Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

Prozatímní vydání

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)

30. dubna 2020(*)

„Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty – Směrnice 77/388/EHS – Článek 10 odst. 2 první a třetí pododstavec, čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 první pododstavec – Směrnice 2006/112/ES – Článek 63, čl. 64 odst. 1, čl. 66 první pododstavec písm. a) až c), článek 167 a čl. 179 první pododstavec – Poskytování služeb uskutečněné před přistoupením Maďarska k Evropské unii – Přesné určení ceny této služby po přistoupení – Faktura za uvedené plnění, která byla vystavena a uhrazena po přistoupení – Odepření nároku na odpočet na základě této faktury z důvodu prekluze – Pravomoc Soudního dvora“

Ve věci C-258/19,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko) ze dne 7. března 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 27. března 2019, v řízení

EUROVIA Ipari, Kereskedelmi, Szállítmányozási és Idegenforgalmi Kft.

proti

Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága,

SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),

ve složení I. Jarukaitis (zpravodaj), předseda senátu, M. Ilešič a C. Lycourgos, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a G. Koósem, jako zmocněnci,

–        za Evropskou komisi L. Havasem a J. Jokubauskaitė, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. 1977, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) a směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností EUROVIA Ipari, Kereskedelmi, Szállítmányozási és Idegenforgalmi Kft. (dále jen „Eurovia“) a Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága (ředitelství pro správu daní a cel, Maďarsko) (dále jen „správce daně“) ve věci legality rozhodnutí tohoto správce daně, kterým společnosti Eurovia odepřel z důvodu prekluze nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH), kterou zaplatila na vstupu.

 Právní rámec

 Unijní právo

 Šestá směrnice

3        Článek 10 šesté směrnice stanovil:

„1.

a)      ,Uskutečněním zdanitelného plnění‘ se rozumí situace, při níž se naplňují právní podmínky pro vznik daňové povinnosti.

b)      ‚Daňovou povinností‘ se rozumí povinnost odvést daň, jejíž splnění mohou finanční orgány k určitému dni na základě zákona požadovat od daňového dlužníka bez ohledu na skutečnost, že úhrada daně může být odložena.

2.      Zdanitelné plnění se uskuteční a daňová povinnost vzniká dodáním zboží nebo poskytnutím služby. [...] poskytování služeb, na něž navazují postupná vyúčtování nebo postupné platby, se považují za uskutečněná okamžikem, kdy uplyne období, na které se tato zúčtování nebo platby vztahují.

[...]

Odchylně od výše uvedených ustanovení mohou členské státy stanovit, že v případě určitých plnění a některých kategorií osob povinných k dani vznikne daňová povinnost:

–        nejpozději vystavením faktury nebo dokladu sloužícího jako faktura, nebo

–        nejpozději přijetím platby ceny, nebo

–        není-li vystavena faktura nebo doklad sloužící jako faktura, nebo je-li vystavena pozdě, v určité době ode dne uskutečnění zdanitelného plnění.

[...]“

4        Článek 17 této směrnice stanovil:

„1.      Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti z odpočitatelné daně.

2.      Jsou-li zboží a služby použity pro účely jejích zdanitelných plnění, je osoba povinná k dani oprávněna odpočíst od daně, kterou je povinna odvést:

a)      [DPH], která je splatná nebo byla odvedena s ohledem na zboží nebo služby, jež jí byly nebo mají být dodány jinou osobou povinnou k dani;

[...]“

5        V článku 18 uvedené směrnice bylo stanoveno:

„1.      Pro uplatnění nároku na odpočet daně musí osoba povinná k dani:

a)      při odpočtu daně podle čl. 17 odst. 2 písm. a) vlastnit fakturu [...];

[...]

2.      Osoba povinná k dani provede odpočet daně tak, že od celkové výše daně z přidané hodnoty splatné za dané zdaňovací období odečte celkovou výši daně, u níž v průběhu téhož období vznikl nárok na odpočet, který může být uplatněn podle odstavce 1.

[...]“

 Směrnice 2006/112

6        Článek 411 odst. 1 směrnice 2006/112 zejména stanoví, že šestá směrnice se zrušuje. V souladu s odstavcem 2 tohoto článku se odkazy na šestou směrnici považují za odkazy na odpovídající ustanovení směrnice 2006/112.

7        Článek 62 směrnice 2006/112 v bodech 1 a 2 přebírá písmena a) a b) článku 10 odst. 1 šesté směrnice. Článek 63 směrnice 2006/112 doslovně přebírá znění odst. 2 prvního pododstavce první věty tohoto článku 10, zatímco čl. 64 odst. 1 směrnice 2006/112 bez obsahové změny přebírá znění druhé věty tohoto prvního pododstavce a článek 66 směrnice 2006/112 obsahuje v prvním pododstavci písm. a) až c) v podstatě stejná upřesnění, jaká byla uvedena v čl. 10 odst. 2 třetím pododstavci první až třetí odrážce šesté směrnice.

8        Článek 167 směrnice 2006/112 doslovně přebírá znění článku 17 odst. 1 šesté směrnice a článek 168 směrnice 2006/112 v podstatě odpovídá odstavci 2 písm. a) tohoto článku 17.

9        Článek 178 a čl. 179 první pododstavec směrnice 2006/112 v podstatě přebírají ustanovení čl. 18 odst. 1 písm. a) a čl. 18 odst. 2 prvního pododstavce šesté směrnice.

 Maďarské právo

10      Az általános forgalmi adóról szóló 1992. évi LXXIV. törvény (zákon č. LXXIV z roku 1992 o dani z přidané hodnoty) [Magyar Közlöny 1992/128 (XII. 19.)], ve znění použitelném v době, kdy byla poskytnuta služba dotčená v původním řízení (dále jen „dřívější zákon o DPH“), v § 16 stanovil:

„(1)      Aniž jsou dotčena ustanovení § 17 a § 18, vzniká daňová povinnost při dodání zboží a poskytnutí služeb v okamžiku splnění závazku nebo případně částečného splnění závazku ([...] ‚splnění závazku‘).

(2)      Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se určení okamžiku splnění závazku ustanoveními občanského zákoníku.“

11      Ustanovení § 32 dřívějšího zákona o DPH stanovilo:

„(1)      Osoba povinná k dani podle § 34 má nárok odpočíst od daně, kterou je povinna odvést:

a)      částky daně, kterou jí v důsledku dodání zboží nebo poskytnutí služby v její prospěch účtovala jiná osoba povinná k dani – včetně jejího právního předchůdce v případě přeměny společností – nebo osoba povinná k dani podle zákona o zjednodušené dani z příjmů z podnikatelské činnosti;[...]“

12      Ustanovení § 35 dřívějšího zákona o DPH znělo takto:

„(1)      Aniž jsou dotčena ustanovení daňového řádu, lze nárok na odpočet uplatnit jen tehdy, jsou-li k dispozici doklady, které spolehlivě dokládají výši daně na vstupu. Za takové doklady se považují:

a)      faktury a zjednodušené faktury [v případech upravených v § 32 odst. 1 písm. a) a g)];[...]“

13      Az általános forgalmi adóról szóló 2007. évi CXXVII. törvény (zákon č. CXXVII z roku 2007 o dani z přidané hodnoty) [Magyar Közlöny 2007/155 (XI. 16.)], ve znění použitelném ke dni vystavení faktury dotčené v původním řízení (dále jen „zákon o DPH“), v § 55 odst. 1 stanovil, že „daňová povinnost vzniká v okamžiku, kdy nastane skutečnost, jejímž prostřednictvím dochází k řádnému uskutečnění zdanitelného plnění (dále jen ,splnění závazku‘)“.

14      Ustanovení § 119 odst. 1 zákona o DPH stanovilo, že „[n]estanoví-li tento zákon jinak, vzniká nárok na odpočet daně v okamžiku stanovení splatné daně odpovídající dani na vstupu (§ 120)“.

15      Ustanovení § 120 zákona o DPH znělo takto:

„Pokud osoba povinná k dani, která jedná jako taková, používá či jiným způsobem využívá zboží nebo služby pro účely zdaněných dodání zboží nebo poskytnutí služeb, má tato osoba nárok odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, částku, kterou

a)      jí účtovala jiná osoba povinná k dani – včetně osob nebo subjektů podléhajících zjednodušené dani z příjmů z podnikatelské činnosti – ve vztahu k pořízení zboží nebo služeb;[...]“

16      Ustanovení § 127 zákona o DPH stanovilo:

„(1)      Pro uplatnění nároku na odpočet je objektivní podmínkou, aby osoba povinná k dani měla osobně v držení:

a)      v případě upraveném v § 120 písm. a) fakturu vystavenou na její jméno a prokazující uskutečnění plnění;[...]“

17      Az adózás rendjéről szóló 2003. évi XCII. törvény (zákon č. XCII z roku 2003 o daňovém řádu) [Magyar Közlöny 2003/131 (XI. 14.)] v § 164 stanoví:

„(1)      Právo vyměřit daň zaniká po uplynutí pěti let od posledního dne kalendářního roku, v němž měla být daň přiznána, nebo v případě neexistence daňového přiznání, v němž měla být daň zaplacena. Nestanoví-li tento zákon jinak, nárok na rozpočtovou podporu a na vrácení přeplatku zaniká uplynutím pěti let od posledního dne roku, v němž vznikl takový nárok.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

18      Ve dnech 12. listopadu 1996 a 17. září 1997 uzavřela společnost Eurovia s obchodní společností (dále jen „podnikatel“) smlouvy na stavební práce související s výstavbou nadzemního vedení telekomunikační sítě. Vzhledem k tomu, že mezi společenství Eurovia a podnikatelem vyvstal spor ohledně výše ceny, Eurovia mu zaplatila pouze část této částky.

19      Podnikatel tedy podal návrh na zahájení soudního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešti, Maďarsko) ze dne 17. září 2004, kterým bylo společnosti Eurovia uložena povinnost zaplatit částku 19 703 394 maďarských forintů (HUF) (přibližně 59 000 euro), navýšenou o úroky, jež bylo potvrzeno rozsudkem Legfelsőbb Bíróság (Nejvyšší soud, Maďarsko) ze dne 5. října 2010. Společnost Eurovia tuto částku uhradila v exekučním řízení.

20      Dne 15. června 2011 vystavil podnikatel na žádost společnosti Eurovia fakturu, na které jako den uskutečnění plnění dotčeného v původním řízení uvedl 6. červen 2011. Ve svém daňovém přiznání za druhé čtvrtletí roku 2011 uplatnila společnost Eurovia na základě této faktury odpočet DPH ve výši 3 940 679 HUF (přibližně 11 800 eur).

21      Poté, co správce daně provedl předběžnou kontrolu platby, konstatoval, že společnost Eurovia provedla tento odpočet neoprávněně a uložil jí sankci ve výši 394 000 HUF (přibližně 1 200 eur). Podle tohoto správce daně byl podle § 36 odst. 1 písm. a) a § 16 odst. 15 dřívějšího zákona o DPH počátek běhu prekluzivní lhůty 31. prosinec 2004, takže nárok na vrácení DPH zaplacené na vstupu zanikl dne 31. prosince 2009.

22      V návaznosti na opravný prostředek, který Eurovia podala proti tomuto rozhodnutí, jej Kúria (dříve Legfelsőbb Bíróság) (Nejvyšší soud, Maďarsko) zrušil rozhodnutím vydaným v roce 2014 z důvodu, že § 16 odst. 15 dřívějšího zákona o DPH nebyl použitelný a že datum uskutečnění plnění dotčeného v původním řízení mělo být určeno na základě obecných ustanovení zákona.

23      V rámci nového řízení stanovil správce daně na základě rozhodnutí Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešti) ze dne 17. září 2004 datum uskutečnění plnění dotčeného v původním řízení na 16. listopad 1998 a zpochybnil nárok na odpočet DPH z důvodu jeho prekluze, jelikož dřívější zákon o DPH vázal datum vzniku nároku na odpočet daně na datum vzniku daňové povinnosti dodavatele. Vzhledem k tomu, že k uskutečnění plnění dotčeného v původním řízení skutečně došlo dne 16. listopadu 1998, faktura vystavená podnikatelem obsahuje nesprávné datum, jelikož pojem „uskutečnění“ plnění neznamená datum zaplacení za něj, nýbrž datum jeho konkrétní realizace.

24      Společnost Eurovia podala proti tomuto novému rozhodnutí žalobu, v níž zejména tvrdila, že nárok na odpočet DPH nevzniká, dokud nebyla vystavena faktura. Tato žaloba byla v prvním stupni zamítnuta zejména z důvodu, že nebylo zpochybněno, že podnikatel splnil povinnosti, které pro něj vyplývaly ze smluv uzavřených se společností Eurovia od roku 1998, a že proto správce daně správně konstatoval, že u nároku na odpočet DPH došlo k prekluzi.

25      Společnost Eurovia podala kasační opravný prostředek ke Kúria (Nejvyšší soud), jenž je předkládajícím soudem, přičemž zejména tvrdí, že vzhledem k neexistenci faktury nemohla uplatnit svůj nárok na odpočet DPH, že dokud nebyly splněny podmínky pro uplatnění tohoto nároku na odpočet, prekluzivní lhůta nezačala běžet a že splnění povinnosti vyúčtování zabránila nejistota ohledně výše pohledávky. Správce daně navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut.

26      Předkládající soud si klade otázku, zda v případě sporu mezi účastníky řízení týkajícího se fakturace ceny za poskytnutí služby, pokud byla tato cena určena soudním rozhodnutím a faktura byla vystavena až po skutečném zaplacení ceny, je možné nezohlednit pravidlo obsažené v šesté směrnici a ve směrnici 2006/112 o uskutečnění dotyčného plnění a jeho zdanění a zda je možné nepoužít vnitrostátní právní úpravu týkající se prekluze nároku na odpočet DPH.

27      V projednávaném případě byla faktura z důvodu sporu mezi účastníky řízení vystavena až v roce 2011. Tento soud tedy konstatuje, že společnosti Eurovia mohl nárok na odpočet DPH vzniknout až v tomto okamžiku a že lhůta pro uplatnění tohoto nároku na odpočet musí být počítána od okamžiku, kdy byla částka DPH dotčená v původním řízení odvedena do státní pokladny a byla vystavena faktura. Stanovisko správce daně se mu jeví být v rozporu se zásadou neutrality DPH, jelikož uplatnění nároku na odpočet DPH je odepřeno z důvodu restriktivního výkladu toho, co představuje datum uskutečnění plnění, aniž by byly zohledněny zvláštnosti projednávané věci.

28      Předkládající soud si rovněž klade otázku, zda skutečnost, že Eurovia dobrovolně nesplnila svou povinnost zaplatit, což zpozdilo vystavení faktury, může mít vliv na uplatnění jejího nároku na odpočet DPH.

29      Za těchto podmínek se Kúria (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je se zásadou daňové neutrality a s formálními požadavky nároku na odpočet DPH v rozporu praxe členského státu spočívající v tom, že pro účely uplatnění nároku na odpočet daně se přihlíží výlučně k okamžiku, kdy bylo uskutečněno zdanitelné plnění, bez ohledu na to, že rozsah splnění závazku byl předmětem občanskoprávního sporu mezi stranami vyřešeného v soudním řízení a k vystavení faktury došlo teprve po vynesení pravomocného rozsudku?

2)      Je-li odpověď kladná, lze nepoužít prekluzivní lhůtu pro uplatnění nároku na [odpočet DPH] stanovenou právními předpisy členského státu na pět let od okamžiku, kdy došlo k poskytnutí služeb?

3)      Je-li odpověď kladná, má na uplatnění nároku na odpočet [DPH] vliv jednání příjemce faktury v projednávané věci spočívající v zaplacení odměny ve výši určené pravomocným rozsudkem dodavateli teprve v exekučním řízení zahájeném na návrh dodavatele, takže faktura byla vystavena teprve po uplynutí prekluzivní lhůty?“

 K pravomoci Soudního dvora

30      Podle ustálené judikatury má Soudní dvůr pravomoc k výkladu unijního práva, pouze pokud jde o jeho uplatňování v členském státě ode dne přistoupení tohoto státu k Evropské unii (rozsudky ze dne 10. ledna 2006, Ynos, C-302/04, EU:C:2006:9, bod 36, jakož i ze dne 27. června 2018, Varna Holideis, C-364/17, EU:C:2018:500, bod 17 a citovaná judikatura).

31      Z toho zejména vyplývá, že Soudní dvůr nemá pravomoc k výkladu unijních směrnic týkajících se DPH, jestliže období výběru daní, o něž se jedná ve věci v původním řízení, předchází dni přistoupení dotyčného členského státu k Unii (rozsudek ze dne 27. června 2018, Varna Holideis, C-364/17, EU:C:2018:500, bod 18 a citovaná judikatura).

32      Podle předkládacího rozhodnutí došlo k poskytnutí služby, ve vztahu k němuž byl uplatněn nárok na odpočet DPH dotčené v původním řízení, dne 16. listopadu 1998, tj. před přistoupením Maďarska k Unii dne 1. května 2004.

33      V této souvislosti je třeba připomenout, že v souladu s čl. 10 odst. 2 prvním pododstavcem první větou šesté směrnice a článkem 63 směrnice 2006/112 se zdanitelné plnění uskuteční a daňová povinnost vzniká dodáním zboží nebo poskytnutím služby.

34      I kdyby se tedy poskytnutí služeb dotčené ve věci v původním řízení řídilo pravidly stanovenými šestou směrnicí, tato služba byla poskytnuta a daňová povinnost k DPH vznikla před přistoupením Maďarska k Unii (obdobně viz rozsudek ze dne 27. června 2018, Varna Holideis, C-364/17, EU:C:2018:500, bod 21).

35      K tomuto je třeba dodat, že nic nenasvědčuje tomu, že by uvedené plnění vedlo k postupným vyúčtováním nebo postupným platbám ve smyslu čl. 10 odst. 2 prvního pododstavce druhé věty šesté směrnice nebo čl. 64 odst. 1 směrnice 2006/112, které by umožňovaly učinit závěr, že totéž plnění bylo uskutečněno v okamžiku uplynutí období, ke kterému se vztahuje každé vyúčtování nebo každá platba.

36      Z předkládacího rozhodnutí zajisté vyplývá, že společnost Eurovia původně zaplatila pouze část ceny za službu dotčenou v původním řízení a že až poté, co celková částka dlužná za tuto službu byla v roce 2010 definitivně stanovena soudem, společnost Eurovia zaplatila celou tuto cenu. Z předkládacího rozhodnutí však vyplývá, že spor v původním řízení nevyžaduje odpověď na otázku, zda se na takové okolnosti mohou vztahovat tato ustanovení, nýbrž se týká toho, zda byl správce daně oprávněn konstatovat, že lhůta pro prekluzi nároku společnosti Eurovia na odpočet DPH zaplacené za toto plnění mohla začít běžet před tím, než byla vystavena faktura za toto plnění.

37      Skutečnost, že společnost Eurovia uhradila cenu v plné výši za poskytnutí služby dotčené v původním řízení až v roce 2011, proto nemá vliv na konstatování učiněné v bodě 34 tohoto rozsudku.

38      Kromě toho z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že by se v původním řízení jednalo o takovou situaci, jako je situace uvedená v čl. 10 odst. 2 třetím pododstavci první až třetí odrážce šesté směrnice, jakož i v čl. 66 prvním pododstavci písm. a) až c) směrnice 2006/112, v níž je daňová povinnost založena na vystavení faktury, na přijetí platby nebo na uplynutí určité lhůty ode dne uskutečnění zdanitelného plnění, v souladu s ustanovením vnitrostátního práva, které bylo přijato na základě jednoho z těchto ustanovení.

39      Pokud jde o nárok na odpočet DPH stanovený šestou směrnicí, jakož i směrnicí 2006/112, tento nárok z věcného i časového hlediska přímo souvisí se vznikem povinnosti odvést DPH, která je splatná nebo byla zaplacena za zboží a služby na vstupu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. června 2018, Varna Holideis, C-364/17, EU:C:2018:500, bod 22).

40      Nárok osob povinných k dani odpočíst od DPH, kterou jsou povinny odvést, částku DPH, která je splatná či byla zaplacena za zboží a služby, které obdržely, na vstupu, je totiž základní zásadou společného systému DPH zavedeného unijními právními předpisy. Jak Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, nárok na odpočet, který byl stanoven v článcích 17 až 20 šesté směrnice a je nyní stanoven v článku 167 a následujících směrnice 2006/112, je nedílnou součástí mechanismu DPH a nemůže být v zásadě omezen. Tento nárok se především uplatňuje přímo u všech daní, které zatěžují plnění uskutečněná na vstupu (viz rozsudky ze dne 29. července 2010, Profaktor Kulesza, Frankowski, Jóźwiak, Orłowski, C-188/09, EU:C:2010:454, bod 19 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 27. června 2018, Varna Holideis, C-364/17, EU:C:2018:500, bod 23 a citovaná judikatura).

41      Jak přitom stanovily čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 první pododstavec šesté směrnice, jejichž obsah byl převzat do článku 167 a čl. 179 prvního pododstavce směrnice 2006/112, nárok na odpočet DPH se v zásadě uplatní v průběhu téhož období, ve kterém vznikl, a sice v okamžiku vzniku daňové povinnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. května 2008, Ecotrade, C-95/07 a C-96/07, EU:C:2008:267, bod 41, jakož i ze dne 27. června 2018, Varna Holideis, C-364/17, EU:C:2018:500, bod 24 a citovaná judikatura).

42      Z toho vyplývá, že v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 30 a 31 tohoto rozsudku nemá Soudní dvůr pravomoc odpovědět na položené otázky v rozsahu, v němž se týkají uplatnění nároku na odpočet týkajícího se poskytování služeb uskutečněného před přistoupením Maďarska k Unii (obdobně viz rozsudek ze dne 27. června 2018, Varna Holideis, C-364/17, EU:C:2018:500, bod 25).

43      Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že pouhá existence jakékoli skutečnosti, která nastala po dni přistoupení dotčeného členského státu k Unii a je spjata s okolnostmi, které tomuto dni předcházejí, a je důsledkem těchto okolností, nepostačuje k založení pravomoci Soudního dvora k zodpovězení předběžných otázek týkajících se výkladu směrnice (rozsudek ze dne 27. června 2018, Varna Holideis, C-364/17, EU:C:2018:500, bod 30 a citovaná judikatura).

44      Skutečnost, že přesná cena za poskytnutí služeb dotčených v původním řízení byla určena až po dni přistoupení Maďarska k Unii, a že proto teprve po tomto dni byla zaplacena tato cena v plné výši a byla vystavena za tuto službu faktura, na jejímž základě byl nárok na odpočet dotčený v původním řízení uplatněn, nemůže mít za okolností projednávané věci za následek založení pravomoci Soudního dvora k výkladu šesté směrnice nebo směrnice 2006/112, jelikož všechny tyto skutečnosti se neoddělitelně pojí k poskytnutí služeb, o němž je nesporné, že bylo uskutečněno před tímto přistoupením (obdobně viz rozsudek ze dne 27. června 2018, Varna Holideis, C-364/17, EU:C:2018:500, bod 31).

45      Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že Soudní dvůr nemá pravomoc odpovědět na otázky položené Kúria (Nejvyšší soud).

 K nákladům řízení

46      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Soudní dvůr Evropské unie nemá pravomoc odpovědět na otázky položené Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko).

Podpisy.

*–      Jednací jazyk: maďarština.