EU tax law WEB DPAS - C-5/17

13.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 78/15

(1)

Je taková služba, jako je služba poskytovaná osobou povinnou k dani v projednávaném případě, spočívající v zadání příkazu, aby byly v souladu se zmocněním k přímému inkasu finanční prostředky odepsány prostřednictvím přímého inkasa z bankovního účtu pacienta a po odečtení odměny osoby povinné k dani převedeny osobou povinnou k dani pacientovu zubnímu lékaři a pojistiteli, plněním osvobozeným od daně spočívajícím v provedení převodů nebo platebních služeb uvedeným v čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice 2006/112/ES?

Vyplývá konkrétně z rozsudků Bookit II a NEC závěr, že osvobození od DPH uvedené v čl. 135 odst. 1 písm. d) není použitelné na takovou službu, jako je služba poskytovaná osobou povinnou k dani v projednávaném případě, v rámci které osoba povinná k dani sama neodepisuje ani nepřipisuje finanční prostředky na žádné účty, kterými disponuje, ale která, pokud dojde k převodu finančních prostředků, je pro takový převod podstatná? Nebo vede rozhodnutí ve věci AXA k opačnému závěru?

(2)

Jaké jsou příslušné zásady, které se mají uplatnit pro určení toho, zda taková služba, jako je služba poskytovaná osobou povinnou k dani v projednávaném případě, spadá či nespadá pod pojem „vymáhání pohledávek“ podle čl. 135 odst. 1 písm. d)? Konkrétně pokud (jak Soudní dvůr rozhodl ve věci AXA v souvislosti se stejnou nebo velmi obdobnou službou) by taková služba představovala vymáhání pohledávek, pokud by byla poskytována osobě, v jejíž prospěch má být platba uhrazena (v projednávané věci a ve věci AXA tedy zubním lékařům), představuje taková služba vymáhání pohledávek i v případě, že je poskytována osobě, která má platbu uhradit (tedy v projednávané věci pacientům)?