4.12.2010 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 328/11 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Gerechtshof Amsterdam (Nizozemsko) dne 26. července 2010 — National Grid Indus B. V. v. Inspecteur van de Belastingdienst Rijnmond/kantoor Rotterdam
(Věc C-371/10)
()
2010/C 328/19
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Gerechtshof Amsterdam
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: National Grid Indus B. V.
Žalovaný: Inspecteur van de Belastingdienst Rijnmond/kantoor Rotterdam
Předběžné otázky
1) |
Může se společnost v případě, že jí členský stát, v němž byla zřízena, uloží v souvislosti s přesunem jejího sídla z tohoto členského státu do jiného členského státu „eindafrekeningsheffing“ (závěrečnou vyúčtovací daň), podle současného stavu práva Společenství dovolávat vůči tomuto státu článku 43 ES (nyní článek 49 SFEU)? |
2) |
V případě kladné odpovědi: Je „eindafrekeningsheffing“ („závěrečná vyúčtovací daň“), jako je ta, o kterou se jedná v projednávané věci, které bez odkladu a bez možnosti zohlednit pozdější poklesy hodnoty podléhá nárůst hodnoty těch částí majetku společnosti, které byly, tak jak v okamžiku přemístění sídla společnosti existovaly, přemístěny z členského státu původu do hostitelského členského státu, v rozporu s článkem 43 ES (nyní článek 49 SFEU) v tom smyslu, že ji nelze odůvodnit nutností rozdělit daňovou pravomoc mezi členské státy? |
3) |
Závisí odpověď na předchozí otázku také na skutečnosti, že se „eindafrekeningsheffing“ („závěrečná vyúčtovací daň“), jako je ta, o kterou se jedná v projednávané věci, vztahuje na (kurzový) zisk dosažený v rámci nizozemské daňové pravomoci, zatímco takovýto zisk není v hostitelském členském státě podle tamějších platných daňových předpisů rozpoznatelný? |