Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

Prozatímní vydání

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

8. března 2017  (*)

„Řízení o předběžné otázce – Mateřské a dceřiné společnosti usazené v různých členských státech – Společný systém zdanění – Korporační daň – Směrnice 90/435/EHS – Působnost – Článek 2 písm. c) – Společnost podléhající dani bez možnosti volby nebo osvobození – Zdanění nulovou sazbou“

Ve věci C-448/15,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím hof van beroep te Brussel (odvolací soud v Bruselu, Belgie) ze dne 24. června 2015, došlým Soudnímu dvoru dne 19. srpna 2015, v řízení

Belgische Staat

proti

Wereldhave Belgium Comm. VA,

Wereldhave International NV,

Wereldhave NV,

SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),

ve složení J. L. da Cruz Vilaça, předseda senátu, M. Berger, A. Borg Barthet, E. Levits (zpravodaj) a F. Biltgen, soudci,

generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Wereldhave Belgium Comm. VA, Wereldhave International NV, Wereldhave NV, R. Tournicourtem a M. Delanotem, advocaten,

–        za belgickou vládu N. Zimmerem a J.-C. Halleuxem, jako zmocněnci,

–        za českou vládu par T. Müllerem, M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

–        za francouzskou vládu D. Colasem a S. Ghiandoni, jako zmocněnci,

–        za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s M. S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,

–        za Evropskou komisi W. Roelsem, jako zmocněncem,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 26. října 2016,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. L 225, s. 6; Zvl. vyd. 09/01, s. 147), jakož i článků 43 a 56 ES.

2        Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Belgische Staat (Belgický stát) a Wereldhave Belgium Comm. V. A., Wereldhave International NV a Wereldhave NV ohledně srážkové daně z příjmů z movitého majetku uplatněné na dividendy vyplacené společností Wereldhave Belgium společnostem Wereldhave International a Wereldhave v rámci zdaňovacích období 1999 a 2000.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Třetí bod odůvodnění směrnice 90/435 uváděl:

„vzhledem k tomu, že stávající daňové předpisy upravující vztahy mezi mateřskými a dceřinými společnostmi různých členských států se mezi jednotlivými členskými státy citelně liší a jsou obecně nepříznivější než ty, které se týkají vztahů mezi mateřskými a dceřinými společnostmi téhož členského státu; že spolupráce mezi společnostmi různých členských států je tím znevýhodňována oproti spolupráci společností téhož členského státu; že je vhodné zamezit tomuto znevýhodnění zavedením společného režimu, a tím i usnadnit seskupování na úrovni Společenství;“.

4        Článek 1 odst. 1 uvedené směrnice zněl takto:

„Každý členský stát použije tuto směrnici

–        na rozdělování zisku obdrženého společnostmi tohoto státu, který pochází od jejich dceřiných společností ostatních členských států,

–        na rozdělování zisku vytvořeného společnostmi tohoto státu společnostem ostatních členských států, jichž jsou dceřinými společnostmi.“

5        Směrnice 90/435 v článku 2 stanovila:

„Pro účely této směrnice se ‚společností členského státu‘ rozumí každá společnost, která

a)      má některou z forem uvedených v příloze této směrnice,

b)      je podle daňového práva některého členského státu pro daňové účely považována za daňového rezidenta tohoto státu a podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené s třetí zemí není pro daňové účely považována za daňového rezidenta mimo Společenství;

c)      podléhá navíc bez možnosti volby nebo osvobození jedné z následujících daní:

–        impôt des sociétés/vennootschapsbelasting v Belgii,

[...]

–        vennootschapsbelasting v Nizozemsku,

[...]

–        nebo jakékoli jiné dani, která některou z těchto daní v budoucnu nahradí.“

6        Článek 3 směrnice 90/435 stanovil:

„1.       Pro účely použití této směrnice se:

a)      postavení mateřské společnosti přiznává přinejmenším každé společnosti členského státu, která splňuje podmínky stanovené v článku 2 a která drží na základním kapitálu některé společnosti jiného členského státu splňující stejné podmínky podíl nejméně 25 %;

b)      ‚dceřinou společností‘ rozumí společnost, na jejímž základním kapitálu je držen podíl uvedený v písmenu a).

2.       Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy:

–        dvoustrannou dohodou nahradit podmínku podílu na základním kapitálu podmínkou disponování hlasovacími právy,

–        nepoužít tuto směrnici na ty své společnosti, které nebudou držet bez přerušení po dobu nejméně dvou let podíl, který je opravňuje k přiznání postavení mateřské společnosti, ani na ty své společnosti, v nichž společnost jiného členského státu nedrží takový podíl bez přerušení po dobu nejméně dvou let.“

7        Podle čl. 5 odst. 1 směrnice 90/435 je zisk rozdělovaný dceřinou společností její mateřské společnosti osvobozen od srážkové daně, přinejmenším pokud mateřská společnost drží na základním kapitálu dceřiné společnosti podíl nejméně 25 %.

8        Příloha směrnice 90/435, nazvaná „Seznam společností zmíněných v čl. 2 písm. a)“, uvádí pod písmeny a) a j) následující formy společností:

„a)      společnosti podle belgického práva nazvané ‚société anonyme‘/‚naamloze vennootschap‘, ‚société en commandite par actions‘/‚commanditaire vennootschap op aandelen‘, ‚société privée responsabilité limitée‘/‚besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid‘ a veřejnoprávní subjekty řídící se soukromým právem;

[...]

j)      společnosti podle nizozemského práva nazvané ‚naamloze vennootschap‘, ‚besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid‘;“.

9        Směrnice 90/435 byla zrušena směrnicí Rady 2011/96/EU ze dne 30. listopadu 2011 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. L 345, s. 8), která nabyla účinnosti dne 18. ledna 2012. Vzhledem k době rozhodné z hlediska skutkových okolností sporu v původním řízení se však ratione temporis použije směrnice 90/435.

 Belgické právo

10      Článek 266 wetboek van de inkomstenbelastingen 1992 (zákon o daních z příjmů z roku 1992), ve znění použitelném ve věci v původním řízení (dále jen „ZDP 1992“), stanoví:

„Král může za podmínek a v mezích, jež určí, zcela nebo zčásti upustit od vybrání srážkové daně z kapitálových příjmů a movitého majetku a jiných příjmů, pokud se jedná o příjmy získané příjemci, jejichž totožnost lze určit, nebo o příjmy získané subjekty kolektivního investování založenými podle práva jiné země, jež představují nedílný majetek spravovaný správcovskou společností na účet podílníků, nejsou-li jejich podíly v Belgii veřejně emitovány a nejsou-li v Belgii obchodovány, nebo pokud se jedná o příjmy z cenných papírů spadajících do některé z těchto kategorií:

1°      příjmy z cenných papírů, které byly emitovány před 1. prosincem 1962, které jsou podle zákona osvobozeny od daně z movitého majetku nebo od daní z věcí určených k podnikání nebo které podléhají dani se sazbou nižší než 15 %,

2°      příjmy z osvědčení belgických subjektů kolektivního investování,

3°       emisní ážia vztahující se na dlužní úpisy, pokladní stvrzenky nebo jiné cenné papíry, které představují dluhopisy, pokud byly emitovány v období od 1. prosince 1962 včetně.

Král nemůže upustit od vybrání srážkové daně z příjmů:

1°      z cenných papírů představujících dluhopisy s kapitalizovanými úroky, [...]

2°      z cenných papírů, které nevedou k pravidelnému vyplácení úroků a které byly emitovány [...] s diskontní sazbou odpovídající úrokům kapitalizovaným do termínu splatnosti příslušného cenného papíru, [...] ;

[...]

Pododstavec 2 se nepoužije na cenné papíry vzniklé rozdělením lineárních dluhopisů, které emitoval belgický stát.“

11      Článek 106 odst. 5 Koninklijk besluit tot uitvoering van het Wetboek van de inkomstenbelastingen 1992 (královské nařízení o provádění zákona o daních z příjmů z roku 1992), ze dne 27. srpna 1993 (Belgisch Staatsblad, 13. září 1993, s. 20096), ve znění použitelném ve věci v původním řízení (dále jen „KN/ZDP 1992“), stanoví:

„Od vybrání srážkové daně z příjmů z movitého majetku se u dividend, jejichž plátcem je belgická dceřiná společnost a příjemcem mateřská společnost v jiném členském státě Evropského hospodářského společenství, zcela upouští.

Tato úleva se však nevztahuje na případy, kdy podíl akcií vlastněných mateřskou společností, v jejíž prospěch jsou dividendy vypláceny, neodpovídá podílu ve výši nejméně 25 % kapitálu dceřiné společnosti a kdy tento minimální 25 % podíl není nebo nebyl v držení mateřské společnosti nepřetržitě po dobu nejméně jednoho roku.

Pro účely prvního a druhého pododstavce se výrazy ‚dceřiná společnost‘ a ‚mateřská společnost‘ rozumí dceřiné a mateřské společnosti ve smyslu směrnice [90/435]“.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

12      Wereldhave Belgium je komanditní společnost na akcie založená podle belgického práva, v níž má podíl ve výši 35 % společnost Wereldhave International a podíl ve výši 44 % společnost Wereldhave, akciové společnosti založené podle nizozemského práva, usazené v Nizozemsku. Wereldhave vlastní celý kapitál společnosti Wereldhave International.

13      Wereldhave Belgium vyplatila společnostem Wereldhave International a Wereldhave dividendy ve výši 10 965 197,63 eura v roce 1999 a ve výši 11 075 733,50 eura v roce 2000.

14      Za každé zdaňovací období podaly společnosti Wereldhave International a Wereldhave žádosti o osvobození dividend od srážkové daně z příjmů z movitého majetku, a to na základě směrnice 90/435 a čl. 106 odst. 5 KN/ZDP 1992, který tuto směrnici provádí do belgického práva, jelikož měly za to, že by měly být považovány „mateřské společnosti“ ve smyslu uvedené směrnice.

15      Vzhledem k tomu, že belgické orgány nerozhodly do šesti měsíců ode dne podání těchto žádostí, podaly společnosti Wereldhave Belgium, Wereldhave International a Wereldhave žalobu k rechtbank van eerste aanleg te Brussel (soud prvního stupně v Bruselu, Belgie).

16      Dvěma rozhodnutími ze dne 20. listopadu 2012 rechtbank van eerste aanleg te Brussel (soud prvního stupně v Bruselu) rozhodl, že dividendy vyplacené v letech 1999 a 2000 neměly na základě směrnice 90/435 a čl. 106 odst. 5 KN/ZDP 1992 podléhat srážkové dani z příjmů z movitého majetku.

17      Belgický stát podal proti těmto rozhodnutím odvolání k předkládajícímu soudu, přičemž poukazoval zejména na to, že příjemci dividend jsou daňové subjekty kolektivního investování (dále jen „DSKI“) podle nizozemského práva, které podléhají v Nizozemsku korporační dani s nulovou sazbou a nemůže se na ně vztahovat osvobození od srážkové daně z příjmů z movitého majetku podle čl. 106 odst. 5 KN/ZDP 1992 a článku 5 směrnice 90/435, neboť nesplňují podmínky zdanění uvedené v čl. 2 písm. c) uvedené směrnice a v čl. 106 odst. 5 KN/ZDP 1992.

18      Belgický stát má za to, že z formulace „podléhá bez možnosti volby nebo osvobození“ ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 90/435 vyplývá požadavek takzvaného „subjektivního a objektivního“ zdanění. Na společnosti, které uplatňují nulovou sazbu korporační daně, se tedy tato směrnice nevztahuje.

19      Wereldhave Belgium, Wereldhave International a Wereldhave naproti tomu tvrdí, že DSKI v Nizozemsku v zásadě podléhají, jakožto akciové společnosti, zdanění na základě Wet op de vennootschapsbelasting 1969 (zákon o korporační dani z roku 1969, dále jen „Wet Vpb“), podle článku 1 Wet Vpd. Toto zdanění stačí k tomu, aby měly nárok na osvobození od srážkové daně z příjmů z movitého majetku podle článku 266 ZDP 1992, čl. 106 odst. 5 KN/ZDP 1992 a článku 5 směrnice 90/435. Je pravda, že DSKI může podle článku 28 Wet Vpb a článku 9 besluit houdende vaststelling van het besluit beleggingsinstellingen (nařízení o vydání nařízení o subjektech kolektivního investování) ze dne 29. dubna 1970 uplatňovat nulovou sazbu korporační daně, pokud vyplatí veškerý zisk svým podílovým vlastníkům. Požadavek zdanění však podle žalovaných v původním řízení nevyžaduje skutečný výběr daně a toto zdanění může být čistě subjektivní.

20      Žalované v původním řízení se dovolávají zejména usnesení ze dne 12. července 2012, Tate & Lyle Investments (C-384/11, nezveřejněné, EU:C:2012:463), přičemž tvrdí, že v případě, že se směrnice 90/435 neuplatní na dividendy belgického původu vyplácené belgickou společností jejím nizozemským podílovým vlastníkům, brání články 43 a 56 ES zákonnému ustanovení, podle kterého podléhají srážkové dani – nezávisle na sazbě daně – dividendy vyplácené společností-rezidentem společnostem-rezidentům i společnostem-nerezidentům, ačkoliv v případě společností-rezidentů, které jsou příjemci dividend, je stanoven mechanismus umožňující zmírnit řetězové zdanění.

21      Za těchto podmínek se hof van beroep te Brussel (odvolací soud v Bruselu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je třeba směrnici 90/435 vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu právnímu předpisu, který stanoví, že nelze upustit od belgické srážkové daně z dividend vyplácených belgickou dceřinou společností mateřské společnosti usazené v Nizozemsku, která splňuje požadavek minimálního kapitálového podílu a držení tohoto podílu, jelikož nizozemská mateřská společnost je daňovým subjektem kolektivního investování, jenž veškeré své zisky musí vyplatit svým podílovým vlastníkům a na základě toho může uplatňovat nulovou sazbu korporační daně?

2)      V případě záporné odpovědi na první otázku, je třeba články [43 a 56 ES] vykládat v tom smyslu, že tato ustanovení brání vnitrostátnímu právnímu předpisu, který stanoví, že nelze upustit od belgické srážkové daně z dividend vyplácených belgickou dceřinou společností mateřské společnosti usazené v Nizozemsku, která splňuje požadavek minimálního kapitálového podílu a držení tohoto podílu, jelikož nizozemská mateřská společnost je daňovým subjektem kolektivního investování, jenž veškeré své zisky musí vyplatit svým podílovým vlastníkům a na základě toho může uplatňovat nulovou sazbu korporační daně?“

 K předběžným otázkám

 K první otázce

22      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda směrnice 90/435 musí být vykládána v tom smyslu, že její čl. 5 odst. 1 brání právní úpravě členského státu, podle níž se z dividend, které dceřiná společnost usazená v tomto členském státě vyplácí DSKI usazenému v jiném členském státě, jenž podléhá korporační dani s nulovou sazbou, pokud veškerý zisk vyplatí svým podílovým vlastníkům, vybírá srážková daň z příjmů z movitého majetku.

23      Úvodem je třeba určit, zda společnost, která stejně jako DSKI dotčený v původním řízení, podléhá korporační dani s nulovou sazbou, pokud veškerý zisk vyplatí svým podílovým vlastníkům, lze označit za „společnost členského státu“ ve smyslu článku 2 směrnice 90/435, takže vyplácení dividend této společnosti spadá do působnosti této směrnice.

24      Podle ustálené judikatury je třeba za tímto účelem zohlednit nejen znění tohoto ustanovení, ale i cíle a systematiku uvedené směrnice (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. dubna 2008, Banque Fédérative du Crédit Mutuel, C-27/07, EU:C:2008:195, bod 22, a ze dne 1. října 2009, Gaz de France – Berliner Investissement, C-247/08, EU:C:2009:600, bod 26).

25      V tomto ohledu je třeba připomenout, že směrnice 90/435, jak vyplývá zejména z třetího bodu jejího odůvodnění, má za cíl zavedením společného daňového systému zamezit jakémukoli znevýhodnění spolupráce mezi společnostmi různých členských států oproti spolupráci mezi společnostmi téhož členského státu, a usnadnit tak seskupování společností na úrovni Evropské unie. Tato směrnice tedy směřuje k zajištění daňové neutrality při rozdělování zisku dceřinou společností se sídlem v jednom členském státě její mateřské společnosti usazené v jiném členském státě (rozsudek ze dne 1. října 2009, Gaz de France – Berliner Investissement, C-247/08, EU:C:2009:600, bod 27 a citovaná judikatura).

26      Jak vyplývá z článku 1 směrnice 90/435, vztahuje se tato směrnice na rozdělování zisku obdrženého společnostmi členského státu, který pochází od jejich dceřiných společností, jež mají sídlo v jiných členských státech.

27      Článek 2 směrnice 90/435 stanoví kumulativní podmínky, které musí splňovat společnost, aby byla považována za společnost členského státu ve smyslu této směrnice, a definuje tak osobní působnost této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2009, Gaz de France – Berliner Investissement, C-247/08, EU:C:2009:600, bod 29).

28      Splnění podmínek stanovených v čl. 2 písm. a) a písm. b) uvedené směrnice, týkajících se právní formy a daňového domicilu, ze strany společnosti vyplácející dividendy a společností, kterým jsou dividendy vypláceny, zdá se před předkládajícím soudem účastníci původního řízení nezpochybňují, a není zpochybňováno ani před Soudním dvorem.

29      Účastníci původního řízení se však neshodují v tom, zda v situaci, o kterou jde v původním řízení, je splněna třetí podmínka, stanovená v čl. 2 písm. c) téže směrnice, podle níž musí dotyčná společnost podléhat bez možnosti volby nebo osvobození jedné z daní vyjmenovaných v tomto ustanovení, mezi něž patří vennootschapsbelasting v Nizozemsku nebo jakékoli jiné dani, která některou z těchto daní v budoucnu nahradí.

30      Je tedy třeba zkoumat, zda je tato podmínka splněna, pokud dotyčná společnost podléhá takové dani s nulovou sazbou za předpokladu, že veškerý zisk vyplatí svým podílovým vlastníkům.

31      V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 2 písm. c) směrnice 90/435 uvádí pozitivní kritérium kvalifikace, a sice podléhat předmětné dani, a negativní kritérium, a sice nebýt od této daně osvobozen a nemít možnost volby.

32      Použití těchto dvou kritérií, jednoho pozitivního a jednoho negativního, vede k závěru, že podmínka uvedená v čl. 2 písm. c) uvedené směrnice vyžaduje nejen to, aby společnost spadala do působnosti předmětné daně, ale má rovněž vyloučit situace, kdy je možné, že společnost přesto, že této dani podléhá, není ve skutečnosti povinna uvedenou daň zaplatit.

33      Třebaže formálně není společnost podléhající dani s nulovou sazbou, pokud veškerý zisk vyplatí svým podílovým vlastníkům, od takové daně osvobozena, je prakticky ve stejné situaci, kterou má podmínka stanovená v čl. 2 písm. c) směrnice 90/435 vyloučit, to znamená v situaci, kdy není povinna tuto daň zaplatit.

34      Jak uvedl generální advokát v bodech 43 a 44 svého stanoviska, je-li do vnitrostátní právní úpravy vloženo ustanovení, že určitá kategorie společností může být za určitých okolností zdaněna nulovou sazbou, znamená to, že tyto společnosti této dani nepodléhají (viz rovněž rozsudek ze dne 20. května 2008, Orange European Smallcap Fund, C-194/06, EU:C:2008:289, body 33 a 34).

35      Takový výklad je v souladu se systematikou směrnice 90/435 a cílem, který sleduje, jímž je zajištění daňové neutrality při rozdělování zisku dceřinou společností se sídlem v jednom členském státě její mateřské společnosti usazené v jiném členském státě prostřednictvím zamezení dvojímu zdanění tohoto zisku.

36      Cílem uvedené směrnice je totiž zamezit dvojímu zdanění zisku rozdělovaného dceřinými společnostmi mateřským společnostem (viz mimo jiné rozsudky ze dne 3. dubna 2008, Banque Fédérative du Crédit Mutuel, C-27/07, EU:C:2008:195, bod 27; ze dne 22. prosince 2008, Les Vergers du Vieux Tauves, C-48/07, EU:C:2008:758, bod 37, jakož i ze dne 1. října 2009, Gaz de France – Berliner Investissement, C-247/08, EU:C:2009:600, bod 57) prostřednictvím mechanismů uvedených v čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 směrnice 90/435.

37      Článek 4 odst. 1 směrnice 90/435 tak stanoví, že obdrží-li mateřská společnost z důvodu svého podílu na dceřiné společnosti rozdělené zisky, členský stát mateřské společnosti upustí od zdanění těchto zisků, nebo umožní mateřské společnosti odečíst od daně příslušnou část daně splatné dceřinou společností, která se vztahuje k těmto ziskům, popřípadě daň sraženou členským státem, jehož daňovým rezidentem je dceřiná společnost, a to maximálně do výše odpovídající vnitrostátní dani (rozsudky ze dne 12. prosince 2006, Test Claimants in the FII Group Litigation, C-446/04, EU:C:2006:774, bod 102, a ze dne 3. dubna 2008, Banque Fédérative du Crédit Mutuel, C-27/07, EU:C:2008:195, bod 25).

38      Článek 5 odst. 1 směrnice 90/435 počítá s osvobozením od srážkové daně ve členském státě dceřiné společnosti při rozdělování zisku její mateřské společnosti, přinejmenším pokud mateřská společnost drží na základním kapitálu dceřiné společnosti podíl nejméně 25 % (rozsudek ze dne 3. dubna 2008, Banque Fédérative du Crédit Mutuel, C-27/07, EU:C:2008:195, bod 26 a citovaná judikatura).

39      Mechanismy této směrnice jsou tedy koncipovány pro situace, v nichž by výkon zdaňovacích pravomocí členskými státy bez použití těchto mechanismů mohl vést k tomu, že by zisk rozdělovaný dceřinou společností její mateřské společnosti podléhal dvojímu zdanění.

40      Pokud je však veškerý zisk mateřské společnosti, jako je DSKI dotčený v původním řízení, na základě právní úpravy členského státu zdaněn nulovou sazbou, za předpokladu, že je tento veškerý zisk vyplacen jeho podílovým vlastníkům, je riziko dvojího zdanění zisku, který byl mateřské společnosti vyplacen její dceřinou společností, u této mateřské společnosti vyloučeno.

41      S ohledem na předchozí úvahy je tedy třeba mít za to, že taková společnost, která stejně jako DSKI dotčený v původním řízení, podléhá korporační dani s nulovou sazbou, pokud veškerý zisk vyplatí svým podílovým vlastníkům, nesplňuje podmínku stanovenou v čl. 2 písm. c) směrnice 90/435, a nespadá tedy pod pojem „společnost členského státu“ ve smyslu uvedené směrnice.

42      Za takových podmínek se tedy na vyplácení dividend dceřinou společností usazenou v členském státě takové společnosti usazené v jiném členském státě uvedená směrnice nevztahuje.

43      Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že směrnice 90/435 musí být vykládána v tom smyslu, že její čl. 5 odst. 1 nebrání právní úpravě členského státu, podle níž se z dividend, které dceřiná společnost usazená v tomto členském státě vyplácí DSKI usazenému v jiném členském státě, jenž podléhá korporační dani s nulovou sazbou, pokud veškerý zisk vyplatí svým podílovým vlastníkům, vybírá srážková daň z příjmů z movitého majetku, protože takový subjekt nepředstavuje „společnost členského státu“ ve smyslu této směrnice.

 Ke druhé předběžné otázce

44      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda články 43 a 56 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž se z dividend, které dceřiná společnost usazená v tomto členském státě vyplácí DSKI usazenému v jiném členském státě, jenž podléhá korporační dani s nulovou sazbou, pokud veškerý zisk vyplatí svým podílovým vlastníkům, vybírá srážková daň z příjmů z movitého majetku.

45      Podle ustálené judikatury vyžaduje v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU potřeba dospět k výkladu unijního práva, který by byl pro vnitrostátní soud užitečný, aby uvedený soud vymezil skutkový a právní rámec, ze kterého vychází otázky, které pokládá, nebo alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na nichž jsou tyto otázky založeny. Soudní dvůr je totiž oprávněn vyjádřit se k výkladu unijního předpisu pouze na základě skutečností, které mu poskytl vnitrostátní soud (usnesení ze dne 3. září 2015, Vivium, C-250/15, nezveřejněné, EU:C:2015:569, bod 8 a citovaná judikatura).

46      Tyto požadavky na obsah žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou výslovně uvedeny v článku 94 jednacího řádu Soudního dvora, který má předkládající soud v rámci spolupráce zavedené článkem 267 SFEU znát a který je povinen důsledně dodržovat (rozsudek ze dne 10. listopadu 2016, Private Equity Insurance Group, C-156/15, EU:C:2016:851, bod 61 a citovaná judikatura).

47      Předkládající soud tak musí uvést znění vnitrostátních předpisů, jejichž použití přichází v projednávané věci v úvahu, jakož i přesné důvody, které jej vedly k tomu, že si klade otázku týkající se výkladu určitých ustanovení unijního práva a má za to, že je nezbytné položit předběžné otázky Soudnímu dvoru. Soudní dvůr již rozhodl, že je nezbytné, aby vnitrostátní soud podal minimální vysvětlení k důvodům volby ustanovení unijního práva, o jejichž výklad žádá, jakož i k souvislosti, kterou spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými na spor, který mu byl předložen (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos, C-235/14, EU:C:2016:154, bod 115; usnesení ze dne 12. května 2016, Security Service a další, C-692/15C-694/15, EU:C:2016:344, bod 20, jakož i rozsudek ze dne 10. listopadu 2016, Private Equity Insurance Group, C-156/15, EU:C:2016:851, bod 62).

48      Informace poskytnuté v žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce mají umožnit Soudnímu dvoru nejen to, aby dal užitečné odpovědi na otázky předložené předkládajícím soudem, ale mají rovněž poskytnout vládám členských států, jakož i ostatním zúčastněným možnost předložit vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 10. listopadu 2016, Private Equity Insurance Group, C-156/15, EU:C:2016:851, bod 63 a citovaná judikatura). Je na Soudním dvoru, aby zajistil, že tato možnost bude zachována, s ohledem na to, že na základě tohoto ustanovení jsou zúčastněným oznamována pouze předkládací rozhodnutí (usnesení ze dne 29. listopadu 2016, Jacob a Lennertz, C-345/16, nezveřejněné, EU:C:2016:911, bod 17 a citovaná judikatura).

49      V projednávaném případě se v souvislosti s vnitrostátními ustanoveními použitelnými ve věci v původním řízení předkládající soud omezuje na převzetí znění článku 266 ZDP 1992 a čl. 106 odst. 5 KN/ZDP 1992. Podle posledně uvedeného ustanovení, které provádí článek 266 ZDP 1992, se přitom upouští od vybrání srážkové daně z příjmů z movitého majetku u dividend, jejichž plátcem je dceřiná společnost usazená v Belgii a příjemcem mateřská společnost usazená v jiném členském státě. Předkládající soud však neuvádí znění ustanovení použitelných na výplatu dividend mateřským společnostem usazeným v Belgii.

50      Předkládající soud sice odkazuje na usnesení ze dne 12. července 2012 Tate & Lyle Investments (C-384/11, nezveřejněné, EU:C:2012:463), avšak neupřesňuje, zda vnitrostátní ustanovení použitelná ve věci v původním řízení jsou tatáž jako ustanovení dotčená ve věci, v níž bylo vydáno toto usnesení. Kromě toho z vyjádření předložených žalovanými v původním řízení a belgickou vládou vyplývá, že výplata dividend investičním společnostem usazeným v Belgii se řídí daňovým režimem odchylujícím se od obecných právních ustanovení, o která šlo ve věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne 12. července 2012, Tate & Lyle Investments (C-384/11, nezveřejněné, EU:C:2012:463). Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přitom nijak neupřesňuje znění vnitrostátních ustanovení použitelných na výplatu dividend investičním společnostem usazeným v Belgii.

51      Při neexistenci informací o vnitrostátním právním rámci použitelném na výplatu dividend společnostem usazeným v Belgii srovnatelným se společnostmi, jež jsou příjemci dividend v původním řízení, není Soudní dvůr schopen určit, zda je s dividendami vyplácenými společnostem dotčeným v původním řízení zacházeno méně příznivě než s dividendami vyplácenými takovým srovnatelným společnostem usazeným v Belgii. Soudní dvůr tedy není schopen určit, zda články 43 a 56 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž se z dividend, které dceřiná společnost usazená v tomto členském státě vyplácí DSKI usazenému v jiném členském státě, jenž podléhá korporační dani s nulovou sazbou, pokud veškerý zisk vyplatí svým podílovým vlastníkům, vybírá srážková daň z příjmů z movitého majetku.

52      Za těchto podmínek je druhá otázka nepřípustná.

 K nákladům řízení

53      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států musí být vykládána v tom smyslu, že její čl. 5 odst. 1 nebrání právní úpravě členského státu, podle níž se z dividend, které dceřiná společnost usazená v tomto členském státě vyplácí daňovému subjektu kolektivního investování usazenému v jiném členském státě, jenž podléhá korporační dani s nulovou sazbou, pokud veškerý zisk vyplatí svým podílovým vlastníkům, vybírá srážková daň z příjmů z movitého majetku, protože takový subjekt nepředstavuje „společnost členského státu“ ve smyslu této směrnice.

Podpisy.


* Jednací jazyk: nizozemština