EU tax law WEB Eon Aset Menidjmunt - C-118/11

14.5.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 145/15

1)

Jak má být vykládána podmínka „jsou-li použity“, která je uvedena v článku 168 směrnice 2006/112 (1), a — v rámci posouzení vzniku původního nároku na odpočet daně — ve kterém okamžiku musí být tato podmínka splněna: již v tom zdaňovacím období, ve kterém bylo zboží dodáno nebo služba poskytnuta, nebo je dostatečné, že tato podmínka bude splněna v budoucím zdaňovacím období?

2)

Je s ohledem na článek 168 a článek 176 směrnice 2006/112 přípustná právní úprava, jako je vnitrostátní právní úprava čl. 70 odst. 1 bodu 2 zákona o dani z přidané hodnoty, která dovoluje předem vyloučit zboží a služby, které „jsou určeny pro bezúplatná plnění nebo pro jiné činnosti, než pro ekonomickou činnost osoby povinné k dani“, ze systému odpočtu daně?

3)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Je nutno článek 176 směrnice 2006/112 vykládat v tom smyslu, že členský stát, který chtěl využít možnosti, která je mu poskytnuta, vyloučit u určitého zboží nebo služeb nárok na odpočet daně a který tyto kategorie výdajů definoval následujícím způsobem: zboží nebo služba určené pro bezúplatná plnění nebo pro jiné činnosti než pro ekonomickou činnost osoby povinné k dani, kromě případů uvedených v čl. 70 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty, splnil podmínku stanovit kategorii dostatečně definovaného zboží a služeb, to znamená definovat tuto kategorii zboží a služeb na základě její povahy?

4)

V závislosti na tom, jak bude zodpovězena třetí otázka: Jak má být vzhledem k článku 168 a článku 173 směrnice 2006/112 posouzen účel (použití, resp. budoucího použití) zboží nebo služeb pořízených osobou povinnou k dani: jako podmínka původního vzniku nároku na odpočet daně, nebo jako důvod pro provedení opravy výše odpočtu?

5)

V případě, že je nutno účel (použití) považovat za důvod pro provedení opravy výše odpočtu, jak má být vykládáno ustanovení článku 173 směrnice 2006/112: Stanoví provedení oprav i v těch případech, v nichž je zboží nebo služba nejprve použita pro činnost, která nepodléhá dani, nebo po svém pořízení vůbec není použita, podnik ji však má k dispozici a v některém ze zdaňovacích období po jejím pořízení je zahrnuta do zdanitelné činnosti osoby povinné k dani?

6)

Pokud by článek 173 směrnice 2006/112 měl být vykládán v tom smyslu, že se stanovená oprava vztahuje i na ty případy, v nichž bylo zboží nebo služba po jejím pořízení nejprve použita pro činnost, která nepodléhá dani, nebo nebyla použita vůbec, později však byla do zdanitelné činnosti osoby povinné k dani zahrnuta, je pak — s ohledem na omezení uvedené v čl. 70 odst. 1 bodě 2 zákona o dani z přidané hodnoty a s ohledem na okolnost, že podle čl. 79 odst. 1 a 2 zákona o dani z přidané hodnoty se opravy provedou pouze v případech, v nichž je zboží, jehož původní použití splnilo podmínky pro odpočet daně, později zahrnuto do použití, které tyto podmínky nesplňuje — nutno vycházet z toho, že členský stát splnil svoji povinnost upravit nárok na odpočet daně pokud možno spolehlivě a spravedlivě?

7)

V závislosti na tom, jak budou zodpovězeny výše uvedené otázky: Je nutno vycházet z toho, že osoba povinná k dani zaregistrovaná podle bulharského zákona o dani z přidané hodnoty má podle právní úpravy uvedené v zákoně o dani z přidané hodnoty týkající se omezení nároku na odpočet daně, resp. opravy výše odpočtu — za okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení a vzhledem k článku 168 směrnice 2006/112 — nárok na odpočet daně u zboží, které jí bylo dodáno, a služby, které jí byly poskytnuty, jinou osobou povinnou k dani, v tom zdaňovacím období, ve kterém jí toto zboží bylo dodáno nebo tyto služby poskytnuty a ve kterém vznikla daňová povinnost?