Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

References to this case

Share

Highlight in text

Go

24.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/8

Žaloba podaná dne 23. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo

(Věc C-284/09)

2009/C 256/15

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: R. Lyal a B.-R. Killmann, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Spolková republika Německo porušila své povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 56 ES v případě, že není dosaženo minimální účasti mateřské společnosti na kapitálu dceřiné společnosti, která je stanovena ve směrnici 90/435 (1) a — pokud jde o Islandskou republiku a Norské království — z článku 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru tím, že dividendy, které jsou vypláceny společnosti se sídlem v jiném členském státě nebo se sídlem v Evropském hospodářském prostoru hospodářsky zatěžuje vyšším zdaněním než dividendy, které jsou vypláceny společnosti se sídlem ve Spolkové republice Německo;

—

uložit Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předmětem této žaloby je německá právní úprava zdanění vyplácení dividend. Ustanovení německého zákona o dani z příjmů stanoví, že mateřské společnosti, které v Německu podléhají neomezené daňové povinnosti, mohou v rámci vyměřovacího řízení k dani z příjmů právnických osob využít započtení sražené srážkové daně. Tímto by německé mateřské společnosti byly hospodářsky osvobozeny od srážkové daně. Pro mateřské společnosti částečně podléhající daňové povinnosti v Německu naproti tomu existuje možnost úplného osvobození od srážkové daně pouze v případě určité minimální účasti mateřské společnosti na kapitálu dceřiné společnosti, která odpovídá té, která je stanovena ve směrnici 90/435. Pod hranicí této minimální účasti není podle německého práva osvobození mateřských společností částečně podléhajících daňové povinnosti stejným způsobem jako pro mateřské společnosti podléhající neomezené daňové povinnosti možné. Na základě této právní úpravy je tedy s německými výplatami dividend u mateřských společností z jiných členských států zacházeno daňově jinak než u mateřských společností, které v Německu podléhají neomezené daňové povinnosti.

Komise považuje toto nerovné zacházení za neslučitelné se zásadami volného pohybu kapitálu, protože by tím mohly být osoby povinné k dani, které jsou usazeny v jiných členských státech nebo v EHP, odrazeny od investicí v Německu.

Ze svobody volného pohybu kapitálu, kterou poskytuje Smlouva o ES a Dohoda o EHP, vyplývá, že pokud členský stát poskytuje výhody při zdanění dividend, nesmí být tyto výhody omezeny na zdanění tuzemských příjemců dividend. Nesmí dojít k daňově nerovnému zacházení mezi tuzemskými příjemci dividend a mezi příjemci, kteří pocházejícími z jiných členských států, nebo ze států EHP; v tuzemsku poskytnuté daňové výhody je nutno rozšířit i na vlastníky obchodních podílů z jiných členských států nebo ze států EHP. I pokud příslušný členský stát, stejně jako v tomto případě, uzavřel s jinými členskými státy dohodu o zamezení dvojího zdanění, může se tento členský stát dovolávat této dohody pouze tehdy, pokud její ustanovení, která upravují započtení, zcela a stejným způsobem vyrovnávají možné hospodářské opakované zatížení vlastníků obchodních podílů z jiných členských států nebo ze států EHP tak, jak je to prostřednictvím vlastního daňového systému zabezpečeno u tuzemských vlastníků obchodních podílů.

U dohod, které uzavřelo Německo s jinými členskými státy, se o tento případ nejedná; tyto dohody sice za účelem zamezení dvojího zdanění obsahují ustanovení o započtení německého zdanění srážkovou daní s daňovým zatížením v členském státě mateřské společnosti, započitatelná částka nicméně nesmí překročit částku daně, která byla stanovena před započtením, jež připadá na příjmy pobírané z Německa. Započtení je tedy omezeno, vrácení možného přeplatku z rozdílu mezi daňovou zátěží v příslušném členském státě a německou srážkovou daní není v této dohodě stanoveno, a je tedy vyloučeno.

Pokud jde o případné odůvodnění tohoto porušení, je nutno poznamenat, že Německo v průběhu řízení neuvedlo žádný naléhavý důvod obecného zájmu, který by mohl odůvodnit vytýkaný daňový systém.

(1)  Směrnice Rady ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. L 225, s. 6; Zvl. vyd. 09/01, s. 147).