EU tax law WEB Brisal - C-18/15

13.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 118/16

1)

Brání článek 56 SFEU vnitrostátní daňové právní úpravě, která stanoví, že finanční instituce, které nejsou rezidenty na území Portugalska, zdaňují příjmy z úroků vybraných na výše uvedeném území prostřednictvím srážkové daně s konečnou sazbou 20 % (nebo s nižší sazbou, pokud existuje úmluva za účelem zabránění dvojímu zdanění), která se uplatní na hrubý příjem, aniž mohou uplatnit odpočet provozních nákladů přímo souvisejících s činností vykonávanou v oblasti finančnictví, zatímco úroky, jež vybírají finanční instituce, které jsou rezidenty na území Portugalska, se zahrnou do celkového zdanitelného příjmu, s možností odpočtu nákladů souvisejících s vykonávanou činností při stanovení zisku pro účely uložení korporační daně, takže se na čisté příjmy z úroků uplatní obecná sazba 25 %?

2)

Vzniká výše uvedený rozpor i v případě, že je konstatováno, že po odečtení nákladů na financování souvisejících s příjmy z úroků nebo nákladů, které mají s těmito příjmy přímou ekonomickou souvislost, základ daně finančních institucí-rezidentů podléhá nebo by mohl podléhat vyšší sazbě daně, než jakou představuje srážková daň z hrubého příjmu, která je uložena institucím-nerezidentům?

3)

Je v tomto ohledu přípustné, aby byly náklady na financování související s poskytnutými úvěry nebo náklady, které mají přímou ekonomickou souvislost s příjmy z vybíraných úroků, prokazovány na základě údajů dostupných v rámci sazby EURIBOR (Euro Interbank Offered Rate) a sazby LIBOR (London Interbank Offered Rate), které představují průměrné úrokové sazby používané při mezibankovním financování, jež banky uplatňují v rámci své činnosti?