Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 25. února 2016 – N Luxembourg 1 v. Skatteministeriet

(Věc C-115/16)

(2016/C 270/28)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Østre Landsret

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: N Luxembourg 1

Žalovaný: Skatteministeriet

Předběžné otázky

1.

Musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49/ES (1) ve spojení s jejím čl. 1 odst. 4 vykládán v tom smyslu, že společnost, která je rezidentem členského státu podle článku 3 této směrnice a která za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci, získá úrok od dceřiné společnosti z jiného členského státu, je „skutečným vlastníkem“ tohoto úroku pro účely této směrnice?

1.1.

Má být pojem „skutečný vlastník“ podle čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49/ES ve spojení s jejím čl. 1 odst. 4 vykládán v souladu s příslušným pojmem nacházejícím se v článku 11 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku z roku 1977?

1.2.

V případě kladné odpovědi na otázku 1.1., je třeba tento pojem vykládat pouze s ohledem na komentář k článku 11 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku z roku 1977 (odstavec 8), anebo lze při výkladu použít i následné komentáře včetně dodatků z roku 2003 týkajících se „prostřednických společností“ (odstavec 8.1, nyní odstavec 10.1), a dodatků z roku 2014 týkajících se „smluvních či zákonných povinností“ (odstavec 10.2)?

1.3.

Lze-li Komentář z roku 2003 zohlednit při tomto výkladu, je třeba k tomu, aby společnost nebyla považována za „skutečného vlastníka“ pro účely směrnice 2003/49/ES, potřeba, aby skutečně došlo k převedení finančních prostředků na osoby, které stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok vyplácí, považuje za „skutečné vlastníky“ předmětného úroku, a pokud ano, je dále třeba, aby převod těchto prostředků proběhl současně se zaplacením úroku nebo v době blízké jeho zaplacení?

1.3.1.

Jaký význam má v této souvislosti to, že pro účely úvěru je využit vlastní kapitál, že předmětný úrok přirůstá k jistině, že příjemce úroku následně uskuteční v rámci skupiny převod na svou mateřskou společnost, která je rezidentem v tomtéž státě, s cílem upravit příjmy pro daňové účely podle platných právních předpisů tohoto státu, že předmětný úrok je následně přeměněn na vlastní kapitál ve společnosti, která je dlužníkem z úvěru, že příjemce úroku má smluvní či zákonnou povinnost převést jej na jinou osobu, a že většina osob, které stát, jehož rezidentem je osoba vyplácející úrok, považuje za „skutečné vlastníky“ úroku, je rezidenty v jiných členských státech nebo ve státech, s nimiž Dánsko uzavřelo smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, takže podle dánských daňových předpisů by nebyl dán základ pro sražení daně u zdroje, pokud by tyto osoby byly poskytovateli úvěru a úrok jim tak plynul přímo?

1.4.

Jaký význam má pro posouzení otázky, zda lze příjemce úroku považovat za „skutečného vlastníka“ pro účely uvedené směrnice, pokud předkládající soud dospěl po posouzení skutkového stavu k závěru, že příjemce — který nemá povinnost převést přijatý úrok na jinou osobu na základě smlouvy ani zákona — nemá „plné“ právo na to „požívat a užívat“ úrok ve smyslu Komentáře z roku 2014 ke vzorové úmluvě OECD o daních z příjmu a majetku z roku 1977?

2.

Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 5 odst. 1 směrnice 2003/49/ES týkajícího se uplatnění vnitrostátních předpisů zamezujících daňovým únikům a zneužití daňových režimů nebo čl. 5 odst. 2 této směrnice, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící článek 5 této směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových režimů, které lze vykládat v souladu s článkem 5?

2.1.

V případě kladné odpovědi na otázku 2, lze § 2 odst. 2 písm. d) zákona o korporační dani, který stanoví, že omezená povinnost k dani z úroku se nevztahuje na „úrok osvobozený od daně […] podle směrnice 2003/49/ES o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států“, považovat za zvláštní vnitrostátní předpis ve smyslu článku 5 uvedené směrnice?

3.

Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž je úrok zdaňován v závislosti na tom, zda je příjemce úroku považován za skutečného vlastníka úroku, smluvním ustanovením zamezujícím zneužití daňových režimů ve smyslu článku 5 směrnice 2003/49/ES?

4.

Jde o zneužívání daňového režimu atd. podle směrnice 2003/49/ES, pokud členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok vyplácí, umožňuje odpočet úroku, zatímco členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok přijímá, úrok nezdaňuje?

5.

Musí členský stát, který nehodlá uznat, že společnost v jiném členském státě je skutečným vlastníkem úroku, a tvrdí, že společnost v jiném členském státě je tzv. umělou prostřednickou společností, určit na základě směrnice 2003/49/ES či článku 10 ES, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka?

6.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost zaplatit srážkovou daň (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně (včetně příjmu z úroků) za společností, která je rezidentem v tomtéž členském státě?

7.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě má v tomto státě omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (a subsidiárně článek 56 ES) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:

a)

druhý členský stát vyžaduje, aby osoba, která vyplácí úrok, srazila u zdroje daň z tohoto úroku, a stanoví, že tato osoba má povinnost odvést orgánům daň, kterou nesrazila u zdroje, jestliže povinnost srazit daň u zdroje neplatí v případě, že je příjemce úroku rezidentem v tomto druhém členském státě?

(b)

by mateřská společnost v druhém členském státě nemusela zaplatit zálohy na korporační daň v prvních dvou daňových obdobích a korporační daň by začala platit k mnohem pozdějšímu datu, než je datum splatnosti srážkové daně?

Soudní dvůr Evropské unie je žádán, aby odpověď na otázku 6 zahrnul do odpovědi na otázku 7.

(1)  Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států)Úř. věst. L 157, s. 49; Zvl. vyd. 09/01, s. 380).