EU tax law WEB Feijenoord - C-498/10

15.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/19

1)

Má být článek 56 SFEU vykládán v tom smyslu, že k omezení volného pohybu služeb dochází v případě, že příjemce služby, jež je poskytována poskytovatelem služby se sídlem v jiném členském státu, na základě právních předpisů členského státu, v němž je usazen příjemce služby a v němž je služba poskytována, je povinen, provést srážku daně z odměny dlužné za tyto služby, zatímco tato povinnost provést srážku nevzniká v případě, že je dotčen poskytovatel služeb, který je usazen v témže členském státě jako příjemce služby?

2a)

Pokud odpověď na předcházející otázku zní v tom smyslu, že právní předpis, který stanoví zdanění příjemce služby, vede k omezení volného pohybu služeb, může být pak takové omezení odůvodněno nutností zajistit výběr a vymáhání daně od zahraničních společností, které se v Nizozemsku zdržují pouze krátce a lze je obtížně kontrolovat, což činí provádění daňové pravomoci vyhrazené Nizozemsku problematickým?

2b)

Je v tomto případě relevantní skutečnost, že právní předpis byl později pro takové situace, jako je dotčená situace, změněn v tom smyslu, že se jednostranně upouští od výběru daně, neboť nebyl jednoduše a účinně proveditelný?

3)

Jde právní předpis, s přihlédnutím k možnostem, které nabízí zejména směrnice 76/308/EHS (1) pro vzájemnou pomoc při vymáhání daňových pohledávek, nad rámec toho, co je nezbytné?

4)

Je pro zodpovězení předcházejících otázek relevantní skutečnost, zda lze provést zápočet daně dlužné z odměny v členském státě, v němž je usazen příjemce služby, s daní dlužnou z odměny v tomto jiném členském státě?