26.11.2018 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 427/31 |
Žaloba podaná dne 2. října 2018 – Maďarsko v. Evropský parlament, Rada Evropské unie
(Věc C-620/18)
(2018/C 427/40)
Jednací jazyk: maďarština
Účastníci řízení
Žalobce: Maďarsko (zástupci: M. Z. Fehér, M. M. Tátrai a G. Tornyai, zástupci)
Žalovaní: Evropský parlament, Rada Evropské unie
Návrhová žádání žalobce
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (1); podpůrně: |
— |
zrušil ustanovení čl. 1 bodu 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957, kterými se v novém čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71/ES stanoví písmeno c) a třetí pododstavec; |
— |
zrušil ustanovení čl. 1 bodu 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957, kterými se do článku 3 směrnice 96/71/ES vkládá odstavec 1a; |
— |
zrušil čl. 1 bod 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957; |
— |
zrušil čl. 3 bod 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957; a dále |
— |
uložil Evropskému parlamentu a Radě náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Maďarská vláda uvádí na podporu své žaloby pět žalobních důvodů:
1. |
Zaprvé maďarská vláda ve své žalobě tvrdí, že napadená směrnice nebyla přijata na náležitém právním základě, neboť vzhledem k účelu a k obsahu této směrnice – odchylně od legislativního zmocnění obsaženého ve vztahu k volnému pohybu služeb v čl. 53 odst. 1 a článku 62 SFEU, zmíněných ve směrnici jako právní základ – je jejím výlučným, nebo přinejmenším prvořadým cílem chránit pracovníky, a proto měl unijní normotvůrce přijmout směrnici na základě článku 153 SFEU nebo v každém případě z tohoto posledně uvedeného právního základu primárně vycházet (první žalobní důvod). |
2. |
Zadruhé vyjadřuje maďarská vláda názor, že napadená směrnice je v rozporu s čl. 153 odst. 5 SFEU, který vylučuje legislativní pravomoc Unie k regulování odměn v pracovněprávních vztazích, neboť unijní normotvůrce tím, že stanovil, že odměna vyplácená pracovníkům musí být v souladu s právní úpravou platnou v členském státě, do kterého byl pracovník vyslán, přijal předpis, který se v podstatě vztahuje na odměnu za závislou práci. Unijní normotvůrce zvolil právní základy uvedené v napadené směrnici proto, že mu bylo zřejmé, že vzhledem k nedostatku pravomoci Unie šlo o jedinou možnost regulovat otázku odměn, která představuje jeden ze stěžejních prvků této směrnice, čímž se dopustil zneužití pravomoci (druhý žalobní důvod). |
3. |
Zatřetí má maďarská vláda za to, že napadená směrnice je v rozporu s článkem 56 SFEU, který zakotvuje volný pohyb služeb, neboť povinnosti a omezení, jež napadená směrnice ukládá podnikům usazeným v jednom členském státě a vysílajícím v rámci poskytování služeb pracovníky do jiného členského státu, jsou diskriminační, zbytné a nepřiměřené vzhledem k cíli, jehož hodlají dosáhnout. Ustanovení napadené směrnice upravující oblast dopravy jsou navíc v rozporu s čl. 58 odst. 1 SFEU (třetí žalobní důvod). |
4. |
Začtvrté maďarská vláda tvrdí, že napadená směrnice je v rozporu s článkem 56 SFEU, který zakotvuje volný pohyb služeb, neboť směrnice z oblasti své působnosti vylučuje naplňování této svobody v souvislosti s výkonem práva stávkovat nebo činit jiné kroky v rámci zvláštních systémů pracovněprávních vztahů v členských státech a s výkonem práva sjednávat, uzavírat a prosazovat kolektivní smlouvy nebo vést kolektivní akce (čtvrtý žalobní důvod). |
5. |
Zapáté je napadená směrnice v rozporu s nařízením (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (2), jakož i se zásadami právní jistoty a jasnosti právní úpravy, protože mění uplatňování nařízení č. 593/2008, aniž mění jeho normativní text, v důsledku čehož vzniká značná právní nejistota stran správného uplatňování řečeného nařízení. Zásady jasnosti právní úpravy, potažmo právní jistoty, jsou porušeny i tím, že není vymezen pojem „odměna“ použitý v napadené směrnici, a pochybnostmi při výkladu tohoto pojmu (pátý žalobní důvod). |
(1) Úř. věst. 2018, L 173, s. 16.
(2) Úř. věst. 2008, L 177, s. 6.