Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

8.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 190/2

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Upper Tribunal (Tax and Chancery Chamber) (Spojené království) dne 13. března 2015 – Commissioners for Her Majesty's Revenue and Customs v. National Exhibition Centre Limited

(Věc C-130/15)

(2015/C 190/02)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Upper Tribunal (Tax and Chancery Chamber)

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Commissioners for Her Majesty's Revenue and Customs

Odpůrce: National Exhibition Centre Limited

Předběžné otázky

1)

S ohledem na osvobození od DPH v čl. 13 části B písm. d) bodu 3 šesté směrnice (směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně) (1), jak bylo vyloženo Soudním dvorem ve věci SDC v. Skatteministeriet (rozsudek ze dne 5. června 1997, C-2/95, EU:C:1997:278), jaké příslušné zásady mají být uplatňovány při určování, zda má služba „za účinek převod finančních prostředků a [vyvolává] změny právní a finanční situace“ ve smyslu bodu 66 daného rozsudku? Zejména pak:

1.1.

Je dané osvobození použitelné na službu, jako je služba, kterou poskytoval daňový poplatník v projednávaném případě, při které daňový poplatník neodepisuje nebo nepřipisuje finanční prostředky na jakýchkoliv účtech, kterými disponuje, ale která, pokud dojde k převodu finančních prostředků, vede k převodu finančních prostředků provedenému nezávislou finanční institucí?

1.2.

V případě, že je platba provedena kreditní nebo debetní kartou, záleží odpověď na otázku v bodě 1.1 na tom, zda poskytovatel služby obdrží autorizační kódy sám přímo od banky držitele karty nebo zda případně obdrží dané kódy prostřednictvím svého akceptanta platebních karet?

1.3.

Jaké faktory odlišují a) službu, která spočívá v poskytnutí finančních informací, bez nichž by platba nebyla provedena, ale které nespadají pod osvobození (jako v případě Nordea Pankki Suomi, C-350/10, EU:C:2011:532) od b) služby zpracování údajů, která prakticky má za účinek převod finančních prostředků a kterou Soudní dvůr proto označil za způsobilou k danému osvobození (jako ve věci SDC v bodě 66)?

2)

Jaké relevantní zásady je třeba uplatnit při určování, zda služba, jako je ta, kterou poskytoval daňový poplatník v projednávaném případě, spadá do působnosti výjimky z osvobození od daně pro „vymáhání dluhů“ v čl. 13 části B písm. d) bodu 3 šesté směrnice? Platí zejména, že pokud by služba zpracování platby konkrétním způsobem (např. debetní nebo kreditní kartou), s ohledem na zásady formulované ve věci Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs v AXA UK plc (C-175/09, EU:C:2010:646), představovala „vymáhání dluhů“ za okolností, kdy tato služba byla poskytována osobě, která měla nárok na danou platbu (tj. osoba přijímající platbu), bude taková služba představovat „vymáhání dluhů“ i za okolností, kdy se daná služba poskytuje osobě, která je povinná k platbě (tj. osoba provádějící platbu)? Existuje navíc za okolností projednávané věci vůbec nějaký „dluh“, který by mohl být „vymáhán“?

(1)  Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23.