EU tax law WEB WebMindLicenses - C-419/14

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/17

1)

Je podle čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1 a článku 43 směrnice Rady 2006/112/ES (1) ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“) v rámci určení osoby, která poskytuje službu pro účely DPH, při zkoumání, zda je plnění fiktivní povahy, postrádá skutečný hospodářský a obchodní obsah a směřuje výlučně k dosažení daňového zvýhodnění, pro účely výkladu relevantní, že za okolností věci v původním řízení je statutárním orgánem a stoprocentním vlastníkem obchodní společnosti, která poskytuje licenci, fyzická osoba, která vytvořila know-how převáděné prostřednictvím licenční smlouvy?

2)

Je-li odpověď na první otázku kladná, je podle čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1 a článku 43 směrnice o DPH pro posouzení existence zneužívající praktiky relevantní, že tato fyzická osoba vykonává nebo může vykonávat neformální vliv na způsob řízení obchodní společnosti, která nabyla licenci, a na rozhodnutí této společnosti? Může být pro účely tohoto výkladu relevantní okolností to, že se tvůrce know-how tím, že poskytuje odborné poradenství nebo nabízí rady ohledně rozvoje a provozování know-how, přímo nebo nepřímo účastní nebo může účastnit na přijímání podnikatelských rozhodnutí týkajících se poskytování služby založené na tomto know-how?

3)

Je za okolností věci v původním řízení a při zohlednění toho, co bylo vyloženo ve druhé otázce, pro určení osoby, která poskytuje službu pro účely DPH, vedle analýzy základního smluvního plnění relevantní to, že tvůrce know-how jako fyzická osoba vykonává vliv, přesněji řečeno dominantní vliv, nebo vydává pokyny ohledně způsobu poskytování služby založené na tomto know-how?

4)

Je-li odpověď na třetí otázku kladná, jaké okolnosti lze při určení dosahu tohoto vlivu a těchto pokynů vzít v úvahu, nebo konkrétněji podle jakých kritérií je možné konstatovat, že je vykonáván dominantní vliv na poskytování služby a že uskutečněné základní plnění ve prospěch společnosti, která poskytuje licenci, mělo skutečný hospodářský obsah?

5)

Je za okolností věci v původním řízení při přezkumu získání daňového zvýhodnění pro analýzu vztahů mezi hospodářskými subjekty a osobami vystupujícími v rámci plnění relevantní, že osoby povinné k dani, které se účastnily na sporném smluvním plnění směřujícím k daňovému úniku, jsou právnickými osobami, když daňový orgán členského státu přičítá fyzické osobě přijetí strategických a operativních podnikatelských rozhodnutí? Je-li tomu tak, je třeba zohlednit, v kterém členském státě fyzická osoba tato rozhodnutí přijala? Je za takových okolností, jako nastávají v projednávané věci, v případě, že lze konstatovat, že smluvní postavení účastníků není určující, pro účely výkladu relevantní, že řízení technických nástrojů, lidských zdrojů a finančních operací nezbytných k poskytování dotčené služby po internetu zůstává na subdodavatelích?

6)

V případě, že lze konstatovat, že klauzule licenční smlouvy neodrážejí skutečný hospodářský obsah, vyplývá z překvalifikování smluvních klauzulí a obnovení stavu, který by existoval, kdyby nedošlo k plnění, které představuje zneužívající praktiku, že daňový orgán členského státu může stanovit odlišně členský stát, kde je služba poskytována, a tudíž místo vzniku daňové povinnosti, i když podnik, který nabyl licenci, splnil daňovou povinnost v členském státě, v němž je usazen, v souladu se zákonnými podmínkami stanovenými v tomto členském státě?

7)

Je třeba články 49 SFEU a 56 SFEU vykládat v tom smyslu, že taková smluvní úprava, jaká je dotčena v původním řízení, podle níž podnik, jenž je osobou povinnou k dani v jednom členském státě, převádí prostřednictvím licenční smlouvy na jiný podnik, jenž je osobou povinnou k dani v jiném členském státě, know-how k poskytování služeb týkajících se obsahů určených pro dospělé prostřednictvím technologie interaktivní komunikace po internetu a právo toto know-how užívat za okolností charakteristických tím, že zátěž DPH v členském státě sídla podniku, který nabyl licenci, je u převedeného plnění výhodnější, je s těmito články v rozporu a může představovat zneužití svobody usazování a volného pohybu služeb?

8)

Jaký význam je za takových okolností, jaké nastávají v projednávané věci, mimo daňové zvýhodnění, které údajně lze získat, třeba přikládat obchodním úvahám uskutečněným podnikem, který uděluje licenci? Je v tomto kontextu konkrétně pro účely výkladu relevantní, že stoprocentním vlastníkem a statutárním orgánem obchodní společnosti, která uděluje licenci, je fyzická osoba, která know-how původně vytvořila?

9)

Lze při analýze zneužívajícího jednání zohlednit, a pokud ano, jaký význam mají takové okolnosti, jež se podobají okolnostem věci v původním řízení, jako jsou technické údaje a údaje o infrastruktuře týkající se zavedení a provozování služby, která je předmětem sporného plnění, a příprava a lidské zdroje, které musí mít podnik, jenž uděluje licenci, pro poskytování dotčené služby k dispozici?

10)

Je třeba v situaci analyzované v projednávané věci vykládat čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1, články 43 a 273 směrnice o DPH, ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU a článkem 325 SFEU, v tom smyslu, že k náležitému plnění závazku členských států Unie vybírat skutečně a přesně celkovou částku DPH a předcházet rozpočtovým ztrátám, které jsou spojeny s daňovými podvody a úniky přes hranice členských států, u poskytování služeb za účelem určení osoby, která poskytuje službu, je daňový orgán členského státu v důkazní fázi daňového správního řízení za účelem objasnění skutkových okolností oprávněn připustit údaje, informace a důkazy, a tedy i záznamy odposlechů získané vyšetřovacím útvarem daňového orgánu v rámci řízení trestní povahy bez vědomí osoby povinné k dani, a použít je a založit na nich své posouzení daňových důsledků a že je pak správní soud, který rozhoduje o žalobě podané proti správnímu rozhodnutí daňového orgánu členského státu, oprávněn uskutečnit posouzení těchto informací v rámci dokazování při přezkumu legality rozhodnutí?

11)

Je třeba v situaci analyzované v projednávané věci vykládat čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1, články 43 a 273 směrnice o DPH, ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU a článkem 325 SFEU, v tom smyslu, že k náležitému plnění závazku členských států Unie vybírat skutečně a přesně celkovou částku DPH a k plnění závazku členských států zajistit dodržování povinností uložených osobě povinné k dani prostor přiznaný pro použití prostředků, které má daňový orgán členského státu k dispozici, zahrnuje pravomoc tohoto orgánu použít důkazy získané původně pro trestní účely k postihu jednání spočívajících v daňovém úniku, a to i když samotné vnitrostátní právo neumožňuje získávat informace bez vědomí dotyčné osoby v rámci správního řízení k postihu jednání spočívajících v daňovém úniku nebo je v rámci trestního řízení podmiňuje zárukami, které nejsou stanoveny v daňovém správním řízení, a přiznává současně správnímu orgánu pravomoc jednat podle zásady volného hodnocení důkazů?

12)

Brání čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech, ve spojení s čl. 52 odst. 2 Listiny, tomu, aby byla daňovému orgánu členského státu přiznána pravomoc, na kterou odkazuje desátá a jedenáctá otázka, nebo lze za okolností projednávané věci považovat za odůvodněné k boji proti daňovým únikům použít v daňovém správním řízení závěry, které vyplývají z informací získaných bez vědomí dotyčné osoby s cílem skutečně vybrat daň v zájmu „hospodářského blahobytu země“?

13)

V rozsahu, v němž z odpovědi na desátou až dvanáctou otázku vyplyne, že daňový orgán členského státu může použít takové důkazy ve správním řízení, má daňový orgán členského státu s cílem zaručit účinnost práva na řádnou správu a práva na obhajobu podle ustanovení článků 7, 8, 41 a 48 Listiny, ve spojení s čl. 51 odst. 1 Listiny, absolutní povinnost vyslechnout osobu povinnou k dani během správního řízení, zaručit jí přístup k závěrům, které vyplývají z informací získaných bez jejího vědomí, a respektovat účel, pro který byly získány údaje obsažené v těchto důkazech, nebo v posledně zmíněné souvislosti okolnost, že informace opatřené bez vědomí dotyčné osoby jsou určeny výlučně pro vyšetřování trestní povahy, zcela brání použití takových důkazů?

14)

Respektuje v případě získání a použití důkazů při porušení ustanovení článků 7, 8, 41 a 48 Listiny, ve spojení s článkem 47 Listiny, vnitrostátní právní úprava, podle níž lze úspěšně soudně napadnout procesní legalitu rozhodnutí vydaných v daňových věcech a dosáhnout zrušení rozhodnutí, pouze pokud v závislosti na okolnostech případu existuje konkrétní možnost, že by napadené rozhodnutí bylo odlišné, kdyby nedošlo k procesní vadě, a pokud se navíc tato vada dotýká hmotněprávního postavení žalobce, právo na soudní ochranu, nebo je třeba procesní vady, k nimž došlo tímto způsobem, zohlednit v širších souvislostech, bez ohledu na vliv, jaký by na výsledek řízení měla procesní vada, která porušuje ustanovení Listiny?

15)

Vyžaduje plná účinnost článku 47 Listiny, aby v takové procesní situaci, jaká je v projednávané věci, správní soud, který rozhoduje o žalobě proti správnímu rozhodnutí daňového orgánu členského státu, mohl přezkoumat legalitu získání důkazů opatřených pro trestní účely bez vědomí dotyčné osoby v rámci řízení trestní povahy, zejména pokud osoba povinná k dani, proti níž bylo souběžně zahájeno trestní řízení, není seznámena s touto dokumentací ani nemohla její legalitu napadnout u soudu?

16)

Je také se zřetelem k šesté otázce třeba nařízení Rady (EU) č. 904/2010 (2) o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty, zejména ve světle sedmého bodu jeho odůvodnění, podle něhož pro účely výběru splatné daně by měly členské státy spolupracovat, aby pomohly zajistit správné vyměření DPH, a v důsledku toho musí nejen kontrolovat správné uplatňování daně splatné na jejich území, ale měly by rovněž poskytovat pomoc jiným členským státům za účelem zajištění správného uplatňování daně spojené s činností vykonávanou na jejich území, která je splatná v jiném členském státě, vykládat v tom smyslu, že v takové skutkové situaci, jaká charakterizuje projednávanou věc, je daňový orgán členského státu, který odhalí daňový dluh, povinen zaslat žádost daňovému orgánu členského státu, v němž osoba povinná k dani, u níž byla provedena daňová kontrola, již splnila svou povinnost zaplatit daň?

17)

Je-li odpověď na šestnáctou otázku kladná, jaký důsledek má vyvodit soud, který rozhoduje o žalobě proti správním rozhodnutím vydaným daňovým orgánem členského státu, pokud je z tohoto důvodu, [tedy] na základě nezjištění informací a chybějící žádosti, u soudu napadena a určena procesní protiprávnost rozhodnutí vydaných daňovým orgánem členského státu, a to rovněž se zřetelem k tomu, co bylo vyloženo ve čtrnácté otázce?