24.8.2015 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 279/19 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d'appel de Bruxelles (Belgie) dne 8. června 2015 – Fernand Ullens de Schooten v. Ministr sociálních věcí a veřejného zdraví, ministr spravedlnosti
(Věc C-268/15)
(2015/C 279/24)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Cour d'appel de Bruxelles
Účastníci původního řízení
Žalobce: Fernand Ullens de Schooten
Žalovaní: Ministr sociálních věcí a veřejného zdraví, ministr spravedlnosti
Předběžné otázky
1) |
Vyžaduje právo Společenství a zejména zásada efektivity, aby za určitých okolností, konkrétně za okolností popsaných v bodě 38 tohoto rozsudku, vnitrostátní promlčecí lhůta podle článku 100 koordinovaných zákonů o finanční správě státu, která se použije na žádost o poskytnutí náhrady podanou jednotlivcem proti belgickému státu za porušení článku 43 Smlouvy o ES (nyní článek 49 SFEU) ze strany zákonodárce, začala běžet až v okamžiku, kdy je toto porušení zjištěno, nebo je zásada efektivity za těchto okolností naopak dostatečně zaručena možností tohoto jednotlivce přerušit promlčecí lhůtu doručením podání prostřednictvím soudního vykonavatele? |
2) |
Mají být články 43 ES, 49 ES a 56 ES a pojem „čistě vnitrostátní situace“, který může omezit možnost jednotlivce dovolávat se těchto ustanovení v rámci sporu před vnitrostátním soudem, vykládány tak, že brání uplatnění evropského práva ve sporu mezi belgickým státním příslušníkem a belgickým státem, jehož cílem je náhrada škody způsobené údajným porušením práva Společenství, které spočívá v přijetí belgického právního předpisu takového typu, jako je článek 3 královské vyhlášky č. 143 ze dne 30. prosince 1982, který se použije bez rozdílu na belgické státní příslušníky a státní příslušníky jiných členských států, a zachování jeho platnosti? |
3) |
Mají být zásada přednosti evropského práva a čl. 4 odst. 3 SEU vykládány tak, že neumožňují nepoužít pravidlo překážky věci pravomocně rozsouzené, jestliže jde o opětovný přezkum nebo zrušení pravomocného soudního rozhodnutí, které je v rozporu s evropským právem, ale naopak umožňují nepoužít vnitrostátní pravidlo překážky věci pravomocně rozsouzené, jestliže by toto pravidlo vyžadovalo přijmout na základě tohoto pravomocného soudního rozhodnutí, které je však v rozporu s evropským právem, jiné soudní rozhodnutí, které by nadále zachovalo porušení evropského práva, ke kterému došlo tímto prvním soudním rozhodnutím? |
4) |
Může Soudní dvůr potvrdit, že otázka, zda má být vyloučeno uplatnění pravidla věci pravomocně rozsouzené v případě pravomocného soudního rozhodnutí, jež je v rozporu s evropským právem, v rámci žádosti o přezkum nebo zrušení tohoto rozhodnutí, není věcně totožná ve smyslu rozsudků Da Costa a CILFIT s otázkou, zda je pravidlo překážky věci pravomocně rozsouzené v rozporu s evropským právem v rámci žádosti o (nové) rozhodnutí, které by opětovně představovalo porušení evropského práva, takže soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky, se nemůže vyhnout povinnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce? |