petersen, jako zmocněnci,

–        za Evropskou komisi C. Soulay a B.-R. Killmannem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 7. března 2013,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 4 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23), ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne 10. dubna 1995 (Úř. věst. L 102, s. 18; Zvl. vyd. 09/01, s. 274, dále jen „šestá směrnice“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Finanzamt Freistadt Rohrbach Urfahr (dále jen „Finanzamt“) a Unabhängiger Finanzsenat Außenstelle Linz ve věci odpočtu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) odvedené na vstupu v souvislosti s fotovoltaickým zařízením umístěným na střeše obytného domu.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Článek 2 šesté směrnice, který je hlavou II této směrnice a je nadepsán „Oblast působnosti“, zněl takto:

„Předmětem [DPH] je:

1.      dodání zboží nebo poskytování služeb za protiplnění uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani, která jedná jako taková;

[...]“

4        Článek 4 odst. 1 a 2 šesté směrnice stanovil:

„1.      ,Osobou povinnou k dani‘ se rozumí jakákoliv osoba, která na nějakém místě provádí samostatně některou z hospodářských činností vymezených v odstavci 2, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti.

2.      Mezi hospodářské činnosti uvedené v odstavci 1 náleží veškerá činnost producentů, obchodníků [nebo] poskytovatelů služeb včetně těžební a zemědělské činnosti a činnosti při výkonu svobodných a jiných obdobných povolání. Za hospodářskou činnost se rovněž považuje využívání hmotného nebo nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu z něj.“

5        Článek 5 odst. 1 a 2 šesté směrnice zněl:

„1.      Výrazem ,dodání zboží‘ se rozumí převod práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník.

2.      Za hmotný majetek se považují rovněž elektrický proud […] apod.“

6        Článek 17 šesté směrnice, ve znění vyplývajícím z jejího článku 28f, stanovil:

„1.      Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti z odpočitatelné daně.

2.      Jsou-li zboží a služby použity pro účely jejích zdanitelných plnění, je osoba povinná k dani oprávněna odpočíst od daně, kterou je povinna odvést:

a)      [DPH], která je splatná nebo byla odvedena s ohledem na zboží nebo služby, jež jí byly nebo mají být dodány v tuzemsku jinou osobou povinnou k dani;

[…]“

 Rakouské právo

7        Ustanovení § 2 odst. 1 zákona o dani z obratu z roku 1994 (Umsatzsteuergesetz 1994, BGBl. 663/1994), ve znění použitelném na spor v původním řízení, zní takto:

„Podnikatelem je ten, kdo samostatně vykonává hospodářskou nebo profesní činnost. Podnikání zahrnuje veškerou hospodářskou či profesní činnost podnikatele. Obchodní či profesní činností se rozumí veškerá trvalá činnost vykonávaná za účelem získávání příjmu z nich, a to i tehdy, je-li vykonávána bez úmyslu dosažení zisku, a v případě sdružení osob i tehdy, vykonává-li toto sdružení činnost pouze ve vztahu ke svým členům.“

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

8        Thomas Fuchs umístil v roce 2005 na střechu svého obytného domu fotovoltaické zařízení za cenu 38 367,76 eur brutto. Na toto zařízení byla poskytnuta jednorázová dotace ve výši 19 020 eur.

9        Toto zařízení není schopno akumulovat elektřinu a veškerá vyrobená elektřina je odváděna do sítě na základě smlouvy o přístupu k síti, která je platná od 1. července 2005 a byla se společností Ökostrom Solarpartner, Ö Vertriebs-GmbH uzavřena na dobu neurčitou. Za tyto dodávky je poskytována odměna ve výši tržní ceny, a sice 0,181 eur brutto za kWh, a tyto dodávky podléhají DPH. Elektřina nezbytná pro potřeby domácnosti je od této společnosti odkupována zpět za stejnou cenu, za jakou byla vykoupena.

10      V letech 2005 až 2008 T. Fuchs spotřeboval pro potřeby své domácnosti 44 600 kWh odebraných ze sítě. Thomas Fuchs definitivně dodal do sítě 11 156 kWh a přímo spotřeboval 8 645 kWh. Dodal tak do sítě celkové množství elektřiny vyrobené jeho fotovoltaickým zařízením, tedy 19 801 kWh.

11      V návaznosti na žádost o vysvětlení podanou podle článku 101 jednacího řádu Soudního dvora Verwaltungsgerichtshof v rozhodnutí ze dne 10. ledna 2013, jež došlo Soudnímu dvoru 28. ledna 2013, na základě skutkového zjištění odvolacího soudu v tomto ohledu upřesnil, že pojem „přímo“ spotřebovaná elektřina je třeba chápat v tom smyslu, že tato elektřina byla odebrána z veřejné sítě, a to ihned nebo krátce poté, co byla do sítě dodána.

12      Thomas Fuchs požádal o vrácení částky DPH odvedené na vstupu při nabytí uvedeného fotovoltaického zařízení ve výši 6 394,63 eur.

13      Finanzamt měl za to, že T. Fuchs nemá nárok odpočíst DPH odvedenou na vstupu, neboť provozem svého fotovoltaického zařízení nevykonával hospodářskou činnost. Thomas Fuchs podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k Unabhängiger Finanzsenat Außenstelle Linz a tvrdil, že vykonává hospodářskou činnost ve smyslu čl. 4 odst. 1 a 2 šesté směrnice.

14      Unabhängiger Finanzsenat Außenstelle Linz této žalobě vyhověl a Finanzamt napadl rozhodnutí tohoto soudu u Verwaltungsgerichtshof.

15      Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Lze provoz fotovoltaického zařízení, které je připojeno do sítě, není schopné akumulovat elektřinu, nachází se na soukromém domě užívaném pro soukromé bytové účely nebo v jeho bezprostřední blízkosti a z technického hlediska je koncipováno tak, že výroba elektřiny tímto zařízením je trvale nižší než celkové množství elektřiny, které provozovatel zařízení spotřebuje pro osobní účely v soukromém domě, považovat za ,hospodářskou činnost‘ provozovatele zařízení ve smyslu článku 4 [šesté směrnice]?“

 K předběžné otázce

16      Podle čl. 4 odst. 1 šesté směrnice se osobou povinnou k dani rozumí jakákoliv osoba, která na nějakém místě provádí samostatně některou z hospodářských činností vymezených v odstavci 2 téhož článku, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti. Tento pojem „hospodářská činnost“ je v tomtéž odstavci 2 definován tak, že zahrnuje veškerou činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, a zejména plnění zahrnující využívání hmotného nebo nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu z něj (viz rozsudky ze dne 26. června 2007, T-Mobile Austria a další, C-284/04, Sb. rozh. s. I-5189, bod 33, jakož i Hutchison 3G a další, C-369/04, Sb. rozh. s. I-5247, bod 27).

17      Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že analýza definic pojmů „osoba povinná k dani“ a „hospodářská činnost“ jasně ukazuje rozsah působnosti pojmu „hospodářská činnost“ a jeho objektivní povahu v tom smyslu, že činnost je posuzována sama o sobě bez ohledu na její účel nebo výsledky (viz výše uvedené rozsudky T-Mobile Austria a další, bod 35, a Hutchison 3G a další, bod 29).

18      V projednávaném případě spočívala činnost, o níž se jedná v původním řízení, v provozu fotovoltaického zařízení. Takovou činnost je třeba považovat za činnost spadající pod pojem „hospodářská činnost“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 šesté směrnice, pokud je prováděna za účelem získávání pravidelného příjmu.

19      Otázka, zda je cílem této činnosti získávání pravidelných příjmů, je otázkou skutkovou, která musí být posouzena s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu, k nimž patří zejména povaha daného majetku (viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Rēdlihs, C-263/11, bod 33).

20      Podle tohoto kritéria musí být rovněž možné určit, zda jednotlivec využíval majetek takovým způsobem, že je třeba jeho činnost kvalifikovat jako „hospodářskou činnost“ ve smyslu šesté směrnice. Lze-li majetek použít výhradně pro hospodářské účely, je to obecně dostatečný důkaz pro to, že jeho vlastník využívá majetek pro potřeby hospodářské činnosti, a tedy za účelem získávání pravidelného příjmu. Může-li být majetek naopak použit z důvodu své povahy jak k hospodářským, tak k osobním účelům, pak je třeba zkoumat všechny okolnosti jeho využívání, aby se zjistilo, zda je skutečně používán za účelem získávání pravidelného příjmu (viz rozsudek ze dne 26. září 1996, Enkler, C-230/94, Recueil, s. I-4517, bod 27, a výše uvedený rozsudek Rēdlihs, bod 34).

21      V posledně uvedeném případě může srovnání podmínek, za kterých dotyčná osoba skutečně využívá majetek, a podmínek, za kterých je příslušná hospodářská činnost obvykle vykonávána, představovat jednu z metod umožňujících ověřit, zda je dotyčná činnost prováděna za účelem získávání pravidelných příjmů (viz výše uvedené rozsudky Enkler, bod 28, a Rēdlihs, bod 35).

22      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že majetek dotčený v původním řízení, tedy fotovoltaické zařízení, které je připojeno do sítě a nachází se na obytném domě nebo v jeho bezprostřední blízkosti, může být již ze své povahy používán jak k hospodářským, tak k osobním účelům.

23      Pokud jde zaprvé o otázku, zda byla dotčená elektřina dodávána za účelem získávání pravidelného příjmu, je třeba uvést, že pojem „příjmy“ je třeba chápat ve smyslu odměny získané za vykonanou činnost.

24      Z předkládacího rozhodnutí v tomto ohledu vyplývá, že elektřina vyrobená fotovoltaickým zařízením dotčeným v původním řízení byla dodána do sítě a že podle smlouvy o přístupu k síti byla elektřina dodána za odměnu.

25      Ze samotného znění čl. 4 odst. 1 šesté směrnice i z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že pro učinění závěru, že je hmotný nebo nehmotný majetek využíván za účelem získávání příjmu z něj, je nepodstatné, zda je cílem tohoto využívání dosažení zisku, či nikoliv.

26      Pokud zařízení umístěné na střeše obytného domu jeho provozovatele vyrábí elektřinu, která je dodávána do sítě za odměnu, je třeba mít za to, že provoz tohoto zařízení je uskutečňován za účelem získávání příjmu z něj.

27      Zadruhé z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že smlouva o přístupu k síti, jež nabyla platnosti dne 1. července 2005, byla uzavřena „na dobu neurčitou“. Vzhledem k tomu, že provoz tohoto fotovoltaického zařízení je dlouhodobý, je třeba konstatovat, že dotčené fotovoltaické zařízení dodává elektřinu do sítě trvale, a nikoliv pouze příležitostně. Odměna, kterou pobírá provozovatel uvedeného zařízení, má tedy pravidelný charakter ve smyslu čl. 4 odst. 2 šesté směrnice.

28      Pokud fotovoltaické zařízené dotčené v původním řízení vyrábí elektřinu, za jejíž dodávky do sítě jsou získávány pravidelné příjmy, je třeba konstatovat, že podmínky vyžadované k tomu, aby tato činnost spadala pod pojem „hospodářská činnost“ ve smyslu článku 4 šesté směrnice, jsou splněny.

29      Tento závěr není zpochybněn okolností uvedenou předkládajícím soudem, že množství elektřiny vyrobené uvedeným zařízením je trvale nižší než množství elektřiny spotřebované provozovatelem pro potřeby jeho domácnosti.

30      Je totiž třeba připomenout, že v projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že z důvodu technických vlastností dotčeného zařízení je vyrobená elektřina dodávána do sítě a spotřebovaná elektřina je nakupována u provozovatele této sítě. Jak uvedl předkládající soud, jelikož se jedná o zařízení vyrábějící elektřinu, jež je připojeno k síti, mohlo by být nemožné zařadit a identifikovat dotčené zboží zaměnitelné povahy, tedy elektřinu, po jeho dodání do sítě a jeho odebrání z této sítě.

31      Za těchto podmínek je třeba mít za to, že činnost spočívající v dodávkách elektřiny dotčených v původním řízení je nezávislá na operaci, při níž provozovatel fotovoltaického zařízení odebírá elektřinu ze sítě pro potřeby své domácnosti, a že tedy vztah mezi množstvím vyrobené a spotřebované elektřiny je irelevantní pro účely kvalifikace těchto dodávek jako hospodářské činnosti.

32      V důsledku toho je třeba odmítnout argument rakouské vlády, že okolnost, že elektřina vyrobená fotovoltaickým zařízením nepřesahuje vlastní potřeby domácnosti, dokazuje, že příjmy z dodávek elektřiny do sítě jsou výsledkem toho, že uvedený provozovatel usiluje o snížení svého účtu za elektřinu, a že činnost spočívající v provozu tohoto zařízení není proto tímto provozovatelem vykonávána za účelem získávání příjmu.

33      Jak kromě toho vyplývá z bodu 28 tohoto rozsudku, pokud provozovatel zařízení vykonává hospodářskou činnost ve smyslu čl. 4 odst. 2 šesté směrnice a pokud je nesporné, že je tato činnost vykonávána samostatně, posledně uvedený musí být považován za osobu povinnou k dani ve smyslu odstavce 1 tohoto článku.

34      Ze spisu, který Soudnímu dvoru předložil předkládající soud, kromě toho vyplývá, že uvedený provozovatel svému smluvnímu partnerovi účtuje DPH za dodávky celkového množství elektřiny vyrobeného jeho fotovoltaickým zařízením a že daňová správa vybírá takto účtovanou DPH z těchto dodávek. Zařízení dotčené v původním řízení je tedy používáno výlučně pro účely plnění zdanitelných na výstupu.

35      Dále, jak uvedla generální advokátka v bodě 28 svého stanoviska, stanovisko rakouské daňové správy uvedené v předkládacím rozhodnutí a stanovisko, které rakouská vláda zastává před Soudním dvorem, že provozovatel takového zařízení jedná jako soukromá osoba, nejsou slučitelné s výběrem DPH z elektřiny, kterou posledně uvedený dodává.

36      Kromě toho je třeba připomenout, že podle logiky systému zavedeného šestou směrnicí jsou daně zatěžující na vstupu zboží nebo služby použité osobou povinnou k dani pro účely jejích zdanitelných plnění odpočitatelné. Odpočet daní na vstupu je spojen s vybráním daně na výstupu. V rozsahu, v němž jsou zboží nebo služby použity k účelům plnění zdaněných na výstupu, je odpočet daně, která je zatěžuje na vstupu, ukládán za účelem zamezení dvojího zdanění (viz rozsudky ze dne 30. března 2006, Uudenkaupungin kaupunki, C-184/04, Sb. rozh. s. I-3039, bod 24, a ze dne 14. září 2006, Wollny, C-72/05, Sb. rozh. s. I-8297, bod 20).

37      S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že čl. 4 odst. 1 a 2 šesté směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že provoz fotovoltaického zařízení, které se nachází na obytném domě nebo v jeho bezprostřední blízkosti a které je koncipováno tak, že množství vyrobené elektřiny je trvale nižší než celkové množství elektřiny, které provozovatel zařízení spotřebuje pro osobní účely, a dále je dodáváno do sítě, za což výše uvedený získává pravidelné příjmy, spadá pod pojem „hospodářské činnosti“ ve smyslu tohoto článku.

 K nákladům řízení

38      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 4 odst. 1 a 2 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne 10. dubna 1995, musí být vykládán v tom smyslu, že provoz fotovoltaického zařízení, které se nachází na obytném domě nebo v jeho bezprostřední blízkosti a které je koncipováno tak, že množství vyrobené elektřiny je trvale nižší než celkové množství elektřiny, které provozovatel zařízení spotřebuje pro osobní účely, a dále je dodáváno do sítě, za což výše uvedený získává pravidelné příjmy, spadá pod pojem „hospodářské činnosti“ ve smyslu tohoto článku.

Podpisy.


* Jednací jazyk: němčina.