EU tax law WEB Komise v. Portugalsko - C-503/14

19.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 16/20

—

určil, že Portugalská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti právní úpravu obsaženou v článcích 10 a 38 Código do imposto sobre o rendimento das pessoas singulares [zákoníku o dani z příjmů fyzických osob, dále jen „CIRS“], podle nichž daňový poplatník, který (1) smění obchodní podíly a svůj domicil přenese do zahraničí, respektive který (2) postoupí aktiva a pasiva vztahující se k samostatné výdělečné činnosti výměnou za obchodní podíly v podniku-nerezidentovi, zahrne v prvně uvedeném případě – v souvislosti s předmětnou transakcí – veškeré nezapočítané příjmy do základu daně posledního zdaňovacího období, ve kterém byl daňový poplatník ještě považován za rezidenta, a ve druhém případě mu v důsledku příslušné transakce nesvědčí žádný odklad zdanění, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 21 SFEU, 45 SFEU a 49 SFEU, jakož i z článků 28 a 31 Dohody o Evropském hospodářském prostoru;

—

uložil Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

1.

Podle čl. 10 odst. 9 písm. a) CIRS platí, že přestane-li být akcionář, resp. společník, rezidentem v Portugalsku, zahrne se zisk ze směny obchodních podílů do zdanitelných příjmů zdaňovacího období kalendářního roku, ve kterém došlo ke změně domicilu. Podle citovaného zákonného ustanovení má příslušný zisk hodnotu odpovídající rozdílu mezi skutečnou hodnotou přijatých obchodních podílů a nabývací hodnotou dřívějších obchodních podílů. Naproti tomu v případě, kdy si akcionář, resp. společník, zachová domicil v Portugalsku, je hodnotou přijatých obchodních podílů hodnota převedených obchodních podílů, aniž je dotčeno zdanění peněžitých částek případně přidaných k převáděným podílům. Jinými slovy, je-li domicil v Portugalsku zachován, vede směna obchodních podílů k bezprostřednímu zdanění generovaného zisku jen tehdy, dojde-li k dodatečné platbě v penězích, a jen v rozsahu odpovídajícím této platbě. Nedojde-li k platbě tohoto typu, zdaní se generovaný zisk teprve tehdy, jsou-li přijaté obchodní podíly definitivně zcizeny, a to v okamžiku tohoto zcizení. Podle čl. 10 odst. 10 CIRS se stejný daňový režim uplatní na přidělení obchodních podílů, účastí nebo akcií v případech fúzí či rozdělení podléhajících článku 74 Código do imposto sobre o rendimento das pessoas coletivas [zákoníku o korporační dani].

2.

Podle čl. 38 odst. 1 písm. a) CIRS platí, že převedení aktiv a pasiv vztahujících se k samostatné výdělečné činnosti fyzickou osobou na obchodní společnost výměnou za obchodní podíly je v okamžiku realizace převodu osvobozeno od daně, je-li vedle jiných podmínek splněn požadavek, že právnická osoba, na kterou jsou aktiva a pasiva převáděna, má sídlo nebo skutečné vedení v Portugalsku. V takovém případě dojde ke zdanění teprve tehdy, zcizí-li přijímající právnická osoba daná aktiva a pasiva, a to v okamžiku tohoto zcizení. Takové daňové zacházení se ovšem neuplatní, má-li právnická osoba, na kterou byla aktiva a pasiva převedena, sídlo nebo skutečné vedení mimo území Portugalska. V takovém případě se generovaný zisk zdaní bezprostředně.

1.

K prvnímu žalobnímu důvodu Komise uvádí, že takové zdanění podle ní znevýhodňuje osoby, které se rozhodnou opustit území Portugalska, neboť je s těmito osobami zacházeno odlišně než s osobami, které toto území neopouští. Komise se domnívá, že odklad zdanění zisků generovaných směnou obchodních podílů by neměl být vyhrazen pro případy, kdy si daňový poplatník zachová domicil v Portugalsku, a nevztahovat se na případy, kdy daňový poplatník přenese svůj domicil do jiného členského státu nebo do některého ze států Dohody o EHP. Rozlišování, které článek 10 CIRS v tomto ohledu ponechává v platnosti, je tudíž neslučitelné s články 21 SFEU, 45 SFEU a 49 SFEU, jakož i s články 28 a 31 Dohody o EHP. Kromě toho by ochrana daňových pohledávek vyplývajících z očekávaných zisků měla být zajišťována v souladu se zásadou proporcionality zavedenou judikaturou Soudního dvora. V tomto sporu má Komise za to, že portugalská právní úprava překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů účinnosti daňového režimu, a že v této úpravě by mělo být uplatněno stejné pravidlo bez ohledu na to, zda si fyzická osoba zachová domicil na území Portugalska, či nikoli.

2.

V souvislosti s druhým žalobním důvodem Komise tvrdí, že zvýhodnění přiznané článkem 38 CIRS by vzhledem k článku 49 SFEU a článku 31 Dohody o EHP nemělo být vyhrazeno pro případy, kdy společnost přijímající aktiva má sídlo nebo skutečné vedení v Portugalsku. Podle Komise by Portugalsko mělo uplatnit totéž pravidlo bez ohledu a to, zda má právnická osoba, na kterou byla aktiva a pasiva převedena, sídlo nebo skutečné vedení na území Portugalska, nebo jinde. Ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v souvislosti s prvním žalobním důvodem, má Komise za to, že článek 38 CIRS překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů účinnosti daňového režimu. Podle Komise nesmí ke zdanění daňových poplatníků, kteří využijí práva na svobodu usazování tím, že výměnou za obchodní podíly v podniku-nerezidentovi převedou aktiva a pasiva do zahraničí, docházet v dřívějším okamžiku, než ke zdanění poplatníků, kteří takovou transakci uskuteční s podnikem-rezidentem v Portugalsku.