EU tax law WEB Cussens a další - C-251/16

4.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 243/23

1)

Má zásada zneužití práv vyjádřená v rozsudku Soudního dvora Halifax jako zásada použitelná v oblasti DPH, přímé účinky vůči jednotlivcům při neexistenci vnitrostátního aktu, ať už legislativního nebo soudního, provádějícího uvedenou zásadu, a to za takových okolností, jaké jsou dotčeny v projednávané věci, kdy by taková změna kvalifikace plnění předcházejících prodeji a plnění v rámci prodeje (společně označovaných jako „plnění navrhovatelů“), jakou navrhují Commissioners, vedla ke vzniku povinnosti navrhovatelů odvést DPH, přičemž taková povinnost při řádném výkladu vnitrostátních ustanovení platných v době rozhodné pro plnění navrhovatelů ve skutečnosti nevznikla?

2)

V případě, že bude první otázka zodpovězena v tom smyslu, že zásada zneužití práv má přímé účinky vůči jednotlivcům, a to i při neexistenci vnitrostátního aktu, ať už legislativního nebo soudního, provádějícího uvedenou zásadu, byla daná zásada dostatečně jasná a přesná, aby ji bylo možné použít na plnění navrhovatelů, která byla uskutečněna před vydáním rozsudku Soudního dvora Halifax, a to zejména s ohledem na zásadu právní jistoty a zásadu ochrany legitimního očekávání navrhovatelů?

3)

Použije-li se zásada zneužití práv na plnění navrhovatelů v tom smyslu, že je třeba změnit jejich kvalifikaci:

4)

Má vnitrostátní soud při určení, zda bylo hlavním účelem plnění navrhovatelů získat daňové zvýhodnění, vzít v úvahu samostatně plnění předcházející prodeji (jež byla podle skutkových zjištění uskutečněna pouze z daňových důvodů) nebo je třeba zvážit účel plnění navrhovatelů jako celek?

5)

Je třeba čl. 4 odst. 9 zákona o DPH považovat za vnitrostátní právní předpis provádějící šestou směrnice (1) i přesto, že je neslučitelný s ustanovením, které je uvedeno v čl. 4 odst. 3 šesté směrnice, při jehož řádném použití by navrhovatelé byli ve vztahu k plnění předcházejícímu prvnímu obydlení daných nemovitostí považováni za osoby povinné k dani, nehledě na to, že došlo k dřívější dispozici podléhající dani?

6)

Je-li čl. 4 odst. 9 zákona o DPH neslučitelný se šestou směrnicí, dopouštějí se navrhovatelé tím, že se dovolávají daného odstavce, zneužití práv v rozporu se zásadami vyjádřenými v rozsudku Soudního dvora Halifax?

7)

Podpůrně, není-li čl. 4 odst. 9 zákona o DPH neslučitelný se šestou směrnicí, získali navrhovatelé daňové zvýhodnění, které je v rozporu s účelem směrnice nebo jejím článkem 4?

8)

Použije se zásada zneužití práv vyjádřená v rozsudku Soudního dvora Halifax na dotčená plnění i v případě, že čl. 4 odst. 9 zákona o DPH nelze považovat za ustanovení provádějící šestou směrnici, a to na základě kritérií stanovených Soudním dvorem v rozsudku Halifax?