Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

Prozatímní vydání

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

GERARDA HOGANA

přednesené dne 17. ledna 2019(1)

Věc C-133/18

Sea Chefs Cruise Services GmbH

proti

Ministre de l’Action et des Comptes publics

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil, Francie)]

„Předběžná otázka – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 171 – Vrácení DPH – Směrnice 2008/9/ES – Článek 20 – Žádost členského státu vrácení daně o doplňující údaje – Povinnost poskytnout požadované údaje členskému státu vrácení daně do jednoho měsíce ode dne, kdy žádost obdrží osoba, jíž je určena – Právní povaha lhůty a důsledky jejího nedodržení“






1.        Pokud osoba povinná k dani neodpoví ve lhůtě jednoho měsíce stanovené směrnicí Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě(2), na žádost o další údaje příslušnému správci daně, znamená to, že její nárok na vrácení DPH tímto automaticky zaniká? To je základní otázka, která vyvstává v projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

2.        Projednávaná žádost se tedy vztahuje k výkladu článku 20 odst. 2 směrnice 2008/9. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v rámci řízení před Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil) mezi Sea Chefs Cruise Services GmbH (dále jen „Sea Chefs“), společností usazenou v Německu, a ministre de l’Action et des Comptes publics (ministr veřejné správy a veřejných rozpočtů, Francie) ve věci přezkumu rozhodnutí posledně jmenovaného o zamítnutí nároku společnosti Sea Chefs na vrácení DPH za období od 1. ledna do 31. prosince 2014.

3.        Předběžnou otázkou se předkládající soud v podstatě snaží zjistit, zda lhůta jednoho měsíce k poskytnutí údajů stanovená v článku 20 odst. 2 směrnice 2008/9 představuje prekluzivní lhůtu, tedy takovou lhůtu, jejíž nedodržení má za následek zánik nároku na vrácení daně, nebo zda toto ustanovení připouští výklad, podle něhož je možné doplnit žádost o vrácení DPH předložením důkazů v rámci odvolání podle článku 23 této směrnice.

4.        Před zvážením jakékoliv z těchto otázek je však třeba nejprve předestřít dotčenou právní úpravu.

I.      Právní rámec

A.      Unijní právní úprava

1.      Směrnice 2006/112

5.        Článek 169 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty(3), ve znění směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008(4), stanoví:

„Kromě odpočtu podle článku 168 má osoba povinná k dani nárok na odpočet daně podle uvedeného článku, jsou-li zboží a služby použity za účelem těchto jejích plnění:

a)      plnění spočívajících v činnostech uvedených v čl. 9 odst. 1 druhém pododstavci, která byla uskutečněna mimo členský stát, v němž je daná daň splatná nebo byla odvedena, a u kterých by jí vznikl nárok na odpočet daně, kdyby byla uskutečněna v tomto členském státě;

[…]“

6.        Článek 170 této směrnice stanoví:

„Každá osoba povinná k dani, která ve smyslu článku 1 směrnice 86/560/EHS, čl. 2 bodu 1 a článku 3 směrnice 2008/9/ES a článku 171 této směrnice není usazena v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jenž je předmětem DPH, má nárok na vrácení této daně, pokud jsou dané zboží nebo dané služby použity pro tyto účely:

a)      plnění podle článku 169;

b)      plnění, z nichž je daň povinen odvést výlučně pořizovatel nebo příjemce v souladu s články 194 až 197 a článkem 199.“

7.        Článek 171 této směrnice stanoví:

„1. Osobě povinné k dani neusazené v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jenž je předmětem DPH, ale usazené v jiném členském státě se daň vrací v souladu s prováděcími pravidly stanovenými ve směrnici 2008/9/ES.

[…]“

2.      Směrnice 2008/9

8.        Článek 7 směrnice 2008/9 stanoví:

„Aby dosáhla vrácení daně v členském státě vrácení daně, musí osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně podat v členském státě, ve kterém je usazena, prostřednictvím elektronického portálu zřízeného tímto členským státem elektronickou žádost o vrácení daně určenou členskému státu vrácení daně.“

9.        Článek 8 směrnice 2008/9 stanoví:

„1. Žádost o vrácení daně musí obsahovat tyto údaje:

a)      plné jméno a úplnou adresu žadatele;

b)      adresu pro styk elektronickými prostředky;

c)      popis podnikatelské činnosti žadatele, pro niž je zboží pořízeno nebo služba přijata;

d)      období pro vrácení daně, na které se žádost vztahuje;

e)      prohlášení žadatele o tom, že během uvedeného období pro vrácení daně nedodal zboží ani neposkytl služby, které se považují za dodané nebo poskytnuté v členském státě vrácení daně, s výjimkou plnění uvedených v čl. 3 písm. b) bodech i) a ii);

f)      identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo žadatele;

g)      údaje o bankovním účtu, včetně kódů IBAN a BIC.

2.      Vedle údajů uvedených v odstavci 1 se v žádosti o vrácení daně uvedou pro každý členský stát vrácení daně a pro každou fakturu nebo dovozní doklad tyto údaje:

a)      plné jméno a úplnou adresu dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb;

b)      vyjma při dovozu, identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo dodavatele zboží nebo poskytovatele služby přidělené členským státem vrácení daně v souladu s články 239 a 240 směrnice 2006/112/ES;

c)      vyjma při dovozu, předponu používanou členským státem vrácení daně v souladu s článkem 215 směrnice 2006/112/ES;

d)      datum a číslo faktury nebo dovozního dokladu;

e)      základ daně a výši DPH vyjádřené v měně členského státu vrácení daně;

f)      výši odpočitatelné DPH vypočtené v souladu s článkem 5 a čl. 6 druhým pododstavcem, vyjádřené v měně členského státu vrácení daně;

g)      případně odpočitatelný podíl vypočtený podle článku 6, vyjádřený jako procentní podíl;

h)      druh pořízeného zboží nebo přijaté služby v členění podle kódů uvedených v článku 9.“

10.      Článek 15 směrnice 2008/9 stanoví:

„Žádost o vrácení daně se podává členskému státu usazení do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Žádost o vrácení daně se považuje za podanou pouze v případě, že žadatel uvedl všechny údaje požadované podle článků 8, 9 a 11.

[…]“

11.      Článek 20 směrnice 2008/9 stanoví:

„1.      Domnívá-li se členský stát vrácení daně, že nemá k dispozici veškeré důležité údaje, na základě nichž by mohl přijmout rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části, může si ve lhůtě čtyř měsíců uvedené v čl. 19 odst. 2 elektronickými prostředky vyžádat doplňující údaje, zejména od žadatele nebo od příslušných orgánů členského státu usazení. Jsou-li požadovány doplňující údaje od osoby jiné než od žadatele nebo příslušného orgánu některého členského státu, doručí se žádost elektronickými prostředky, pouze má-li její příjemce tyto prostředky k dispozici.

V případě nutnosti si může členský stát vrácení daně vyžádat další doplňující údaje.

Pokud má správce daně důvodné pochybnosti o platnosti nebo přesnosti konkrétního nároku, mohou údaje požadované členským státem vrácení daně podle tohoto odstavce zahrnovat předložení originálu nebo kopie příslušné faktury nebo dovozního dokladu. Prahové hodnoty uvedené v článku 10 se v tom případě nepoužijí.

2.      Členský stát vrácení daně musí údaje požadované podle odstavce 1 obdržet do jednoho měsíce ode dne doručení žádosti o údaje příjemci žádosti.“

12.      Článek 21 této směrnice stanoví:

„Požaduje-li členský stát vrácení daně doplňující údaje, oznámí žadateli své rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí žádosti o vrácení daně do dvou měsíců od obdržení požadovaných údajů, nebo neobdržel-li odpověď na svou žádost, do dvou měsíců od uplynutí lhůty uvedené v čl. 20 odst. 2.

[…]“

13.      Článek 23 této směrnice stanoví:

„1.      Je-li žádost o vrácení daně zcela nebo zčásti zamítnuta, oznámí členský stát vrácení daně žadateli společně s rozhodnutím i důvody zamítnutí.

2.      Žadatel se proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vrácení daně může odvolat k příslušným orgánům členského státu vrácení daně způsobem a ve lhůtách stanovených pro odvolání v případě žádostí o vrácení daně podaných osobami usazenými v tomto členském státě.

[…]“

B.      Vnitrostátní právní úprava

14.      Článek 242-0 W přílohy II code general des impôts (obecného daňového zákoníku), kterým se provádí článek 20 výše uvedené směrnice 2008/9 stanoví:

„I. – Správce daně může [...] požadovat, aby mu byly elektronickými prostředky poskytnuty doplňující údaje zejména od žadatele nebo od příslušných orgánů členského státu Evropské unie, v němž je žadatel usazen, pokud má za to, že nemá k dispozici všechny důležité údaje, na základě nichž by mohl přijmout rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části. Jsou-li požadovány doplňující údaje od osoby jiné než od žadatele nebo příslušného orgánu některého členského státu, doručí se žádost elektronickými prostředky, pouze má-li její příjemce tyto prostředky k dispozici. Je-li to považováno za potřebné, správce daně může požadovat poskytnutí nových doplňujících údajů. Správce daně může požadovat od žadatele zaslání originálu faktury nebo dovozního dokladu, má-li důvod pochybovat o platnosti či výši konkrétního nároku. Žádost o poskytnutí údajů se může týkat všech plnění bez ohledu na jejich výši.

II. – Dodatečné údaje, které si správce daně vyžádal v souladu s ustanoveními odstavce I, musí být poskytnuty do jednoho měsíce ode dne doručení žádosti o jejich poskytnutí příjemci.“

II.    Spor v původním řízení a předběžné otázky

15.      Dne 17. září 2015 společnost Sea Chefs požádala orgány francouzské daňové správy o vrácení DPH ve výši 40 054,31 eura za období od 1. ledna do 31. prosince 2014. Nárok v původním řízení se týká částky 32 143,47 eura.

16.      Rozhodnutím ze dne 29. ledna 2016 byla žádost společnosti Sea Chefs v plném rozsahu zamítnuta z důvodu, že společnost Sea Chefs neodpověděla na žádost o poskytnutí dodatečných údajů, kterou jí francouzský správce daně zaslal e-mailem dne 14. prosince 2015.

17.      Žalobou a dalším podáním, které byly zaevidovány dne 7. dubna 2016 a dne 2. ledna 2017, společnost Sea Chefs požádala Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil), o vydání rozhodnutí, aby jí byla mimo jiné vrácena DPH ve výši 32 143,47 eura za příslušné období.

18.      Podáními došlými dne 24. října 2016 a 28. prosince 2017 ředitel ředitelství pro daně nerezidentů, uvedl, že tento nárok je třeba odmítnout jako nepřípustný z důvodu, že lhůta pro odpověď v délce jednoho měsíce stanovená článkem 20 odst. 2 směrnice 2008/9 a provedená posledním odstavcem článku 242–0 W přílohy II obecného daňového zákoníku, nebyla dodržena. Podle ředitele má nedodržení lhůty jednoho měsíce za následek prekluzi nároku na vrácení daně. Ředitel také konstatoval, že nelze doplňovat žádost o vrácení DPH předložením důkazů zakládajících nárok na vrácení daně před daňovým soudem.

19.      Rozsudkem ze dne 27. června 2017 se Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil) rozhodl přerušit řízení o návrhu společnosti Sea Chefs, postoupil spis Conseil d’État (Státní rada, Francie) v souladu s článkem L. 113–1 code de justice administrative (soudního řádu správního) a předložil Conseil d’État (státní rada) několik otázek.

20.      Conseil d’Etat (státní rada) o těchto otázkách rozhodla soudním stanoviskem č. 412053 ze dne 18. října 2017.

21.      Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil) mimo jiné uvedl, že pokud francouzský správce daně nemá k dispozici veškeré informace, z nichž by mohl dovodit, že osoba povinná k dani neusazená ve Francii splňuje podmínky k tomu, aby získala nárok na vrácení DPH za zboží, které jí bylo dodáno, nebo za služby, které jí byly poskytnuty ve Francii, vyžádá si je od osoby povinné k dani elektronickou cestou. Osoba povinná k dani má na poskytnutí těchto údajů lhůtu jeden měsíc ode dne doručení žádosti.

22.      Tento soud má rovněž za to, že za účelem zajištění účinnosti systému DPH stanoví směrnice 2008/9 lhůty, které zaručují rychlé vyřízení žádostí o vrácení daně, jimž žadatelé musí dostát. Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil) nicméně poznamenává, že ani směrnice 2008/9, ani žádné ustanovení vnitrostátního práva nestanoví důsledky nedodržení lhůty pro odpověď ve vztahu k nároku na vrácení DPH. Konkrétně podle uvedeného soudu žádný právní předpis nestanoví jasně, zda má osoba povinná k dani možnost doplnit svou žádost před daňovým soudem, nebo zda je její nárok na vrácení daně prekludován.

23.      Společnost Sea Chefs před Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil) uvedla, že v rámci řízení o žalobě podle článku 23 směrnice 2008/9 je neumožnění nápravy v její situaci v rozporu se zásadou neutrality DPH garantovanou právem EU. Neutralita DPH je zajištěna nárokem na plný odpočet daně, což je základní zásadou DPH a zahrnuje právo na soudní nápravu.

24.      Společnost Sea Chefs rovněž tvrdila, že nemožnost doplnění žádosti o vrácení DPH před soudem, je v rozporu se zásadou proporcionality DPH. Podle společnosti Sea Chefs daňové orgány musí zajistit, aby osoba povinná k dani splnila povinnost přiznat a zaplatit DPH a mohou ukládat další povinnosti za účelem řádného výběru DPH a předcházení daňovým únikům, avšak nesmějí jít nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

25.      Podle Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil) je otázka, zda je dotčené omezení slučitelné se zásadami neutrality a proporcionality, rozhodující pro vyřešení sporu, který tento soud musí rozhodnout, a představuje závažný problém.

26.      Za těchto podmínek se Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být ustanovení čl. 20 odst. 2 směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 20081 vykládáno v tom smyslu, že stanoví pravidlo o zániku nároku, které znamená, že osoba povinná k dani v jednom členském státě, která požaduje vrácení daně z přidané hodnoty v členském státě, v němž není usazena, nemůže doplnit svoji žádost o vrácení daně před daňovým soudem, pokud nedodržela lhůtu pro odpověď na žádost o informace od správce daně v souladu s ustanoveními odstavce 1 téhož článku, anebo v tom smyslu, že tato osoba povinná k dani může v rámci práva na opravný prostředek podle článku 23 směrnice a s ohledem na zásadu neutrality a zásadu proporcionality daně z přidané hodnoty doplnit svou žádost před daňovým soudem?“

III. Řízení před Soudním dvorem

27.      Písemná vyjádření předložily společnost Sea Chefs, francouzská a španělská vláda a Evropská komise. Na konci písemné části řízení měl Soudní dvůr za to, že má dostatečné podklady pro rozhodnutí věci bez jednání v souladu s čl. 76 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora.

IV.    Analýza

28.      Cílem směrnice 2008/9 je podle jejího článku 1 stanovit prováděcí pravidla pro vracení DPH podle článku 170 směrnice 2006/112 osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, které splňují podmínky stanovené v článku 3 směrnice 2008/9. Nárok osoby povinné k dani usazené v jednom členském státě na vrácení DPH odvedené v jiném členském státě, který je upraven ve směrnici 2008/9, odpovídá nároku, zavedenému v její prospěch směrnicí 2006/112 na odpočet DPH zaplacené na vstupu ve vlastním členském státě(5).

29.      Podle ustálené judikatury Soudního dvora představuje nárok osob povinných k dani odpočíst od DPH, kterou jsou povinny odvést, částku DPH, která je splatná nebo byla zaplacena za zboží a služby, které obdržely na vstupu, základní zásadu společného systému DPH zavedeného unijními právními předpisy. Cílem režimu odpočtů, a tedy vrácení daně, je zcela sejmout z podnikatele zatížení DPH, která je splatná nebo byla zaplacena v rámci všech jeho ekonomických činností. Společný systém DPH tudíž zaručuje, že jsou všechny hospodářské činnosti bez ohledu na cíle nebo výsledky těchto činností za podmínky, že uvedené činnosti v zásadě samy o sobě podléhají DPH, zdaněny neutrálním způsobem. K uplatnění nároku na odpočet DPH je však nutno dodržet požadavky nebo podmínky, a to jak hmotněprávní věcné, tak formální povahy(6).

30.      Navzdory podobnostem mezi nárokem na odpočet DPH a nárokem na vrácení DPH, které byly popsány v judikatuře Soudního dvora, jsou ustanovení směrnice 2008/9 týkající se informací, které musí žádost o vrácení daně obsahovat(7), a lhůt pro podání žádosti o vrácení daně(8) mnohem podrobnější než ustanovení týkající se odpočtu DPH obsažené ve směrnici 2006/112(9).

31.      Například směrnice 2006/112 nestanoví žádné lhůty pro uplatnění odpočtu DPH. Přesto však v rozsudku ze dne 28. července 2016, Astone(10), Soudní dvůr rozhodl, že články 167, 168, 178, článek 179 první pododstavec a články 180 a 182 směrnice 2006/112 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví pro uplatnění nároku na odpočet daně prekluzivní lhůtu, pokud jsou dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity, což jak Soudní dvůr rozhodl, bylo na předkládajícím soudu, aby ověřil. Kromě toho ve svých rozsudcích ze dne 8. května 2008, Ecotrade(11), a ze dne 12. července 2012, EMS-Bulgaria Transport(12), Soudní dvůr rozhodl, že možnost uplatnit nárok na odpočet daně bez jakéhokoli časového omezení by byla v rozporu se zásadou právní jistoty, která vyžaduje, aby daňovou situaci osoby povinné k dani s ohledem na její práva a povinnosti vůči daňové správě nebylo možné časově neomezeně zpochybňovat.

32.      Naproti tomu směrnice 2008/9 stanoví řadu lhůt pro postup při podání žádosti a schvalování vrácení DPH. V tomto ohledu Soudní dvůr v rozsudku ze dne 21. června 2012, Elsacom(13), rozhodl, že článek 15 odst. 1 první věta směrnice 2008/9 stanoví prekluzivní lhůtu pro podání žádosti o vrácení DPH a že nedodržení uvedené lhůty by vedlo k zániku nároku na vrácení daně.

33.      Soudní dvůr tedy dospěl k závěru, že stanovení pravidel pro podávání žádostí za použití pojmů „ve lhůtě“ („au plus tard“) v článku 7 odst. 1 prvního pododstavce osmé směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku(14) a „do“ (ve francouzské verzi „au plus tard“, v anglické verzi „at the latest“) v čl. 15 odst. 1 první větě směrnice 2008/9 zakládá lhůty prekluzivní a že po uplynutí těchto lhůt již není možné podat žádost o vrácení DPH.

34.      Je však třeba krátce poznamenat, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 21. června 2012 Elsacom(15) nepřičítal žádnou váhu použitému příkazovému smyslu, který může vyjadřovat existenci povinnosti.

35.      Na rozdíl od lhůty uvedené v článku 15 odst. 1 první větě směrnice 2008/9, není ze samotného znění článku 20 odst. 2 této směrnice zřejmé, zda je tam uvedená lhůta jednoho měsíce prekluzivní, neboť toto ustanovení nepoužívá pojmy jako „ve lhůtě“ a „do” (francouzsky „au plus tard“ či anglicky „at the latest“). Ustanovení článku 20 odst. 2 směrnice sice používá pojmu „musí“ („shall“), ale to za okolností, za nichž užití tohoto pojmu dle mého názoru nevede k vyřešení dané otázky.

36.      Naopak já sám považuji nepřítomnost takových výrazů jako „nejpozději do“ v článku 20 odst. 2 směrnice 2008/9 v porovnání s článkem 15 odst. 1 této směrnice za zásadní, a nikoli pouze za náhodu. Toto opomenutí jasně svědčí o tom, že evropský normotvůrce neměl za cíl stanovit prekluzivní lhůtu v prve uvedeném ustanovení(16). S ohledem na povahu práva na vrácení DPH coby základní zásady společného systému DPH, jakož i s ohledem na zásadu neutrality, která je ústředním bodem tohoto systému, stanovení prekluzivní lhůty, jejíž uplynutí má za následek zánik tohoto práva, musí být nutně provedeno jasným a jednoznačným způsobem prostřednictvím výslovného ustanovení samotné směrnice.

37.      Také bych poznamenal, že podle článku 20 odst. 1 směrnice 2008/9 může členský stát rozhodující o žádosti o vrácení daně požadovat doplňující údaje jak od žadatele, tak od příslušných orgánů členského státu usazení nebo i od třetí osoby. Článek 20 odst. 2 směrnice 2008/9 však stanoví jednotnou lhůtu jednoho měsíce pro poskytnutí požadovaných údajů bez ohledu na totožnost adresáta žádosti.

38.      Tato skutečnost sama o sobě podle mého názoru jednoznačně nasvědčuje tomu, že výklad tohoto ustanovení, který uplatnily francouzské daňové orgány(17), nemůže být správný. Přestože je nárok na odpočet základní zásadou celého systému DPH, tento výklad by, pokud by byl správný, znamenal, že by nárok osoby povinné k dani na odpočet v tomto ohledu zcela závisel na jednání třetích osob, ačkoli ne všechny z nich by byly schopny na takovou žádost odpovědět v této relativně krátké lhůtě. Stejně tak by bylo zjevně nepřiměřené, pokud by nesplnění povinnosti poskytnout požadované údaje ve lhůtě stanovené v článku 20 odst. 2 této směrnice třetí osobou, jakou jsou například daňové orgány členského státu usazení, mohlo vést k zániku nároku osoby povinné k dani na vrácení daně.

39.      Tento závěr je rovněž podpořen úvahami ustálené judikatury Soudního dvora zdůrazňujícími důležitost práva každého jednotlivce na řádnou správu(18) a práva na účinnou právní ochranu, jak jsou zakotveny v článku 47 Listiny(19). V tomto ohledu mám za to, že základním aspektem práva každého jednotlivce na řádnou správu a práva na účinnou právní ochranu, je to, že hmotná práva založená unijním právem nelze překonat stanovením lhůty, kterou lze uplatňovat nespravedlivým či svévolným způsobem, nebo jejich existenci takovým lhůtám podřizovat. To by přitom mohlo nastat, kdyby například nárok osoby povinné k dani na odpočet daně automaticky zanikl z důvodu neplnění povinnosti odpovědět na žádost o údaje do jednoho měsíce jinou osobou.

40.      Je třeba rovněž připomenout, že čl. 21 odst. 1 směrnice 2008/9 stanoví lhůtu, v níž má členský stát vrácení daně oznámit žadateli své rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí jeho žádosti o vrácení daně po té, co obdrží údaje vyžádané podle článku 20 odst. 1 této směrnice nebo v případě, že odpověď na svou žádost neobdrží. Lze tedy říci, že článek 21 směrnice 2008/9 nevylučuje možnost, aby členský stát schválil vrácení DPH, ačkoli žadatel neodpověděl na žádost o doplňující údaje. Uvedené je dalším dokladem toho, že lhůta stanovená v článku 20 odst. 2 nebyla zamýšlena jako lhůta prekluzivní v tom smyslu, že by její nedodržení mělo za následek zánik práva na vrácení daně.

41.      Dále podle čl. 26 odst. 2 směrnice 2008/9 platí, že jestliže žadatel nepředloží doplňující údaje požadované členským státem vrácení daně ve stanovené lhůtě, nenáleží mu od dotčeného členského státu úrok z částky daně k vrácení, která má být vyplacena ve lhůtě stanovené v článku 22 odst. 1 směrnice 2008/9. Článek 26 odst. 2 směrnice 2008/9 tedy zjevně vychází z předpokladu, že nedodržení lhůty k poskytnutí doplňujících údajů podle článku 20 odst. 2 nemá za následek zánik práva na vrácení DPH.

42.      Ze všech těchto důvodů jsem proto nucen dojít k závěru, že lhůta stanovená v článku 20 odst. 2 směrnice 2008/9 není lhůtou prekluzivní v tom smyslu, v jakém byla uplatněna francouzskými daňovými orgány v projednávané věci. Navzdory skutečnosti, že lhůta stanovená v článku 20 odst. 2 směrnice 2008/9 není lhůtou prekluzivní, však lze poznamenat, že její nedodržení není bez důsledků.

43.      Zaprvé podle čl. 21 odst. 1 směrnice 2008/9, pokud členský stát vrácení daně neobdrží odpověď na svou žádost o doplňující údaje, oznámí žadateli své rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí žádosti o vrácení daně do dvou měsíců od uplynutí lhůty stanovené v článku 20 odst. 2 této směrnice. Neposkytnutí odpovědi tedy v zásadě vede k přijetí rozhodnutí o žádosti o vrácení daně, které pak lze napadnout odvoláním v souladu s článkem 23 odst. 2 směrnice 2008/9.

44.      Článek 23 odst. 2 směrnice 2008/9 nestanoví podrobná pravidla o právu na odvolání, které je v něm zakotveno. Vzhledem k absenci jakýchkoli náznaků nebo omezení, je rozsah odvolání věcí vnitrostátního procesního práva pod podmínkou dodržení úzce spjatých zásad rovnocennosti a efektivity. Z toho tedy vyplývá, že v zásadě může řízení o odvolání přinejmenším probíhat před správním a/nebo soudním orgánem a může se týkat právního a skutkového posouzení.

45.      Vzhledem k tomu, že mám za to, že lhůta uvedená v článku 20 odst. 2 není lhůtou prekluzivní a že žadatelka neztratila nárok na vrácení DPH z důvodu nesplnění povinnosti vyhovět žádosti o poskytnutí doplňujících údajů ve stanovené lhůtě, žadatelka může předložit doplňující údaje, které si členský stát vrácení daně dříve vyžádal, v rámci odvolacího řízení s cílem doplnit svou žádost o vrácení daně.

46.      S cílem zabránit systematickému využívání této možnosti a zajistit dodržování lhůty stanovené v článku 20 odst. 2 směrnice 2008/9, mám za to, že za předpokladu dodržení zásady efektivity a rovnocennosti může (avšak nemusí) členský stát vrácení daně žadateli uložit povinnost náhrady nákladů řízení o odvolání, které by bylo důsledkem neposkytnutí doplňujících údajů ve lhůtě stanovené v tomto ustanovení.

47.      Zadruhé, jak bylo uvedeno v bodě 41 výše, nedodržení povinnosti odpovědět na žádost o doplňující údaje ve stanovené lhůtě může mít důsledky podle článku 26 směrnice 2008/9, pokud jde o úroky náležející žadateli v případě pozdního vrácení DPH.

V.      Závěry

48.      S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku položenou Tribunal administratif de Montreuil (správní soud v Montreuil) následovně:

„Článek 20 odst. 2 směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (Úř. věst. 2008, L 44, s. 23) musí být vykládán v tom smyslu, že nestanoví prekluzivní lhůtu, jejíž nedodržení má za následek automatický zánik nároku na vrácení daně z přidané hodnoty (DPH) od členského státu. Osoba povinná k dani tudíž může doplnit svou žádost o vrácení DPH předložením důkazů v rámci odvolání podle článku 23 této směrnice.“

1      Původní jazyk: angličtina

2      Úř. věst. 2008, L 44, s. 23.

3      Úř. věst. 2006, L 347, s. 1.

4      Úř. věst. 2008, L 44, p. 1.

5      Rozsudek ze dne 21. března 2018, Volkswagen, C-533/16, EU:C:2018:204, body 34 a 36 a citovaná judikatura.

6      Rozsudek ze dne 21. března 2018, Volkswagen, C-533/16, EU:C:2018:204, body 37 až 40 a citovaná judikatura.

7      Viz článek 8 směrnice 2008/9. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že společnost Sea Chefs podala žádost o vrácení daně včas ve lhůtě stanovené článkem 15 bodem 1 této směrnice. Navíc, s výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu, obsah spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nenaznačuje, že společnost Sea Chefs nedodržela ustanovení vnitrostátního práva, která provádějí článek 8 směrnice 2008/9, z čehož vyplývá, že tato společnost předložila platnou a úplnou žádost o vrácení DPH. Kromě toho nic nenaznačuje, že by vyvstala jakákoli pochybnost, zda nedošlo k podvodu nebo zneužití práva.

8      Viz článek 15 odst. 1 směrnice 2008/9.

9      Viz článek 178 směrnice 2006/112 týkající se pravidel uplatnění nároku na odpočet DPH.

10      C-332/15, EU:C:2016:614, bod 39.

11      C-95/07 a C-96/07, EU:C:2008:267, bod 44.

12      C-284/11, EU:C:2012:458, bod 48.

13      C-294/11, EU:C:2012:382, body 26 a 33.

14      Úř. věst. 1979, L 331, s. 11; Zvl. vyd. 09/01, s. 89.

15      C-294/11, EU:C:2012:382, body 26 a 33.

16      Takovýto přístup by byl také v souladu s přístupem evropského normotvůrce k pravidlům upravujícím nárok na odpočet DPH a s absencí jakýchkoli zvláštních lhůt pro podávání žádostí o odpočet ve směrnici 2006/112.

17      Viz bod 18 výše.

18      Obdobně viz článek 41 Listiny základních práv Evropské Unie („Listina“), která je závazná mimo jiné pro orgány Unie. Ačkoli orgány členského státu nejsou článkem 41 Listiny vázány, jsou povinny dodržovat právo na řádnou správu při uplatňování unijního práva, neboť uvedené ustanovení odráží obecnou zásadu unijního práva. Viz rozsudek ze dne 8. května 2014, N. (C-604/12, EU:C:2014:302, body 49 a 50).

19      Obdobně viz rozsudek ze dne 19. září 2018 ve spojených věcech C-325/18 PPU a C-375/18 PPU Hampshire County Council v. C. E., N. E., EU:C:2018:739, bod 82. Ve vztahu k právu na odvolání podle článku 23 odst. 2 směrnice 2008/9 viz body 44 až 46 níže.