EU tax law WEB Ullens de Schooten - C-268/15

24.8.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 279/19

1)

Vyžaduje právo Společenství a zejména zásada efektivity, aby za určitých okolností, konkrétně za okolností popsaných v bodě 38 tohoto rozsudku, vnitrostátní promlčecí lhůta podle článku 100 koordinovaných zákonů o finanční správě státu, která se použije na žádost o poskytnutí náhrady podanou jednotlivcem proti belgickému státu za porušení článku 43 Smlouvy o ES (nyní článek 49 SFEU) ze strany zákonodárce, začala běžet až v okamžiku, kdy je toto porušení zjištěno, nebo je zásada efektivity za těchto okolností naopak dostatečně zaručena možností tohoto jednotlivce přerušit promlčecí lhůtu doručením podání prostřednictvím soudního vykonavatele?

2)

Mají být články 43 ES, 49 ES a 56 ES a pojem „čistě vnitrostátní situace“, který může omezit možnost jednotlivce dovolávat se těchto ustanovení v rámci sporu před vnitrostátním soudem, vykládány tak, že brání uplatnění evropského práva ve sporu mezi belgickým státním příslušníkem a belgickým státem, jehož cílem je náhrada škody způsobené údajným porušením práva Společenství, které spočívá v přijetí belgického právního předpisu takového typu, jako je článek 3 královské vyhlášky č. 143 ze dne 30. prosince 1982, který se použije bez rozdílu na belgické státní příslušníky a státní příslušníky jiných členských států, a zachování jeho platnosti?

3)

Mají být zásada přednosti evropského práva a čl. 4 odst. 3 SEU vykládány tak, že neumožňují nepoužít pravidlo překážky věci pravomocně rozsouzené, jestliže jde o opětovný přezkum nebo zrušení pravomocného soudního rozhodnutí, které je v rozporu s evropským právem, ale naopak umožňují nepoužít vnitrostátní pravidlo překážky věci pravomocně rozsouzené, jestliže by toto pravidlo vyžadovalo přijmout na základě tohoto pravomocného soudního rozhodnutí, které je však v rozporu s evropským právem, jiné soudní rozhodnutí, které by nadále zachovalo porušení evropského práva, ke kterému došlo tímto prvním soudním rozhodnutím?

4)

Může Soudní dvůr potvrdit, že otázka, zda má být vyloučeno uplatnění pravidla věci pravomocně rozsouzené v případě pravomocného soudního rozhodnutí, jež je v rozporu s evropským právem, v rámci žádosti o přezkum nebo zrušení tohoto rozhodnutí, není věcně totožná ve smyslu rozsudků Da Costa a CILFIT s otázkou, zda je pravidlo překážky věci pravomocně rozsouzené v rozporu s evropským právem v rámci žádosti o (nové) rozhodnutí, které by opětovně představovalo porušení evropského práva, takže soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky, se nemůže vyhnout povinnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce?